Přírodní památka Kněhyňská jeskyně

Přírodní památka Kněhyňská jeskyně (10. 8. 2003)

PP Kněhyňská jeskyně (10. 8. 2003)

Základní údaje: Rozsáhlý vertikální jeskynní systém, který se nachází na jihovýchodním svahu hory Kněhyně (1257 m) v Radhošťské hornatině v Moravskoslezských Beskydech, asi 750 m pod vrcholem v nadmořské výšce 1025 až 1090 m, asi 120 m od hranice NPR Kněhyně-Čertův Mlýn. Vstupní otvor je situován ve stupňovitém reliéfu úbočí jižního svahu se sklonem 30-35° asi 50 m nad lesní cestou. Katastrální území Čeladná, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Vyhlášeno v r. 1990. Evidenční kód ÚSOP: 1346. Kategorie IUCN: přírodní památka. Celková výměra prostoru vymezeného na povrchu: 1,00 ha. Mapa.

Předmět ochrany: Podzemní systém nepřístupné pseudokrasové jeskyně a jejích ekologických funkcí, ojedinělá zoologická lokalita a významné zimoviště netopýrů. Předmětem ochrany je zachování jedinečného fenoménu - pískovcového pseudokrasu značných rozměrů v centrální oblasti výskytu mocných godulských vrstev s nejhlubší pseudokrasovou propastí v České republice.

Hlavní vstupní otvor Kněhyňské jeskyně (10. 8. 2003)

Hlavní vstupní otvor Kněhyňské jeskyně (10. 8. 2003)

Geologie, pseudokrasové jevy, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen flyšovými komplexy slezské jednotky godulských vrstev s převahou odolných glaukonitických pískovců nad jílovci a slepenci. Pro vrcholové oblasti Beskyd je charakteristické hlubinné ploužení, které porušuje horninový masív a dochází k rozvolnění vrcholových poloh vysokých hřbetů. Vznikají zde rozsáhlé skalní sesuvy, na jejichž odlučné plochy jsou vázány rozsedlinové pseudokrasové jeskyně a propasti. Jeskyně je výsledkem tektonických pochodů ve flyšových horninách v období třetihor, preglaciálních pochodů (období zalednění, pleistocén) a současných svahových procesů. Svahovým rozekláním rozpukaných bloků godulských pískovců vznikl chaotický systém puklin a podzemních prostor bez druhotné krasové výzdoby. Propasťovitá puklinová jeskyně je nejhlubší lokalitou tohoto typu v Západních Karpatech (hloubka 57,5 m). Délka chodeb vytvořených v několika patrech je 280 m. Jeskyně má tři vstupy, které však mezi sebou nejsou průlezně propojeny, hlavní vstup je opatřen uzamykatelnou mříží. Celý jeskynní systém je vytvořen na tektonické puklině zasahující minimálně 70 m do hloubky masívu. Jedinou výzdobou v jeskyni je 12 cm dlouhá „ploutev”, která vznikla usazením jemných částeček jílů a vyluhovaného hydrogenuhličitavu vápenatého ze slabě vápnitých flyšových hornin. Kněhyňská jeskyně je typickým příkladem vzniku pseudokrasu v Beskydech. Půdním typem na povrchu přírodní památky jsou skeletovité horské podzoly.

Vstup do Kněhyňské jeskyně (10. 8. 2003)

Vstup do Kněhyňské jeskyně (10. 8. 2003)

Flóra a vegetace: Na lokalitě a v jejím okolí se nacházejí zbytky bukového porostu. V bylinném patře  se vyskytují běžné druhy, např. brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), papratka horská (Athyrium distentifolium), papratka samičí (Athyrium filix- femina), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) a věsenka nachová (Prenanthes purpurea). 

Fauna: Kněhyňská jeskyně je významným zimovištěm netopýrů. Spolu s Čertovou dírou a Cyrilkou patří k nejvýše položeným zimovištím v České republice. Pravidelně zde zimuje početná kolonie netopýra velkého (Myotis myotis), nepravidelně pak netopýr brvitý (Myotis  emarginatus), netopýr řasnatý (Myotis nattereri), netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr severní (Eptesicus nilssonii), netopýr vodní (Myotis daubentonii), netopýr vousatý (Myotis mystacinus) a kriticky ohrožený druh vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Jeskyně je také místem výskytu zajímavé fauny pavouků a dalších bezobratlých živočichů. Je to dáno zvláštním poměrně stálým avšak během roku se měnícím jeskynním mikroklimatem. Aby nedocházelo k rušení netopýrů a narušování jedinečného mikroklimatu, je vchod do jeskyně uzavřen mříží. Dalším důvodem tohoto opatření je skutečnost, že vývoj jeskyní nebyl dosud ukončen a dochází zde k posunu kamenných bloků a k možnému řícení stropů (například v jeskyni Cyrilka došlo k zavalení vchodu v roce 1998).

Netopýr velký (Myotis myotis)   Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)

Netopýr velký (Myotis myotis)

 

Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)

Lesnictví: Na území přírodní památky se nachází smrková monokultura, u vchodu do jeskyně jsou zbytky bukového porostu.

Management, ohrožení: Vysokou pozornost je třeba věnovat ochraně jeskyně sloužící jako významné zimoviště netopýrů. Je třeba zamezit především přímému rušení v zimním období.  Průzkumem a údržbou jeskyní se zabývá Speleologický klub ORCUS Bohumín. Pravidelné sčítání netopýrů zde provádí a informace o jejich ochraně poskytuje Česká společnost pro ochranu netopýrů - ČESON.

Historie: Pseudokrasové jeskyně jsou významně spojeny s historií osídlování Beskyd, s lidovými tradicemi a pověstmi. 

Natura 2000: Přírodní památka Kněhyňská jeskyně se nachází na území evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR. Zároveň je také součástí Ptačí oblasti Beskydy.

Nejbližší okolí PP Kněhyňská jeskyně (10. 8. 2003)

Nejbližší okolí PP Kněhyňská jeskyně (10. 8. 2003)

Upozornění: Důrazně žádáme návštěvníky, aby v zájmu vlastní bezpečnosti a také ochrany vzácných netopýrů nevstupovali do jeskyně!


Bibliografie:

Rezervační kniha PP Kněhyňská jeskyně. - Depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Bubík, M., Krejčí, O., Kirchner, K. (2004): Geologická minulost a přítomnost Frýdecko-místecka. Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, s. 19-20.

Foldyna, J., Pavlica, J. (1968): Pseudokras masívu Lysé hory a Kněhyně (předběžná zpráva). - Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské v Ostravě, řada hornicko-geologická 14/2: 69-82, Ostrava.

Frühbauerová, O., Sedláčková, M. & Otáhal, I. (2007): Doteky přírody - geologie, botanika, zoologie. Katalog k expozici, Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm.

Hromas, J. (ed.) et al. (2009): Jeskyně. In: Mackovčin, P., Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek XIV. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. Praha, 608 p.

Pavelka, J., Trezner, J. a kol. (2001): PŘÍRODA VALAŠSKA. Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea, Vsetín.

Pavlica, J. (1972) : Jeskyně v godulských pískovcích na Kněhyni v Moravskoslezských Beskydách. Československý kras ,11 (1970): 110-112, Praha.

Wagner, J. a kol. (1990): Jeskyně Moravskoslezských Beskyd a okolí. Česká speleologická společnost, sv. 17, Praha, s. 77-78.


•• Aktualizováno 1. 1. 2017 Úvodní stránka CHKO Beskydy Zpět