PP Ondrášovy díry

Foto © Z. Podešva

Temeno rozsochy Lukšince skrývá PP Ondrášovy díry (2. 2. 2003)

Základní údaje: Přírodní památka Ondrášovy díry představuje jeskynní systém na rozeklaném temeni rozsochy Lukšince, 2 km severozápadně od vrcholu Lysé hory (1323 m). Nachází se v nadmořské výšce 840 až 940 m v Lysohorské hornatině v centrální části  Moravskoskezských Beskyd.  Katastrální území Malenovice a Staré Hamry II, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Vyhlášeno: ONV Frýdek-Místek, 27. 4. 1990. Evidenční kód ÚSOP: 1344. Kategorie IUCN: přírodní památka. Celková výměra 4,50 ha. Mapa.

Motiv ochrany: Ochrana podzemního systému pseudokrasových puklinových a rozsedlinových jeskyní a jejich ekologických funkcí. Významný geomorfologický útvar, dokládající vývoj pískovcových flyšových formací. Terénní deprese, závrty a rozseté skalní bloky po svazích jsou důkazem účinků mrazu, ledu a gravitačních pohybů v této oblasti. Ojedinělá zoologická lokalia s koloniemi ohrožených druhů netopýrů.

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen godulskými vrstvami, ve kterých se střídají mocné glaukonitické vrstvy pískovců s vrstvami jílovců a slepenců. Vznik pseudokrasových jeskyní je výsledkem druhé a třetí fáze třetihorního vývoje, kdy byla celá souvrství tektonickými pohyby deformována a lámána soustavami různě se křížících puklin a trhlin. Další vývoj je spojen s periglaciálními pochody a svahovými procesy. Tyto narušené lavicovité vrstvy pískovců byly vystaveny intenzivnímu mrazovému zvětrávání a gravitačnímu posunu hornin. Rozrušené bloky pískovců pak sjížděly do údolí. Sesuvem odtržených vrstev po poddajných blocích jílovců a ledu vznikaly systémy puklinových chodeb i větší dutiny. Pukliny byly mnohde překryty jinou vrstvou pískovce a nakupenými bloky, čímž vznikly různě dlouhé a různě velké podzemní prostory. Povrch byl zarovnán pokryvnými hlínami a vegetací. Územím přírodní památky prochází neostrá hranice mezi hnědými lesními půdami a horskými podzoly. V obou případech je pro tyto výšky příznančná malá mocnost půd, středně bohatý obsah živin a značná skeletovitost.

Vstup do Ondrášovy jeskyně, i v největších mrazech z ní stoupá 
teplý vzduch (2. 2. 2003)

Pseudokrasové jevy: Hřeben Lukšince patří k nejvýznamnějším pseudokrasovým terénům v Lysohorské hornatině. Po obou stranách (na jz. a sv. svazích) se nacházejí na ploše asi 14 ha rozsáhlé povrchové i podzemní pseudokrasové tvary. Těsně podél hřebene jsou dlouhé deprese s holými skalními stěnami, které stupňovitě klesají až do vzdálenosti 150 m od hřebene. Několik zdejších rozsedlinových jeskyní tvoří obtížně průlezné pukliny rozestupujících se bloků pískovců, které jsou poměrně úzké a krátké, bez krápníkové výzdoby. Nejznámější je Ondrášova (Zbojnická) jeskyně, její vstup se nachází v horním jihovýchodním závěru 200 m dlouhé deprese na hřebeni Lukšince, asi 10 m jižně od turistické cesty na Lysou horu. Celková hloubka je 34,5 m a délka všech průlezných prostor ve třech úrovních je 217 m, největší dutina této jeskyně má rozměry 9x7 m a dosahuje výšky až 5 m. Malá Ondrášova jeskyně se nachází asi 40 m sv. od turistické cesty na Lysou horu, v místě, kde sedlo Lukšince začíná stoupat. Jeskyně je 7,5 m hluboká s celkovou délkou 10,5 m. Nedaleko se nachází Studená (Ledová) jeskyně se stupňovitě klesajícími prostory o délce 10,5 m. Tato jeskyně má statodynamický mikroklimatický režim, což způsobuje, že se zde udržují ledové náletky i v letních měsících. Vývoj jeskyní nebyl ještě ukončen a dochází k posunu kamenných bloků a k řícení. Proto jsou pro veřejnost nepřístupné.

V r. 1989 byly objeveny na sv. svahu Lukšince Jeskyně na Lukšinci I-IV. Nacházejí se mimo území přírodní památky, asi 250 m jv. od turistického rozcestníku Lukšinec. Největší je Jeskyně na Lukšinci I s celkovou délkou všech prostor 21 m a hloubkou 14 m.

Květena: Uměle založené porosty s převahou smrku (Picea abies), vtroušeným jeřábem (Sorbus aucuparia) a bukem (Fagus sylvatica). Podrost tvoří např. třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), papratka samičí (Athyrium filix-mas) a papratka horská (Athyrium distentifolium), bika lesní (Luzula sylvatica), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), šťavel kyselý (Oxalis acetosella) a zlatobýl obecný (Solidago virgaurea).

Fauna: V jeskyních žije množství bezobratlých živočichů, úkryt v nich hledají také drobní savci. Každoročně zde zimuje netopýr velký (Myotis myotis), a střídavě netopýr vousatý (Myotis mystacinus), netopýr vodní (Myotis daubentoni), netopýr řasnatý (Myotis nattereri) a netopýr brvitý (Myotis emarginatus).

 

Lukšinec - rozcestí turistických cest

 

Lysá hora z Lukšince (2.2.2003)

Lesnictví: Smrkové, mezernaté, uměle založené porosty na kamenitých až balvanitých půdách se nacházejí převážně ve fázi tyčovin. V úzkém pruhu kolem vchodu do jeskyně rostou zakrslé formy dřevin. Jen v jižní části území je na malé výměře přičleněna smíšená buková kmenovina. Intenzivní lesnické využití se nepředpokládá, pouze v příznivějších terénních podmínkách budou možné zásahy ve prospěch stanovištně vhodných dřevin.

Management, ohrožení: V lesních porostech se hospodaří podle platných lesních hospodářských plánů, zpracovaných v součinnosti s orgánem státní ochrany přírody, přičemž podkladem pro zpracování jsou ochranářské plány. Není dovoleno pojíždět těžkými mechanizmy a trhání pařezů výbušninami. Vchod do jeskyně je uzavřen mříží, jednak z bezpečnostních důvodů, jednak pro klid netopýrů.

Historie: K Ondrášovým dírám se vztahuje řada pověstí.

Rozsedlina se vstupem do Ondrášovy jeskyně (2. 2 .2003)


Bibliografie:

Rezervační kniha PP Ondrášovy díry. - Depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Bubík M., Krejčí O., Kirchner K. (2004): Geologická minulost a přítomnost Frýdecko-místecka. Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, s. 24

Foldyna, J., Pavlica, J. (1968): Pseudokras masívu Lysé hory a Kněhyně (předběžná zpráva). - Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské v Ostravě, řada hornicko-geologická 14/2: 69-82, Ostrava.

Novosad, S. (1956): Fosilní rozeklání hřbetu Lukšinec u Lysé hory. - Časopis pro mineralogii a pedologii, sv. 1, č. 2: 126-131, Praha.

Wagner, J. a kol. (1990): Jeskyně Moravskoslezských Beskyd a okolí. Česká speleologická společnost, sv. 17, Praha.

Weissmannová, H a kol. (2004): Ostravsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek X. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha.


Aktualizováno 17. 1. 2011 Úvodní stránka CHKO Beskydy Zpět