Přírodní památka Pod Lukšincem

Přírodní památka Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

Přírodní památka Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

Základní údaje: Přírodní památka Pod Lukšincem představuje květnatou horskou louku ve spodní části severovýchodně orientovaných svahů hřbetu Lukšince, jedné z rozsoch Lysé hory. Nachází se v Lysohorské hornatině v Moravskoslezských Beskydech, v nadmořské výšce 610 až 640 m n. m., na levém údolním svahu říčky Satiny, asi 2,3 km severovýchodně od Lysé hory a 2 km jihovýchodně od Malenovic-Satiny. Katastrální území Malenovice, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Vyhlášeno v roce 1975. Evidenční kód ÚSOP: 607. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková výměra 1,1467 ha (podle aktuálního plánu péče). Mapy.cz.

Předmět ochrany: Hlavním předmětem ochrany v době vyhlášení byla význačná lokalita hořce Kochova (Gentiana kochiana), podle současného názvosloví hořce bezlodyžného (Gentiana acaulis). Poté, co počátkem 80. let 20. století hořec vyhynul, zůstává chráněna druhově bohatá květnatá horská louka s výskytem několika chráněných druhů rostlin. Hlavní předmět ochrany - současný stav: ekosystémy horských krátkostébelných až středně vysokých květnatých luk a svahových pramenišť v celém souhrnu svých vlastností a funkcí, s výskytem typických, ale i vzácných a zvláště chráněných průvodních rostlinných a živočišných druhů.

Geologie, půdní poměry: Území spadá do oblasti střední části vývoje vlastních godulských vrstev. Mírné, fluviálně modelované svahy jsou zvlněny dvěma mělkými zářezy a úpady přítoků Satiny. Na svazích se vyvinuly hluboké hnědé lesní půdy s místním zamokřením v okolí pramenů. Na nedalekém temeni Lukšince se nachází významná geologická lokalita, přírodní památka Ondrášovy díry.

Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), PP Pod Lukšincem (9. 6. 2007)   Prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), PP Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia),
PP Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

 

Prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii)
PP Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

Flóra a vegetace: Převážnou část přírodní památky Pod Lukšincem zaujímá květnatá horská louka s druhově bohatými rostlinnými společenstvy blízkými podsvazu Polygalo-Cynosurenion. Travinobylinné porosty jsou tvořeny např. kostřavou červenou (Festuca rubra), tomkou vonnou (Anthoxanthum odoratum), srhou laločnatou (Dactylis glomerata), medyňkem vlnatým (Holcus lanatus), třeslicí prostřední (Briza media) a trojštětem žlutavým (Trisetum flavescens). Z bylin se na louce vyskytuje např. jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), vítod obecný (Polygala vulgaris), zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), jarmanka větší (Astrantia major), mochna nátržník (Potentilla erecta), kontryhel (Alchemilla sp.),  prvosenka vyšší (Primula elatior), violka Rivinova (Viola riviniana) a kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum). Roztroušeně se po celém území vyskytuje hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), jen při severozápadním okraji roste také mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus). Jako roztroušená a vzácná byla uváděna Lněnka pyrenejská (Thesium pyrenaicum).

Ze vstavačovitých je hojnější pouze bradáček vejčitý (Listera ovata) a vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), jen ojediněle můžeme najít prstnatec Fuchsův pravý (Dactylorhiza fuchsii subsp. fuchsii), v západní části území prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). V minulosti zde byly zaznamenány další dva druhy orchidejí, pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) a vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. signifera).

Jarmanka větší (Astrantia major), PP Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

Jarmanka větší (Astrantia major), PP Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

Nápadnou rostlinou s bílými kvítky se koncem května stává řeřišničník Hallerův (Cardaminopsis halleri), v CHKO Beskydy se vyskytuje jen na několika málo místech. V horní části území, v okolí svahových pramenišť a podél pramenných stružek, je vyvinuto mokřadní společenstvo podsvazu Calthenion. Roste zde např. prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), pcháč bahenní (Cirsium palustre), pcháč potoční (Cirsium rivulare), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), blatouch bahenní (Caltha palustris), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), přeslička poříční (Equisetum fluviatile) a skřípina lesní (Scirpus sylvaticus).

Asi na jedné čtvrtině chráněného území se v současnosti nacházejí plochy porostlé křovinami a náletovými dřevinami jako důsledek nedostatečné péče o přírodní památku po změně způsobu obhospodařování. Plošně největší je porost náletového původu v jihovýchodní části území se vzrostlými smrky (Picea abies). Z dalších dřevin je zde zastoupen javor mléč (Acer platanoides), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), třešeň ptačí (Prunus avium), jedle bělokorá (Abies alba) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Z keřů se uplatňuje líska obecná (Corylus avellana), bez černý (Sambucus nigra), vrby (Salix spp.) a hlohy (Crataegus sp.), poměrně hojný je lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). V bylinném patře roste např. bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) a vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia).

Zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), PP Pod Lukšincem (9. 6. 2007)   Přástevník jitrocelový (Parasemia plantaginis), PP Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

Zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum)
PP Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

 

Přástevník jitrocelový (Parasemia plantaginis)
PP Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

Na ostatních plochách zasažených náletem se vyskytují kromě výše uvedených další dřeviny a křoviny, např. bříza bělokorá (Betula pendula), javor klen (Acer pseudoplatanus), topol osika (Populus tremula), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) růže šípková (Rosa canina), vrba jíva (Salix caprea), vrba popelavá (Salix cinerea), bez chebdí (Sambucus ebulus), maliník (Rubus idaeus), ostružiník (Rubus sp.) a brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus). Byly zde nalezeny také tři exempláře břízy tmavé (Betula obscura), z nichž jsou již dva pokáceny. Z posledního se zachoval pouze vyvrácený kořenový koláč, ze kterého vyrůstají mladí jedinci. Především v ochranném pásmu v západní části přírodní památky se nachází bohatý porost měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva).

Přírodní památka Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

Přírodní památka Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

Fauna: Z obojživelníků byl pozorován mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a skokan hnědý (Rana temporaria), v pramenné tůňce se vyskytuje silně ohrožená kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Plazi jsou zastoupeni ještěrkou živorodou (Zootoca vivipara). Z ohrožených druhů ptáků byl na území přírodní památky zaznamenán jeřábek lesní (Bonasa bonasia). Jeho výskyt není vázán pouze na plochu chráněného území, vhodné biotopy s dostatkem potravy nachází také v nejbližším okolí.

Lesnictví: Celá lokalita je vedena jako bezlesí. V jihovýchodní části přírodní památky a ochranném pásmu se nachází na ploše asi 0,3 ha smíšený lesní porost náletového původu s asi 20 vzrostlými smrky, křovinami (líska obecná, bez černý, vrby, hloh) a dalšími, převážně listnatými dřevinami (javor mléč, jasan ztepilý, třešeň ptačí, jedle bělokorá, borovice lesní). Z jižní strany přímo navazují převážně smrkové lesní porosty. Vytěžené dřevo je nevhodným způsobem stahováno přes zalesněnou část chráněného území, čímž zde dochází ke vzniku erozních rýh. Zvyšuje se tak riziko zanášení lučních ekosystémů přebytečnými živinami z lesa a poškození svahových pramenišť.

Management, ohrožení: Území přírodní památky bylo v minulosti využíváno jako extenzivní pastvina, později bylo obhospodařováno také jako jednosečná horská louka s přepásáním otav ovcemi. Jedná se o dnes již historickou lokalitu hořce bezlodyžného (hořce Kochova), který byl v České republice známý pouze ze dvou lokalit (druhou byla nynější PP Za lesem v CHKO Bílé Karpaty). V roce 1966 byla populace hořce odhadována na 400 až 500 kusů. V letech 1971 a 1972 byla lokalita v době kvetení hořce hlídána placeným strážcem, který zabraňoval vyrýpávání rostlin turisty a zahrádkáři. Ještě v roce 1976, kdy zde bylo vyhlášeno chráněné naleziště, vykvétaly na lokalitě stovky hořců. Přesto, že chráněné naleziště nebylo záměrně označeno v terénu a jeho poloha byla utajována, došlo v následujících letech k prudkému poklesu početního stavu populace, kdy byl hořec sbírán jako atraktivní a nápadná skalnička. Naposledy byla pozorována jedna rostlina v roce 1984, od té doby je hořec bezlodyžný považován na své jediné beskydské lokalitě za vyhynulý. Za vyhynutím hořce stojí zřejmě souhra více faktorů - změna způsobu hospodaření, konzervativní přístup k ochraně území, nedostatečné zabezpečení před sběrem rostlin a také zasažení území imisemi v roce 1978.

Hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis), ilustrační foto, Bílé Karpaty (2012)   Pryskyřník prudký (Ranunculus acris), PP Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

Hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis),
ilustrační foto, Bílé Karpaty (2012)

 

Pryskyřník prudký (Ranunculus acris)
PP Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

V blízkosti přírodní památky Pod Lukšincem se nachází několik rekreačních zařízení, díky nimž v minulosti značně vzrostla návštěvnost dříve klidné části Beskyd pod Lysou horou. Asi 400 m severně se nachází hotelový komplex Petr Bezruč otevřený pro veřejnost v lednu 1985, asi 200 m západně se nacházejí lyžařská střediska Malenovice Hutě – Ondrášova dolina a P. O. M. A. Malenovice. U východní hranice bezprostředně navazují pozemky a rekreační objekty Jízdárny Malenovice. Chráněným územím sice neprochází žádná značená turistická stezka, podél části SV hranice však vede přístupová cesta k jízdárně. Poté, co zde vymizel hořec bezlodyžný, již není území zvýšeným turistickým ruchem významně ohrožováno.

Přírodní památka Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

Přírodní památka Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

Díky nedostatečné a špatně prováděné předchozí péči o přírodní památku Pod Lukšincem (strojové kosení pouze 1x ročně bez ruční výběrové a fázová seče, nebyla důsledně odklízena posečená biomasa, mokřady byly rozježděny těžkou zemědělskou techniku, chyběla pastva) došlo k zarůstání okrajových částí území náletem dřevin, křovin a k šíření konkurenčně silných druhů bylin. Důsledkem zanedbané péče je ústup chráněných druhů rostlin a v některých případech i jejich úplné vymizení. V aktuálním plánu péče byla stanovena řada následujících doporučení. Louky musí být minimálně 1x ročně sklizeny výběrovou či fázovou sečí, okraje luk musí být důsledně obsekávány, nálety dřevin odstraněny. Mokřadní ekosystémy kosit alespoň 2x ročně. Posečená biomasa musí být z území odklizena! Bezlesé plochy by měly být aspoň 1x ročně přepaseny dobytkem. Výřez dřevin a prosvětlení ekotonů by nemělo ohrozit biotop jeřábka lesního.

Natura 2000: Přírodní památka Pod Lukšincem je součástí evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) o celkové rozloze 120 386,5 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR. Je také v překryvu s Ptačí oblasti Beskydy.

Zvláště chráněná území v okolí: PP Pod Lukšincem se nachází asi 100 m JZ od nejnižších partií PR Malenovický kotel, 300 m JV od PP Vodopády Satiny a 700 m severně od PP Ondrášovy díry.

Přírodní památka Pod Lukšincem (9. 6. 2007)

Přírodní památka Pod Lukšincem (9. 6. 2007)


LITERATURA:

Rezervační kniha PP Pod Lukšincem. - Depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Garaj, R. (2008): Reintrodukce hořce Kochova (Gentiana kochiana) v PP Za lesem. – Ms. Středoškolská odborná činnost, depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou.

Hájková, A. (1982): Inventarizační průzkum chráněného naleziště "Pod Lukšincem". Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Hájková, A. (1987): Chráníme vzácné druhy naší květeny. Těšínsko. Vlastivědný zpravodaj okresů Karviná a Frýdek – Místek. 1:29-30.

Chytil, P. (2005): Plán péče o přírodní památku Pod Lukšincem (2005 – 2014). – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Kunstovský, P. (1967): Hořec Kochův v Beskydech. Ochrana přírody XXII. 8:123 – 124.

Kunstovský, P. (1968): Druhá lokalita Gentiana kochiana PERR. et SONG. v ČSSR (Údolí Satiny v Moravskoslezských Beskydech). Preslia 40: 102 – 103.

Ohryzková, L. & Popelářová, M. (2012): Chráněná území v Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Co skrývají luční památky a rezervace. 20 s.

Resner, V. (1967): Hořec Kochův - Živa LIII/5: 178.

Vaculíková, P. (2011): Krása území a jeho ochrana. Chráníme ochotněji, účinněji to, co se nám líbí? Diplomová práce. Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií, Brno. Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Ulčák Ph.D.

Vymazalová, P. (2014): Plán péče o přírodní památku Pod Lukšincem na období 2015 – 2026. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Weissmannová, H a kol. (2004): Ostravsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek X. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha. 


Aktualizováno 23. 1. 2017 Úvodní stránka CHKO Beskydy Zpět