Základní údaje: NPR Salajka představuje zachovalý karpatský jedlobukový „prales“ na severním svahu hraničního hřebene Moravskoslezských Beskyd v pramenné oblasti pravých přítoků Bílé. Nachází se v nadmořské výšce 712 až 825 m, asi 500 m severovýchodně od horského sedla Bumbálka. Katastrální území Bílá, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Rezervace zřízena výnosem MK 18.276/55 ze dne 4. 7. 1956. Evidenční kód ÚSOP: 382. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková výměra 21,86 ha. Mapa.
Předmět ochrany: Jeden z nejzachovalejších a nejznámějších jedlobukových původních karpatských přirozených lesů v Beskydech s mimořádně silnými jedlemi, přes 70 let bez úmyslných těžebních zásahů. Geologie, půdní poměry: Území se nachází v nejsevernějším pásmu magurského flyše. Geologický podklad je tvořen především arkózovými pískovci soláňských vrstev. Silně denudovaný horský reliéf je překryt mocnými vrstvami zvětralin a hlubokými hnědými lesními půdami. Svah je rozbrázděn až 10 m hlubokými stržemi.
Květena: V rezervaci převažují lesní společenstva květnatých bučin podsvazu Eu-Fagenion s dominantním bukem lesním (Fagus sylvatica). Hojná je dosud jedle bělokorá (Abies alba), jen vtroušeně je zastoupen smrk ztepilý (Picea abies) a javor klen (Acer pseudoplatanus). Jednotlivě byl zaznamenán dub letní (Quercus robur), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), třešeň ptačí (Prunus avium), jilm drsný (Ulmus glabra) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). V bylinném patru jsou zastoupeny kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), ostřice lesní (Carex sylvatica), pitulník horský (Galeobdolon montanum), papradka samice (Athyrium filix-femina), pryšec mandloňovitý (Tithymalus amygdaloides), rozrazil horský (Veronica montana), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), svízel vonný (Galium odoratum), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), violka lesní (Viola reichenbachiana), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), žindava evropská (Sanicula europaea) aj. Maloplošně jsou zastoupena společenstva suťových a roklinových lesů svazu Tilio-Acerion podél strží vodních toků s mokrýšem střídavolistým (Chrysosplenium alternifolium), devětsilem bílým (Petasites albus), ptačincem hajním (Stellaria nemorum), netýkavkou nedůtklivou (Impatiens noli-tangere), kapradinou laločnatou (Polystichum aculeatum), udatnou lesní (Aruncus vulgaris) a vrbinou hajní (Lysimachia nemorum).
Salajka je jednou z našich nejvýznamnějších mykologických lokalit pralesovitého charakteru. V rezervaci bylo zaznamenáno při podrobných mykologických průzkumech na 274 druhů makromycet. Na padlých kmenech, vývratech a zlomech se nachází celá řada dřevokazných hub. Byl zde zjištěn velmi vzácný stročkovec kyjovitý (Gomphus clavatus), který je vázán na jedli. Z dalších vzácných druhů zde roste bondarcevka horská (Bondarzewia mesenterica), šupinovka ježatá (Pholiota squarrosoides), trsnatec obrovský (Meripilus giganteus), měkkouš kadeřavý (Plicaturopsis crispa), slizák švýcarský var. tatranský (Gomphidius helveticus), korálovec jedlový (Hericium flagellum), korálovec bukový (Hericium clathroides) aj.
Z chráněných druhů zde roste bolinka černohnědá (Camarops tubulina), mozkovka rosolovitá (Ascotremella faginea), ušíčko jedlové (Pseudoplectania vogesiaca) a hlíva jedlová (Hohenbuehelia abietina), která zde má typovou lokalitu. Kalichovka leptoniová (Omphalina epichysium), helmovka sazová (Hydropus atramentosus), ryzec ostrý (Lactarius acris) a holubinka slizká (Russula viscida) jsou zařazeny do Červené knihy ČR a SR. Dalšími významnými mykologickými lokalitami v CHKO Beskydy jsou jedlobukové pralesy NPR Mionší, NPR Razula, PP Smradlavá, PP Vachalka a PR Kutaný.
Fauna: Zdejší ekosystém je velmi příznivým stanovištěm pro celou řadu bezobratlých. Na ztrouchnivělých kmenech je hojný xylofágní a mykofágní hmyz, například motýlek krásněnka Buvatina stroemella, jejíž housenky se vyvíjejí v trouchu buků, smrků a v choroších, obaleč Strophedra weirana s vývojem na buku. Z brouků se vyskytuje několik druhů střevlíkovitých (Carabidae), např. nápadný střevlík zlatitý (Carabus auronitens) atd. Obojživelníci jsou zastoupeni mlokem skvrnitým (Salamandra salamandra). V rezervaci byl v letech 1983-1992 prováděn výzkum avifauny. Nejhojnějšími hnízdícími druhy jsou pěnkava obecná (Fringilla coelebs), červenka obecná (Erithacus rubecula), sýkora úhelníček (Parus ater), šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris), brhlík lesní (Sitta europaea) a budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix). Ze vzácnějších druhů ptactva se zde vyskytuje jeřábek lesní (Bonasa bonasia), sluka lesní (Scolapax rusticola), žluna šedá (Picus canus), lejsek malý (Ficedula parva), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), čáp černý (Ciconia nigra), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datlík tříprstý (Picoides tridactylus) a rorýs obecný(Apus apus). Typickými druhy savců jsou kuna lesní (Martes martes), liška obecná (Vulpes vulpes) a jelen evropský (Cervus elaphus). Rezervace je areálem výskytu velkých šelem, vzácně zde prochází rys ostrovid (Lynx lynx).
Lesnictví: Na ploše nejstarších přirozených porostů (průměrný věk 230-280 let) se střídají různé fáze vývojového cyklu přírodního lesa. Jedle dosahují výšky až přes 50 m, stáří některých stromů je 350 - 400 let. Stromové patro je prostorově rozrůzněno s vysokým podílem vývratů, zlomů a souší. Hlavní dřevinou v rezervaci je buk lesní (53%) s dobře zajištěnou následnou obnovou. Početná je jedle (37%), následuje smrk ztepilý (9%) a javor klen (1%). Dlouhodobě dochází k ústupu jedle bělokoré z nadúrovně a počet plodících jedinců začíná být kritický.
Management, ohrožení: Současná péče se soustřeďuje na záchranu a posílení silně ohrožené původní populace jedle bělokoré. Jedná se o jednu z 18 ploch v České republice, kde se dlouhodobě sleduje dynamika přirozeného vývoje lesních porostů. Území je navrženo do soustavy NATURA 2000 (chráněná území evropského významu) jako zvláště chráněné území (SAC) pro vybraná přírodní stanoviště, rostliny a ostatní druhy živočichů pro pilotní mapování biotopu a do evropské sítě uzemí zvláštního zájmu ochrany přírody Smaragd. Území bylo zařazeno také do programu CORINE - biotopy. Prales není volně přístupný veřejnosti, lze si ho však poměrně dobře prohlédnout ze žlutě značené turistické stezky z Bumbálky na hájovnu Salajka, která prochází přímo po západním okraji rezervace v délce asi 500 m.
Historie: Lesy byly již v 15. století ovlivňovány valašskou kolonizací (pastva, těžba palivového a stavebního dříví). S intenzivnější umělou obnovou se započalo až v průběhu 19. století. Podle dochovaných písemných záznamů byla od r. 1837 plocha původních jedlobukových porostů zmenšena o více jak polovinu. Ještě v průběhu 30. let 20. století se jednotlivě těžily největší jedle a odvážely se do Nizozemí na stavbu lodí. Od r. 1937 jsou porosty ponechávany bez úmyslných těžebních zásahů. Do r. 1930 zde stál asi jeden z nejstarších a nejsilnějších stromů v Beskydech – legendární jedle „Tlustá Tonka”, která byla v uvedeném roce zlomena při vichřici. Její věk se tehdy odhadoval na více než 500 let, kmen dosahoval u země přes 7 m v průměru, v prsní výšce pak 5,27 m. Jedle byla sice vysoká jen 37 m, dřevní hmota však byla odhadnuta na 35 m3. Dodnes zůstal z „Tlusté Tonky” pouze malý zbytek. Přesto zde ještě můžete spatřit životaschopné jedle o výšce přes 50 m a obvodu v prsní výšce přes 3,5 m.
|
