Základní údaje: Přírodní rezervace Travný se rozkládá na západním svahu hory Travný (1203 m), od vrcholu až po úpatí k toku říčky Mohelnice, v nadmořské výšce 530 až 1203 m. Nachází se v centrální části Moravskoslezských Beskyd v Lysohorské hornatině. Katastrální území Krásná pod Lysou horou a Morávka, okres Frýdek - Místek, CHKO Beskydy. Vyhlášeno dne 22. 12. 2000. Evidenční kód ÚSOP: 2107. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková výměra: 154,8515 ha. Mapa. Předmět ochrany: Fragmenty přirozených porostů pralesovitého charakteru v komplexu bučin v širokém rozpětí vegetačních stupňů od montánní olšiny po zakrslou bukovou smrčinu. Maximální dosažené převýšení činí bezmála 680 m, což v rámci maloplošných chráněných území v České republice představuje jedno z největších výškových rozpětí. Geologie, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen flyšovými komplexy godulského souvrství slezské jednotky vnějšího flyšového pásma s převahou odolných pískovců nad jílovci, náleží k centrální části vývoje středního oddílu godulských vrstev. Na severním svahu Travného je odkryto frýdecké souvrství podslezské jednotky, vystupují zde také spodní těšínské vrstvy a těšínské vápence slezské jednotky. Geomorfologicky je území značně členité s hluboce zaříznutými koryty a stržemi horských potoků s kamennými stupni a výraznými náplavovými kužely u jejich ústí do říčky Mohelnice. Na svazích ve střední a spodní části se nacházejí kamenná moře s roztroušenými balvany. Půdní pokryv tvoří mělké hnědé lesní půdy až podzoly, ve spodní části rezervace povodňové hlíny a štěrky nižších teras Mohelnice. Květena: Ze značného převýšení a složité geomorfologie území vyplývá i pestrost zdejší vegetace. Převažují kyselé bučiny a jedliny svazu Luzulo-Fagion. Hlavní dřevinou je zde buk lesní (Fagus sylvatica), jednotlivě nebo ve skupinách je přimíšena jedle bělokorá (Abies alba), ojediněle javor klen (Acer pseudoplatanus), smrk ztepilý (Picea abies) a jilm drsný (Ulmus glabra). Bylinné patro má poměrně nízkou pokryvnost, rostou v něm např. bika hajní (Luzula luzuloides), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), mléčka zední (Mycelis muralis), jestřábník zední (Hieracium murorum), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), rozrazil lékařský (Veronica officinalis), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea) a věsenka nachová (Prenanthes purpurea). Pouze v malých zbytcích se zde nacházejí společenstva květnatých bučin podsvazu Eu-Fagenion. Bylinné patro je tvořeno např. bikou žlutavou (Luzula luzulina), kokoříkem mnohokvětým (Polygonatum multiflorum), kyčelnicí cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), plicníkem tmavým (Pulmonaria obscura), šalvějí lepkavou (Salvia glutinosa), violkou lesní (Viola reichenbachiana) a vraním okem čtyřlistým (Paris quadrifolia), v blízkosti prameniště v horní části území i sněženkou podsněžníkem (Galanthus nivalis). Plošně nevelké ale druhově bohaté jsou zbytky suťových a roklinových lesů svazu Tilio-Acerion podél strží potoků. Podrost tvoří např. bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), česnek medvědí (Allium ursinum), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina), ptačinec hajní (Stellaria nemorum) a žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegifolium). S rostoucí nadmořskou výškou se zvyšuje zastoupení smrku a porosty přecházejí přes smrkové bučiny ve třtinové smrčiny Calamagrostio villosae-Piceetum nejvyšších poloh s převahou smrku ztepilého (Picea abies) a s vtroušeným jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia). V bylinném patře rostou typické horské druhy, např. bika lesní (Luzula sylvatica), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), podbělice alpská (Homogyne alpina), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) a třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa). V podvrcholových částech na plochách po exhalačních těžbách byly vysazeny některé nepůvodní druhy dřevin jako smrk pichlavý (Picea pungens), borovice kleč (Pinus mugo) a olše zelená (Alnus alnobetula). V nejnižších polohách nad Mohelnicí se v příměsích objevují dub zimní (Quercus robur), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jilm drsný (Ulmus glabra), olše šedá (Alnus incana) a třešeň ptačí (Prunus avium). Fauna: Podle dostupných údajů byl Travný v minulosti velmi cennou entomologickou lokalitou s druhy, které nebyly z jiných míst Beskyd známé. Tento entomologický průzkum se datuje do období před rokem 1963 a dosud není podchycena výrazná změna, kterou prodělaly zkoumané lesní porosty v průběhu následujících let. Z obojživelníků se vyskytují na vlhkých místech mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), skokan hnědý (Rana temporaria), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a ropucha obecná (Bufo bufo). Bylo zde pozorováno několik druhů plazů např. dnes již vzácná zmije obecná (Vipera berus), užovka obojková (Natrix natrix), slepýš křehký (Anquis fragilis) a ještěrka živorodá (Zootoca vivipara). Početně jsou zastoupeni ptáci. Mezi nejvzácnější patří tetřev hlušec (Tetrao urogallus), několik jedinců přežívá v odlehlých hřebenových partiích. Dále zde žijí a hnízdí např. čáp černý (Ciconia nigra), datel černý (Dryocopus martius), datlík tříprstý (Picoides tridactylus), holub doupňák (Columba oenas), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), kos horský (Turdus torquatus), krkavec velký (Corvus corax), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), krahujec obecný (Accipiter nisus), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), ostříž lesní (Falco subbuteo), sluka lesní (Scolopax rusticola), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), sýc rousný (Aegolius funereus) a další běžné druhy. Z drobných zemních savců zde žijí např. rejsek malý (Sorex minutus) a rejek obecný (Sorex araneus), myšice lesní (Apodemus flavicollis), myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) a norník rudý (Clethrionomys glareolus). Za pozornost stojí rovněž veverka obecná (Sciurus vulgaris), plch lesní (Dryomys nitedula), plch velký (Glis glis) a plšík lískový (Muscardinius avellanarius). Z velkých druhů savců zde žijí jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus), prase divoké (Sus scrofa), velké šelmy zastupuje rys ostrovid (Lynx lynx) a vlk (Canis lupus). Zatímco v období 1996-97 na Travném žila početná vlčí smečka, v současné době je vlk pozorován pouze ojediněle, pravděpodobně v důsledku pytláctví a povoleného lovu vlků na Slovensku. Při mapování velkých šelem v CHKO Beskydy zde byly nalezeny také pobytové značky medvěda hnědého (Ursus arctos). Lesnictví: V přírodní rezervaci Travný je zachycen 5. až 7. lesní vegetační stupeň (jedlobukový, smrkobukojedlový a smrkový) a 16 souborů lesních typů. Nejrozšířenějším typem porostů jsou zde jednoetážové, téměř plně zapojené bučiny převážně ve stadiu zralosti, které vznikaly přirozenou obnovou pralesovitých jedlobučin. Ve vyšších polohách se nacházejí fragmenty smrkobukových pralesovitých porostů s autochtonním smrkem ztepilým, na který ve vrcholových partiích navazují smrčiny. Nejcennější pralesovité části mají složitou věkovou a porostní strukturu, se soušemi, vývraty a zlomy. Jedná se o zbytky autochtonních jedlobučin ve fázi rozpadu, kde se uplatňuje vedle buku lesního (Fagus sylvatica) také jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea abies) a javor klen (Acer pseudoplatanus), přičemž průměrný udávaný věk horního stromového patra je 230 let. Na zdravotním stavu smrkových kmenovin se negativně projevily imise a následně škody větrem a kůrovcem (především v roce 1979 a letech následujících), které vedly k odlesnění v podvrcholové části Travného. Plochy po vykácených porostech byly zalesněny smrkem s příměsí nepůvodních dřevin. Management, ohrožení: Území bylo historicky po dlouhou dobu ušetřeno od negativních lidských vlivů. Při valašské kolonizaci v 15. až 17. století docházelo s rozvojem pastevectví k výrazným změnám, podobně jako v celé části centrálních Beskyd. Odlesněné pastevní plochy se však nacházely mimo území rezervace. Nejbližší pastviny existovaly v hřebenových partiích Velkého Travného ještě v 50. letech 20. století, kdy byly zalesněny smrkem. První větší zásah byl proveden až v roce 1963, kdy došlo k vykácení nejmohutnějších jedlí na úpatí Travného. Z tohoto období pocházejí také první snahy o vytvoření rezervace. Rozsáhlý pralesovitý porost v málo pozměněné podobě existoval až do roku 1980, kdy došlo k rozsáhlému zpřístupnění území cestní sítí v souvislosti s těžbou dříví v porostech postižených imisemi a teplotním zvratem na přelomu let 1978/79. Dnešní poznatky potvrzují, že byly tehdy podceněny regenerační schopnosti jednotlivých druhů dřevin, hlavně buku a jedle. Území poznamenaly zejména nadměrné nahodilé těžby, podsadby zbytků starých porostů v podvrcholové části rezervace, znečištění ovzduší, vysoké stavy zvěře a zvýšení turistického ruchu po zpřístupnění celé oblasti Praktická ochranářská opatření jsou zaměřena na zvýšení druhové, věkové a prostorové rozrůzněnosti lesních porostů. Přírodní rezervací prochází modře značená turstická stezka z Pražma přes vrchol Travný na rozcestí Travný a zeleně značená trasa z Morávky na Visalaje. Natura 2000: PR Travný se nachází na území evropsky významná lokality Beskydy (kód CZ0724089) v kategorii CHKO o celkové rozloze 120 386,5333 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR. Přírodní rezervace je také součástí Ptačí oblasti Beskydy. |
