Přírodní památka Žerotín

Fragment šípákové doubravy v PP Žerotín (24. 5. 2003)

Fragment šípákové doubravy v PP Žerotín (24. 5. 2003)

Základní údaje: Přírodní památka Žerotín představuje křovinaté a travnaté svahy převážně severovýchodní orientace na stejnojmenném vrcholu (321 m n. m.) obklopené vinohrady, starými ovocnými sady a políčky. Nachází se v jihozápadní části Bílých Karpat (podcelek Žalostinská vrchovina), v nadmořské výšce 290 až 320 m, asi 1 km západně od obce Radějov. Katastrální území Strážnice na Moravě, okres Hodonín, CHKO Bílé Karpaty. Vyhlášeno 24. 7. 1987. Evidenční kód ÚSOP: 1038. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková výměra 1,8588 ha. Mapa.

Předmět ochrany: Ukázka charakteristického zbytku bělokarpatské lesostepní květeny s přirozenými společenstvy četných teplomilných rostlin a živočichů, jediný zachovalý fragment šípákové doubravy v CHKO Bílé Karpaty.

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území tvoří sedimenty nivnického (paleocén - spodní eocén) a svodnického souvrství (paleocén) dílčí bělokarpatské jednotky magurského flyše s převahou vápnitých jílovců. Přírodní památka leží poblíž ploché vrcholové části úzkého, asi 600 m dlouhého hřbetu, který je ukončen kótou Žerotín a představuje pravděpodobně zbytek zarovnaného povrchu, nacházejí se zde také zbytky štěrků neznámého stáří (miocén - kvartér). Půdním typem je černozem typická, která vznikla na sprašových překryvech svahovin z flyšových vápnitých jílovců.

Tořič čmelákovitý Holubyho (Ophrys holosericea subsp. holubyana ), foto © Z. Podešva   Záraza žlutá (Orobanche lutea), foto © Z. Podešva

Tořič čmelákovitý Holubyho

 

Záraza žlutá (Orobanche lutea)

Flóra a vegetace: Část území přírodní památky porůstají křoviny se skupinami dubu pýřitého (Quercus pubescens) představující jediný zachovalý fragment teplomilné dřínové (šípákové) doubravy asociace Corno-Quercetum v CHKO Bílé Karpaty. Na skeletovitých půdách se vyvinuly teplomilné travinobylinné porosty svazu Cirsio-Brachypodion pinnati až svazu Geranion sanguinei s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus), kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), ostřicí horskou (Carex montana), smldníkem jelením (Peucedanum cervaria) a kakostem krvavým (Geranium sanguineum). Na poměrně malé ploše se vyskytuje řada chráněných a ohrožených druhů, ze vstavačovitých (Orchidaceae) je významný výskyt tořiče čmelákovitého Holubyho (Ophrys holosericea subsp. holubyana ), vstavače bledého (Orchis pallens) a okrotice bílé (Cephalanthera damasonium).

Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), foto © Z. Podešva

Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis)

Další teplomilné prvky představují např. sasanka lesní (Anemone sylvestris), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), kozinec dánský (Astragalus danicus), kosatec různobarvý (Iris variegata), len žlutý (Linum flavum), chrpa chlumní širolistá (Centaurea triumfettii subsp. axillaris), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), hvězdnice chlumní (Aster amellus), oman mečolistý (Inula ensifolia), plamének přímý (Clematis recta), žebřice pyrenejská (Libanotis pyrenaica) a záraza žlutá (Orobanche lutea), vzácně se vyskytuje i koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis). Na jediné lokalitě v CHKO Bílé Karpaty zde rostla hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris) a zahořanka žlutá (Orthantha lutea), jejich výskyt se nepodařilo potvrdit.

Fauna: Lokalita je také cenná jako významný biotop četných teplomilných druhů živočichů, především hmyzu. Ze zajímavých a význačných druhů motýlů s denní letovou aktivitou zde byly zaznamenán otakárek fenyklový (Papilio machaon) i otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), dále hnědásek černýšový (Mellicta aurelia), modrásek černoskvrnný (Maculinea arion), několik druhů ostruháčků, vřetenuška štírovníková (Zygaena angelicae) a další. Pozoruhodný je také nález okáče medyňkového (Hipparchia fagi), který byl více jak 30 let považován v Bílých Karpatech za nezvěstný druh. Ze vzácnějších motýlů aktivních v noci se zde vyskytuje např. přástevník smuteční (Phragmatobia caesarea), hřbetozubec nepravý (Gluphisia crenata) a hřbetozubec stříbroskvrnný (Spatalia argentina). 

Otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), foto © Z. Podešva

Otakárek ovocný (Iphiclides podalirius)

Faunisticky význačné druhy fytofágních brouků představují např. zrnokaz Bruchus venustus, nosatčík Ceratapion austriacum, krytonosec Mogulones larvatus a květopas Tychius crassirostris. Z ostatních skupin hmyzu je zajímavý výskyt dalších teplomilných druhů, které zde reprezentují např. cikáda chlumní (Cicadetta montana), kudlanka nábožná (Mantis religiosa), drvodělka fialová (Xylocopa violacea), kutilka jižní ( Sceliphron destillatorium) a několik druhů mravenců rodu Camponotus, např. mravenec Camponotus aethiops, Camponotus truncatus a Camponotus vagus. Z význačných druhů měkkýšů byl v přírodní památce Žerotín nalezen stepní vápnomilný druh plže skelnatka zemní (Oxychilus inopinatus) na jediné známé lokalitě v Bílých Karpatech a žitovka obilná (Granaria frumentum), která se vyskytuje na několika příhodných lokalitách pouze v jižní části Bílých Karpat. Plazi jsou zastoupeni ještěrkou obecnou (Lacerta agilis), z ptáků se zde vyskytují a případně i hnízdí bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), krutihlav obecný (Jynx torquilla), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), strnad luční (Miliaria calandra), strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus) a také křepelka polní (Coturnix coturnix).

Památné stromy: Ve vinohradech a starých sadech pod Žerotínem se nachází větší počet vzácných ovocných dřevin různého stáří - jeřábu oskeruše (Sorbus domestica). Roste zde nejmohutnější exemplář na Moravě, který je chráněn jako památný strom „Adamcova oskeruše“. Nachází se asi 400 m severně od kóty Žerotín, dosahuje výšky 13 m a obvodu kmene 458 cm, stáří je odhadováno asi na 400 let. Na louce v lokalitě Šumědě, asi 500 m jihovýchodně od kóty Žerotín, se nachází další památný strom „Karlova oskeruše“, který je vysoký 13 m a dosahuje obvodu 337 cm. 

Management, ohrožení: Po ukončení tradičních způsobů obhospodařování lučních porostů začala lokalita zarůstat náletovými dřevinami, především topolem osikou. V polovině 80. let 20. stol. bylo území vyčištěno od náletů a obnoveno pravidelné kosení. Okrajové části jsou ohroženy pronikáním plevelů z okolních vinohradů, sadů a opuštěných políček. Na území přírodní památky se nachází kaple postavená v roce 1949 a dřevěný kříž. O něco dále na plochém vrcholu, již mimo rezervaci, stojí vysoký dřevěný kříž, který je zdaleka viditelný a tvoří významný orientační bod. Přírodní památka je přístupná po značené turistické stezce, po naučné stezce Oskerušová a také po naučné stezce Šumárnická vedoucí ze Strážnice do Velké nad Veličkou. Nachází se zde zastávka č. 3 informující návštěvníky o přírodních poměrech v přírodní památce.

Natura 2000: PP Žerotín se nachází na území Evropsky významné lokality Čertoryje (CZ0624072) o celkové rozloze 4 728,1597 ha. Předmětem ochrany jsou smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy, panonské dubohabřiny, eurosibiřské stepní doubravy, petrifikující prameny s tvorbou pěnovců a lokalita chráněných druhů živočichů a rostlin.

PP Žerotín - jihovýchodní okraj (24. 5. 2003) -  Foto © Z. Podešva

PP Žerotín - jihovýchodní okraj (24. 5. 2003)


Bibliografie:

Bezděčka, P., Jongepier, J. a kol. (2001): Chráněná území okresu Hodonín. Okresní úřad Hodonín, referát životního prostředí, Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty o. p. s.   

Dvořáková, J. (2009): Společenstva rostlin a plžů lučních stanovišť: analýza vzájemných vztahů a vlivu vybraných faktorů prostředí. Diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí diplomové práce: RNDr. Michal Horsák, Ph.D. Brno, 2009, 77 s. plus přílohy.

Holuša, O. (2008): Zpráva z inventarizačního průzkumu vážek (Odonata) a pisivek (Psocoptera) lokalit na území Bílých Karpat. Strážnice na Moravě - PP Žerotín, Březová - PP Dubiny, Horní Němčí - PP Uvezené, Strání - PP Vápenky, Horní Němčí - PP Za lesem, Sudoměřice - pískovna, Březová - rybníky. – Ms. Závěrečná zpráva; Depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Holuša, J., Kočárek, P. & Konvička. O. (2012): Grasshoppers and crickets (Orthoptera), earwigs (Dermaptera), cockroaches (Blattaria), and mantises (Mantodea) of the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 96(2) 2011: 71–104.

Jongepierová, I. [ed.](2008): Louky Bilých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains, ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4.

Kuča P., Májsky J., Kopeček F.,  Jongepierová I. (1992): Monografie "Bílé Biele Karpaty", Bratislava.

Mackovčin P., Jatiová M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Smejkalová, E. (1990): Chráněná území okresu Hodonín. – Veronica, Brno, 4/4: 38. 

Šnajdara P. (1994-1996): Management MZCHÚ Bílé Karpaty. Luhačovice.

Vávra, J. (2008): Zpráva z výzkumu brouků lokalit NPR Javořina, PR Kútky a PP Žerotín za rok 2008. - Depon. in Správa CHKO Bílé Karpaty.


•• Aktualizováno 1. 3. 2016 Bílé Karpaty Úvodní stránka Zpět