Přírodní památka Bahulské jamy

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005), foto © Z. Podešva

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005)

Základní údaje: Přírodní památka Bahulské jamy představuje květnaté bělokarpatské louky v rozsáhlém lučním komplexu Lesné. Nachází se na severovýchodním úbočí kóty Lesná, (696 m n. m.), v nadmořské výšce 625 až 675 m, asi 4 km jihovýchodně od obce Horní Němčí. Katastrální území Horní Němčí, CHKO Bílé Karpaty. Zřízeno vyhláškou ONV v Uherském Hradišti v roce 1982. Evidenční kód ÚSOP: 784. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková výměra: 14,0908 ha. Mapa.

Předmět ochrany: Jedna z posledních ukázek zachovalých květnatých bělokarpatských luk rozsáhlého lučního komplexu Lesné. Území je hodnotné také z hlediska krajinného rázu.

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen svodnickým souvrstvím bělokarpatské jednotky magurského flyše s vápnitými jílovci, slínovci a vápnitými pískovci (paleocén-maastricht). Lokalita se vyznačuje mírně členitým mikroreliéfem s úpady, sesuvy a slabými vrstevnými prameny, několik sesuvů je aktivních. Na svahových suťových sedimentech se vyvinuly kambizemě pseudoglejová a typická, zrnitostně středně těžké.

Flóra a vegetace: Původně druhově bohaté bělokarpatské louky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) a kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola) byly vlivem necitlivého hospodaření a nadměrného hnojení silně ochuzeny, podobně jako okolní luční porosty rozsáhlého komplexu Lesné. Ze vzácnějších druhů rostlin se vyskytuje pouze několik jedinců vstavačovitých, jako jsou prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. signifera) a hlavinka horská (Traunsteinera globosa). Dále zde rostou např. lilie zlatohlavá (Lilium martagon), plamének přímý (Clematis recta), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), mochna bílá (Potentilla alba), plicník měkký (Pulmonaria mollis) a medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum). Druhově bohaté společenstvo epifytických lišejníků rostoucích na solitérních dubech reprezentují vousatec hnědavý (Bryoria fuscescens), terčovka Parmelia acetabulum, rožďovky (Ramalina sp. div.), terčovník Xanthoria polycarpa a Calicium salicinum.

Plicník měkký (Pulmonaria mollis), PP Bahulské jamy (9. 5. 2003), foto © Z. Podešva

Plicník měkký (Pulmonaria mollis), PP Bahulské jamy (9. 5. 2003)

Fauna: Květnaté louky představují důležité útočiště pro vzácné a ohrožené druhy bezobratlých, především hmyzu. Ze vzácných druhů motýlů zde byl zjištěn např. perleťovec kopřivový (Brenthis ino), píďalky černokřídlec krabilicový (Odezia atrata) a šedokřídlec jižní (Schistostege decussata), píďalka malebná (Coenocalpe lapidata), přástevník angreštový (Rhyparia purpurata), přástevník ožankový (Hyphoraia aulica), pabourovec pampeliškový (Lemonia taraxaci) aj. V minulosti se zde byl zaznamenán i žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone). Zajímavý je výskyt vzácných druhů fytofágních brouků, byli zde nalezeni např. nosatci Graptus weberi a Donus intermedius, dřepčík Longitarsus brunneus, krytonosci Mogulones pallidicornis a Mogulones curvistriatus, krytohlav Cryptocephalus gridellii a lalokonosec Otiorhynchus equestris

Perleťovec kopřivový (Brenthis ino), foto © Z. Podešva

Perleťovec kopřivový (Brenthis ino)

Plazi jsou zastoupeni ještěrkou obecnou (Lacerta agilis). Vhodné hnízdní podmínky zde nachází řada druhů ptáků jako např. chřástal polní (Crex crex), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), ťuhýk obecný (Lanius collurio), pěnice pokřovní (Sylvia curruca), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) a pěnice vlašská (Sylvia nisoria), budníček menší (Phylloscopus collybita) a budníček větší (Phylloscopus trochilus), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), skřivan polní (Alauda arvensis), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), kukačka obecná (Cuculus canorus) aj.

Lesnictví: Lokalita je bezlesí, louky jsou protkány křovinatými hrázemi a solitérními duby s vysokou krajinářskou hodnotou.

Management, ohrožení: Území přírodní památky bylo v minulosti využíváno jako jednosečná louka, která byla občas přepásaná. Po převodu drobné držby na kolektivní hospodaření byla pastva zintenzivněna a louky byly občas pohnojeny s důsledky následného ústupu zvláště chráněných druhů. V současnosti je lokalita pravidelně jednou ročně kosena, pastva skotu zde není vhodná. Ohrožení spočívá v nedodržování ochranného režimu porušováním zákazu pastvy. V horní části lokality se projevuje nitrifikace vlivem splachů minerálních hnojiv z okolních hnojených kultur. 

Natura 2000: Přírodní památka Bahulské jamy se nachází na území CHKO Bílé Karpaty, jehož část o celkové rozloze 20 043,3080 ha byla vyhlášena jako Evropsky významná lokalita Bílé Karpaty (CZ0724090).

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005), foto © Z. Podešva

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005)


Bibliografie:

Rezervační kniha PP Bahulské jamy. - Depon. in Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice; AOPK ČR.

Jongepierová, I. & Jongepier, J. W. (2004): Botanický inventarizační průzkum nelesních chráněných území v CHKO Bílé Karpaty. Část 2. Okolí Horního Němčí. In: Příroda, Praha, 21: 15–37.

Jongepierová, I. [ed.](2008): Louky Bílých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains,  ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4.

Mackovčin P., Jatiová M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha

Šnajdara P., Hrabec J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. 3. upravené a rozšířené vydání.


Aktualizováno 12. 3. 2016   Úvodní stránka Zpět