Základní údaje: Přírodní rezervace Holý kopec reprezentuje přírodě blízké převážně bukové lesní porosty v nejvyšších polohách Chřibů. Nachází se v severozápadní části Stupavské vrchoviny, na hřbetu a svazích Holého kopce (548 m), v nadmořské výšce 365 až 548 m, asi 1,5 km západně od hradu Buchlov a 3 km severozápadně od obce Buchlovice. Katastrální území Buchlovice. Vyhlášeno výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 6. 10. 1975 jako SPR Holý kopec, přehlášeno nařízením Okresního úřadu v Uherském Hradišti č. 3/1999 ze dne 7. 7. 1999. Evidenční kód ÚSOP: 620. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková výměra: 92,09 ha, rozloha ochranného pásma: 20,15 ha. Mapa. Předmět ochrany: Lesní komplex přirozených doubrav a bučin s bohatou škálou lesních typů a vzácnými druhy flóry i fauny. Geologie,
půdní poměry:
Geologický podklad území tvoří paleogenní sedimenty dílčí račanské
jednotky magurského flyše. Na vlastním hřbetu Holého kopce
vystupují lukovské (paleocén) a ráztocké
vrstvy (paleocén-svrchní křída) soláňského souvrství se zastoupením
hrubozrnných pískovců a jílovců s častými polohami
slepenců. Proti jihovýchodu jsou lemovány úzkým pruhem
belovežského souvrství (svrchní paleocén až střední eocén), které se
vyznačuje drobně rytmickým flyšem s převahou zelenošedých a zelených
jílovců nad křemitovápnitými pískovci. Ve spodní části
lokality se nachází středně až hrubě rytmický flyš
zlínského souvrství s glaukonitickými pískovci a šedými vápnitými
jílovci. Reliéf Holého kopce je poměrně členitý, představuje úzký,
asymetrický, strukturně podmíněný hřbet probíhající ve směru
východ-západ, který je ze všech stran oddělený hlubokými údolími. Sklon
svahů dosahuje 10 až 20°, přičemž jižní svah je místy příkřejší, se
sklonem i přes 30° (horní část hřbetu). Svahy jsou v horních partiích
suťové, na hřbetu vystupují skalní útvary, pod vrcholem se nachází
kryoplanační terasy. Na severopzápadním svahu je možné nalézt stopy po
opuštěných drobných lomech s odvaly. Půdním typem
na převážné části lokality je kambizem typická, místy slabě oglejená.
Na suťových svazích se nachází ranker kambický a ranker
nasycený, na jihu území na sprašovém překryvu se vyvinula kambizem
luvická. Květena: Vegetaci přírodní rezervace Holý kopec tvoří společenstva karpatských ostřicových bučin asociace Carici pilosae-Fagetum. Ve stromovém patře zcela převládá buk lesní (Fagus sylvatica), který zde vytváří převážně nesmíšené porosty. Pouze v nejnižších polohách jižního svahu ve druhém lesním vegetačním stupni převládá dub zimní (Quercus petraea), který s přibývající nadmořskou výškou ubývá a na zbytku území tvoří pouze jednotlivou příměs, podobně jako habr obecný (Carpinus betulus). Další druhy dřevin jsou zastoupeny jen málo, ve vrcholových partiích se na sutích přidávají javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), lípa srdčitá (Tilia cordata) a bez černý (Sambucus nigra). V minulosti se zde v daleko větší míře vyskytoval i jilm horský (Ulmus glabra), který se nachází roztroušeně po celém hřbetu. V severovýchodním cípu při hranici rezervace roste jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), pod jižní hranicí i jeřáb břek (Sorbus toeminalis), který se objevuje místy také v přirozeném zmlazení. V rezervaci bylo během botanických průzkumů zaznamenáno více než 150 taxonů vyšších rostlin. V bylinném patře se vyskytují také druhy zvláště chráněné a ohrožené, jako sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), dále zde roste např. árón východní (Arum cylindraceum), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), křivatec žlutý (Gagea lutea), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), dymnivka dutá (Corydalis cava), dymnivka plná (Corydalis solida), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), hrachor jarní (Lathyrus vernus), svízel vonný (Galium odoratum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), pryšec mandloňovitý (Tithymalus amygdaloides), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), rozchodník velký (Hylotelephium maximum), zvonek rozkladitý (Campanula patula), jestřábník zední (Hieracium murorum), třezalka chlupatá (Hypericum hirsutum), náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora), divizna jižní rakouská (Verbascum chaixii subsp. austriacum), papratka samičí (Athyrium filix-femina), ostřice chlupatá (Carex pilosa), ostřice lesní (Carex sylvatica), bika bělavá (Luzula luzuloides) a strdivka jednokvětá (Melica uniflora). Z holin ochranného pásma proniká expanzivní třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Holý kopec je také významnou mykologickou lokalitou, při mykofloristickém průzkumu tady bylo nalezeno na 158 druhů hub. Lesklokorka Pfeifferova (Ganoderma pfeifferi) a hlíva chlupatá (Panus lecomtei) patří v České republice k vzácným druhům.
Fauna: Území je bohaté na celou řadu druhů více či méně ohrožené fauny. Typický je jarní aspekt s masovým výskytem martináčka bukového (Aglia tau). Z brouků byl zaznamenán např. roháč obecný (Lucanus cervus), střevlík kožitý (Carabus coriaceus), střevlík hladký (Carabus glabratus), tesařík páskovaný (Leptura aurulenta), tesařík bukový (Cerambyx scopolii) a kovařík Athous villosus. V roce 1995 byl nedaleko rezervace nalezen exemplář tesaříka alpského (Rosalia alpina). Plazi jsou zastoupeni slepýšem křehkým (Anguis fragilis) a ještěrkou obecnou (Lacerta agilis). Z obojživelníků je zde běžný mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Staré lesní porosty s doupnými stromy jsou významným hnízdištěm řady ohrožených druhů ptáků, k nimž zde patří strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datel černý (Dryocopus martius), krkavec velký (Corvus corax), holub doupňák (Columba oenas), krahujec obecný (Acciper nisus) a sýček obecný (Athene noctua), po letech zde byl zaznamenán i výskyt jeřábka lesního (Bonasa bonasia). Z běžnějších druhů se na lokalitě vyskytují např. pěnkava obecná (Fringilla coelebs), sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Parus caeruleus), sýkora babka (Parus palustris), brhlík lesní (Sitta europaea), sojka obecná (Garrulus glandarius), strakapoud velký (Dendrocopos leucotos), kukačka obecná (Cuculus canorus), káně lesní (Buteo buteo) a puštík obecný (Strix aluco). Z drobných savců zde žije např. norník rudý (Clethrionomys glareolus), myšice lesní (Apodemus flavicollis), myšice křovinná (Apodemus sylvaticus), rejsek obecný (Sorex araneus) a veverka obecná (Sciurus vulgaris). Z běžné lovné zvěře se vyskytuje jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa), z větších šelem jezevec lesní (Meles meles) a liška obecná (Vulpes vulpes).
Lesnictví: Převažuje dubobukový a bukový lesní vegetační stupeň, jen nepatrně je zastoupen stupeň bukodubový. Hospodářské lesní porosty reprezentují širokou škálu typů bohatých dubových bučin a bučin s příměsí dubu a lípy srdčité, na území rezervace bylo vylišeno celkem 15 lesních typů. Porosty mají převážně charakter stejnověkých kultur, byly zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení významných pro uchování biodiverzity, jsou také vyhlášenou genofondovou základnou buku lesního. Do budoucna potřebují vytvořit podmínky pro úspěšnou přirozenou obnovu. Nejen pro
svou relativně snadnou dostupnost je lokalita využívána k
vědeckovýzkumné činnosti, především k lesnickým
výzkumům. V roce 2006 zde byla založena trvalá výzkumná plocha o
výměře 1,33 ha za účelem popisu struktury dřevinného patra
hospodářského bukového lesa. Získané dendrometrické údaje budou sloužit
jako výchozí data pro sledování dalšího vývoje zdejšího lesního
ekosystému a následně pro přípravu plánů péče.
Management, ohrožení: Území je vedeno v kategorii lesů zvláštního určení s nadřazeným významem ekologickým nad zájmem produkčním. Hospodaří se zde přírodně blízkým skupinově výběrným způsobem. Převládá přirozená obnova náletem dřevin. Rezervace byla poškozena bývalým správcem LZ Buchlovice, který navzdory vyhlášenému ochrannému pásmu holosečně vytěžil porosty, které území obklopovaly. Tímto byl otevřen vstup bořivým větrům do prostoru samotné rezervace. Důsledkem jsou pak četné holiny na jižním svahu. Historie: V době bronzové až halštatské (starší době železné) se zde nacházelo rozsáhlé opevněné hradiště. V 11. a 12. století, před založením nedalekého hradu Buchlova, bylo hradiště obnoveno. Natura 2000: Přírodní rezervace Holý kopec se nachází na území, které bylo vyhlášeno jako Evropsky významná lokalita Chřiby (CZ0724091) o celkové rozloze 19 226,4512 ha.
|
