Přírodní rezervace Horní louky

Přírodní rezervace Horní louky - spodní část lokality (18. 4. 2014), foto © Z. Podešva

Přírodní rezervace Horní louky - spodní část lokality (18. 4. 2014)

Základní údaje: Přírodní rezervace Horní louky je situována na severním svahu Studeného vrchu (646,4 m ) v Lopenické hornatině. Nachází se 450 m severovýchodně od vrcholu a přibližně 2,5 km jihovýchodně od obce Suchá Loz v nadmořské výšce 425 až 505 m. Tvoří ji šest dílčích ploch navzájem propojených vyhlášeným ochranným pásmem. Katastrální  území Suchá Loz, CHKO Bílé Karpaty. Zřízeno usnesením Okresního národního výboru Uherské Hradiště ze dne 22. 7. 1982 jako CHPV Horní louky, přehlášeno vyhláškou Okresního úřadu Uherské Hradiště ze dne 1. 8. 1991. Evidenční kód ÚSOP: 808. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková výměra 6,2919 ha, vyhlášené ochranné pásmo 8,9189 ha. Mapa.

Předmět ochrany: Květnaté pastviny s rozptýlenými skupinami stromů a keřů v komplexu listnatých lesů s výskytem ohrožených druhů lučních, ekotonálních i lesních.

Vstavač kukačka (Orchis morio)   Vstavač bledý (Orchis pallens)

Vstavač kukačka (Orchis morio)

 

Vstavač bledý (Orchis pallens)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad rezervace je tvořen svodnickým souvrstvím (svrchní paleocén - svrchní křída) bělokarpatské jednotky magurského flyše s převahou vápnitých prachových jílovců. Na deluviálních sedimentech se vyvinula kambizem typická, která přechází v nižších partiích do pararendziny kambické.

Flóra a vegetace: Na bělokarpatských květnatých loukách oddělených hrázkami listnatých dřevin převažují stepní travino-bylinné porosty svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s ostřicí chlumní (Carex montana) a kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), vyskytují se zde i lemová společenstva svazu Trifolion medii a sukcesní stádia náletových dřevin. V rezervaci roste řada ohrožených i chráněných druhů, celkem zde bylo zaznamenáno 232 taxonů vyšších rostlin. Z orchidejí se vyskytuje vstavač bledý (Orchis pallens), vstavač kukačka (Orchis morio), vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. signifera), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vemeníček zelený (Coeloglossum viride), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) a hlavinka horská (Traunsteinera globosa).

Přírodní rezervace Horní louky - spodní část lokality (18. 4. 2014), foto © Z. Podešva

Přírodní rezervace Horní louky - spodní část lokality (18. 4. 2014)

Z dalších vzácných zástupců zdejší květeny lze nalézt mimo jiné lilii zlatohlavou (Lilium martagon), kosatec trávovitý (Iris graminea), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), starček stinný (Senecio umbrosus), plamének přímý (Clematis recta), kozinec dánský (Astragalus danicus), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), z keřů lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a dřín jarní (Cornus mas). U studánky v horní části rezervace roste vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia) a drobná kapradina hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum).

Perleťovec kopřivový (Brenthis ino), PR Horní louky (21. 6. 2003), foto © Z. Podešva   Perleťovec kopřivový (Brenthis ino), PR Horní louky (21. 6. 2003), foto © Z. Podešva

Perleťovec kopřivový (Brenthis ino)

 

PR Horní louky (21. 6. 2003)

Fauna: Ze vzácných druhů motýlů zde žije např. bělopásek topolový (Limenitis populi) a bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla), batolec duhový (Apatura iris) i batolec červený (Apatura ilia), ohniváček modrolesklý (Lycaena alciphron), perleťovec kopřivový (Brenthis ino), přástevník angreštový (Rhyparia purpurata), hřbetozubec dvoubarvý (Leucodonta bicoloria), vřetenuška třeslicová (Zygaena brizae) a pabourovec jestřábníkový (Lemonia dumi). V těsné blízkosti chráněného území byl zjištěn i zavíječ Pyrausta falcatalis (jedna ze 3 známých lokalit v ČR). Z významnějších druhů ptáků se zde vyskytuje bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), linduška lesní (Anthus trivialis), holub hřivnáč (Columba palumbus), holub doupňák (Columba oenas), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnice pokřovní (Sylvia curruca), pěvuška modrá (Prunella modularis), datel černý (Dryocopus martius) a krutihlav obecný (Jynx torquilla).

Přírodní rezervace Horní louky - střední část lokality (18. 4. 2014), foto © Z. Podešva

Přírodní rezervace Horní louky - střední část lokality (18. 4. 2014)

Lesnictví: Louky jsou odděleny lesními hrázemi tvořenými dubem, habrem, břízou, osikou a dalšími listnatými dřevinami. Celé území je obklopeno dubohabrovými pařezinami s bohatým bylinným i keřovým patrem. 

Management, ohrožení: Území bylo původně využíváno jako jednosečné louky s následnou extenzivní pastvou. V okolních lesích bylo hospodařeno pařezinovým způsobem se zachováním přirozené obnovy. V době kolektivního hospodaření byla lokalita kosena 1× až 2× ročně s tendencí postupného opouštění hůře přístupných horních partií, které postupně z větší části zarostly náletem dřevin. I později po navrácení původním vlastníkům bylo území ohroženo nezájmem o extenzivní hospodaření a postupující sukcesí probíhající pozvolna od okrajů lesa. Zbývající louky byly v roce 1997 pouze pokoseny bez odstranění sena z luk. Tento způsob managementu by při dlouhodobější aplikaci způsobil vyhubení ohrožených druhů rostlin. K rozsáhlejšímu odstraňování náletových dřevin bylo přistoupeno v roce 2003. Louky je třeba pravidelně jednou ročně kosit a odstraňovat seno, případnou pastvu provádět pouze po první seči. V lesní části v ochranném pásmu neprovádět rozsáhlé holoseče a k obnově využívat zásadně přirozenou obnovu původních listnatých dřevin.

Natura 2000: PP Horní louky se nachází na území CHKO Bílé Karpaty, jehož část o celkové rozloze 20 043,3080 ha byla vyhlášena jako Evropsky významná lokalita Bílé Karpaty (CZ0724090).

Přírodní rezervace Horní louky - horní část lokality (18. 4. 2014), foto © Z. Podešva

Přírodní rezervace Horní louky - horní část lokality (18. 4. 2014)


Bibliografie:

Jongepier, J., Jongepierová, I. (1996): Inventarizační průzkum botanický PR Horní louky. - Ms., depon. in Správa CHKO Bílé Karpaty, AOPK ČR.

Jongepierová, I. [ed.](2008): Louky Bílých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains,  ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4.

Kuča, P., Májsky, J., Kopeček, F. & Jongepierová, I. (1992): Monografie "Bílé Biele Karpaty". Bratislava.

Mackovčin P., Jatiová M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Šnajdara P., Hrabec J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. 3. upravené a rozšířené vydání.


Aktualizováno 14. 2. 2016 Bílé Karpaty Úvodní stránka Zpět