Přírodní památka Mechnáčky

Přírodní památka Mechnáčky (9. 5. 2008), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Mechnáčky (9. 5. 2008)

Základní údaje: Přírodní památka Mechnáčky představuje široký členitý žleb s bělokarpatskými květnatými loukami, mokřady a vrstevnými prameny, místy porostlý stromy a keři. Nachází se ve Straňanské kotlině na levém údolním svahu Svinárského potoka v nadmořské výšce 425 až 508 m, asi 1 km západně od Květné. Katastrální území Strání, CHKO Bílé Karpaty. Zřízeno vyhláškou ONV v Uherském Hradišti ze dne 22. 7. 1982, přehlášeno vyhláškou Okresního úřadu v Uherském Hradišti ze dne 1. 8. 1991. Evidenční kód ÚSOP: 796. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková výměra: 9,6531 ha. Mapa

Vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. signifera), foto © Z. Podešva   Vstavač kukačka (Orchis morio), foto © Z. Podešva

Vstavač mužský znamenaný
(Orchis mascula subsp. signifera)

 

Vstavač kukačka (Orchis morio),
PP Mechnáčky (9. 5. 2008)

Předmět ochrany: Zachovalé zbytky květnatých luk s mokřady a rozptýlenou zelení, výskyt ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Přírodní památka Mechnáčky (9. 5. 2008), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Mechnáčky (9. 5. 2008)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen svodnickým souvrstvím bělokarpatské jednotky magurského flyše s převahou vápnitých prachových jílovců (spodní paleocén - svrchní křída). Na kvartérních svahových sedimentech se vyvinuly pseudogleje primární. Území přírodní památky bylo postiženo sesuvy, v minulosti také splachy z bývalého pole nad rezervací.

Vstavač osmahlý (Orchis ustulata) , foto © Zdeněk Podešva   Vstavač osmahlý (Orchis ustulata), foto © Zdeněk Podešva

Vstavač osmahlý (Orchis ustulata)

 

PP Mechnáčky (15. 6. 2002)

Flóra a vegetace: V zachovalém zbytku původně rozsáhlých bělokarpatských luk převažují teplomilné travino-bylinné porosty svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s dominantní kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola) a ostřicí horskou (Carex montana). Vyskytuje se zde celá řada ohrožených a chráněných druhů rostlin, ze vstavačovitých (Orchidaceae) je místy poměrně hojný vstavač kukačka (Orchis morio), dále vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. signifera), vstavač vojenský (Orchis militaris), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), hlavinka horská (Traunsteinera globosa) a pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), v roce 2002 zde byl objeven i vstavač osmahlý (Orchis ustulata - viz foto). Z dalších zajímavých druhů se vyskytuje např. kozinec dánský (Astragalus danicus) a hadí mord nachový (Scorzonera purpurea).

Ohrazený mokřad s tůňkou v přírodní památce Mechnáčky (9. 5. 2008), foto © Zdeněk Podešva

Ohrazený mokřad s tůňkou v přírodní památce Mechnáčky (9. 5. 2008)

Na několika mokřadech a lučních prameništích se v minulosti vyskytoval velmi hojně prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), který byl při vyhlášení rezervace jedním z  hlavních motivů ochrany. Po rozorání okolních lučních porostů v 70. letech 20. stol. a upuštění od tradičního způsobu obhospodařování většina těchto mokřadních stanovišť na lokalitě vyschla, zarostla náletem dřevin s vrbou popelavou (Salix cinerea) a vysokou vegetací tvořenou rákosem obecným (Phragmites australis), třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos) a mátou dlouholistou (Mentha longifolia). Prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) a další dříve zde běžné mokřadní druhy jako prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kruštík bahenní (Epipactis palustris), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) a suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium) se v současnosti vyskytují jen sporadicky. Hrachor panonský (Lathyrus pannonicus) a několik dalších druhů, které se na lokalitě vyskytovaly ještě v 80. letech 20. stol., nebyly v poslední době potvrzeny.

Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), foto © Z. Podešva   Hrachor panonský (Lathyrus pannonicus), foto © Z. Podešva

Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia)

 

Hrachor panonský (Lathyrus pannonicus)

Fauna: Květnaté louky v mozaice s rozptýlenou zelení a mokřady s tůněmi představují útočiště pro vzácné a ohrožené druhy bezobratlých, především hmyzu. Při zoologických průzkumech zde bylo mimo jiné zaznamenáno 39 druhů pavouků, 6 druhů sekáčů a 12 druhů mravenců. Během průzkumu vodních brouků bylo zjištěno 35 druhů, k nejzajímavějším nálezům patří vodomil Helophorus redtenbacheri (první doklad pro Bílé Karpaty) a potápníci Graptodytes bilineatus a Hydrovatus cuspidatus. Ze zajímavých a vzácných druhů motýlů byly v přírodní památce nalezeny druhy typické pro bělokarpatské květnaté louky, především perleťovec dvouřadý (Brenthis hecate), který dosahuje v Bílých Karpatech severozápadní hranice rozšíření, dále ohniváček černočárný (Lycaena dispar) a můra Episema scoriacea. V minulosti hojný žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone) již vymizel, podobně jako na ostatních bělokarpatských lokalitách. Zajímavostí je výskyt vzácných druhů fytofágních brouků, z nichž zde byli nalezeni např. nosatčíci Apion interjectumApion aeneomicans a mandelinka Smaragdina xanthaspis. Z rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera) se vyskytuje např. saranče drobná (Stenobothrus crassipes). 

Ohniváček černočárný (Lycaena dispar), foto © Zdeněk Podešva

Ohniváček černočárný (Lycaena dispar)

Lesnictví: Všechny porosty dřevin jsou na nelesní půdě. Potok pramenící v chráněném území je zakryt souvislým náletem olší a vrb, také mokřad je z části zarostlý vrbami. V horní části území se nachází bukový hájek.

Přírodní památka Mechnáčky (9. 5. 2008), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Mechnáčky (9. 5. 2008)

Management, ohrožení: Území bylo původně využíváno jako jednosečná louka v rozsáhlém lučním komplexu, který byl v době kolektivního hospodaření v 70. letech 20. stol. téměř celý rozorán. Později nebyla větší část lokality využívána a zarostla náletem dřevin. V roce 1995 byly rozorané plochy v okolí chráněného území zatravněny a v následujícím roce byl zlikvidován nálet v rámci projektu SFŽP. V současné době jsou plochy koseny vlastníky a uživatelem. Management části kolem mokřadu, který byl ohrazen, zajišťuje Správa CHKO Bílé Karpaty.

Přírodní památka Mechnáčky (15. 6. 2002), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Mechnáčky (15. 6. 2002)

Natura 2000: Přírodní památka Mechnáčky se nachází na území CHKO Bílé Karpaty, jehož část o celkové rozloze 20 043,3080 ha byla vyhlášena jako Evropsky významná lokalita Bílé Karpaty (CZ0724090).

Přírodní památka Mechnáčky (9. 5. 2008), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Mechnáčky (9. 5. 2008)


Bibliografie:

Bojková, J., Chvojka, P. & Kozmák, P. (2012): Stoneflies (Plecoptera) of the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). In: Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 96(2) 2011: 37–70.

Holuša, J., Kočárek, P. & Koncička. O. (2012): Grasshoppers and crickets (Orthoptera), earwigs (Dermaptera), cockroaches (Blattaria), and mantises (Mantodea) of the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 96(2) 2011: 71–104.

Jongepier, J. W. & Jongepierová, I. (2000): Botanický inventarizační průzkum nelesních chráněných území v CHKO Bílé Karpaty, část 1.: okolí Strání a Březové. In: Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti 5: 52 - 75.

Jongepierová, I. [ed.](2008): Louky Bílých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains,  ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4.

Kozmáková, O. (2007): Květilkovití - Anthomyiidae (Diptera, Brachycera) PP Mechnáčky, PR Nová hora, PP Záhumenice a okolí vrchu Vyškovec v CHKO Bílé Karpaty. – Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Kuča, P., Májsky, J., Kopeček, F. & Jongepierová, I. (1992): Monografie "Bílé Biele Karpaty". Bratislava.

Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha

Šnajdara, P.: Management MZCHÚ Bílé Karpaty 1994-1996, Luhačovice

Šnajdara, P., Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. 3. upravené a rozšířené vydání.

Trávníček, D. (2009): Revitalizace mokřadních biotopů a společenstva vodních brouků. In: Západné Karpaty - spoločná hranica , zborník príspevkov z medzinárodného sympózia prírodovedcov Trenčianskeho kraja a Zlínskeho kraja, s. 41-45.

Vlčková, K. (2014): Chráněná území v CHKO Bílé Karpaty. Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce Mackovčin, P.


Aktualizováno 28. 2. 2016 Bílé Karpaty Úvodní stránka Zpět