Přírodní památka Medlovický lom

Nejcennější část lomové stěny v PP Medlovický lom (18. 6. 2006), foto © Z. Podešva

Nejcennější část lomové stěny v PP Medlovický lom (18. 6. 2006)

Základní údaje: Přírodní památka představuje opuštěný lom po těžbě porcelanitu s malou tůňkou. Nachází se ve Vážanské vrchovině (podcelku Kyjovské pahorkatiny) asi 0,3 km západně od obce Medlovice, v nadmořské výšce 314 až 326 m na okraji Chřibů. Katastrální území Medlovice u Uherského Hradiště. Vyhlášeno nařízením č. 5/97 Okresního úřadu v Uherském Hradišti ze dne 6. 8. 1997. Evidenční kód ÚSOP: 1889. Kategorie IUCN: III - přírodní památka. Celková výměra: 1,1633 ha. Mapa.

Foto © Z. Podešva

Přírodní památka Medlovický lom (18. 6. 2006)

Předmět ochrany: Unikátní ukázka jaspisových porcelanitů v úplném profilu, jediný výskyt na střední Moravě a jedna ze tří lokalit v Evropě. Mezinárodně významná geologická lokalita pro paleogeografii terciéru a kvartéru.

Cihlově červené porcelanity různých odstínů v přírodní památce Medlovický lom (3. 10. 2002), foto © Z. Podešva

Cihlově červené porcelanity různých odstínů
v přírodní památce Medlovický lom (3. 10. 2002)

Geologie, půdní poměry: Medlovický lom se nachází v Kyjovské pahorkatině (okrsek Žádovická pahorkatina), geomorfologickém celku Středomoravských Karpat, které jsou tvořeny magurským příkrovem flyšového pásma a jeho dílčí tektonickou jednotkou račanskou. Paleogenní flyš je zde tvořen několika silně zvrásněnými litostratigrafickými jednotkami, které reprezentují spodní a svrchní vrstvy soláňské (paleocén), vrstvy belovežské (spodní až střední eocén) a spodní a svrchní vrstvy zlínské (střední eocén až spodní oligocén). V mělkých okrajových depresích se zde během pannonu A až spodní části zóny C usadily jíly se slojemi lignitu o mocnosti asi 1,5 m.

Silně vypálený a rozpukaný porcelanit tmavě cihlově červené barvy, PP Medlovický lom (3. 10. 2002), foto © Z. Podešva   Hnědý silně rozpukaný porcelanit s povlaky minerálů síry, PP Medlovický lom (3. 10. 2002), foto © Z. Podešva

Silně vypálený a rozpukaný porcelanit 
tmavě cihlově červené barvy

 

Hnědý silně rozpukaný porcelanit
s povlaky minerálů síry

 Medlovické porcelanity vznikly následným vypálením původních jílů při vyhoření lignitové sloje, patrně za spoluúčasti úniků zemního plynu. Mají převážně výraznou cihlově červenou barvu různých odstínů, ale nacházejí se zde i porcelanity okrově hnědé (slaběji vypálené), hnědé, fialové, modrošedě až světle šedé (nejsilněji vypálené). Vlivem smršťování materiálu po jeho vypálení jsou silně nepravidelně rozpukané, s četnými ohlazy a kontrakčními trhlinami. Zdejší porcelanity jsou poměrně tvrdé, střípkovitě se rozpadající na ostrohranné úlomky o velikosti od několika cm do 10 až 20 cm. Nejcennější část lokality tvoří zachovaná lomová stěna 50 m dlouhá a až 5 m vysoká, která reprezentuje průřez zbytkem jedinečného výskytu porcelanitů v úplném profilu, včetně zón kontaktu s nadložím i podložím.

Cihlově červený a šedý porcelanit v PP Medlovický lom (3. 10. 2002), foto © Z. Podešva

Cihlově červený a šedý porcelanit
v PP Medlovický lom (3. 10. 2002)

Klasty medlovických porcelanitů byly nalezeny v celé mocnosti štěrků a písků tzv. boršického výplavového kužele v pískovně u Boršic (vzdálené od lomu 8 km) a dokládají tak přínos materiálu od západu z Vážanské vrchoviny. Půdním typem v okolí lomu je hnědozem typická.

Světle šedý porcelanit (nejsilněji vypálený), PP Medlovický lom (3. 10. 2002), foto © Z. Podešva   Porézní škvárovitý materiál, PP Medlovický lom (3. 10. 2002), foto © Z. Podešva

Světle šedý porcelanit (nejsilněji vypálený)

 

Porézní škvárovitý materiál

Flóra a vegetace: Území přírodní památky se nachází mezi zemědělsky využívanými pozemky a je z větší části zarostlé ruderální vegetací s dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius), pelyňkem černobýlem (Artemisia vulgaris) a třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos), místy s plaménkem plotním (Clematis vitalba). Jen v okrajových plochách lomu na obvodových svazích se vyvinula xerotermní až semixerotermní travinobylinná společenstva třídy Festuco-Brometea a fragmenty společenstev teplomilných lemů třídy Trifolio-Geranietes sanguinei. Udržují se zde některé vzácnější teplomilné druhy rostlin, např. hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), hvězdnice chlumní (Aster amellus), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), konopice úzkolistá (Galeopsis angustifolia), černýš rolní (Melampyrum arvense), zvonek moravský (Campanula moravica), prvosenka jarní (Primula veris), sesel sivý (Seseli osseum), mařinka psí (Asperula cynanchica), divizna rakouská (Verbascum austriacum), rozrazil vídeňský (Veronica vindobonensis) a čičorka pestrá (Securigera varia). Na dně lomu v okolí tůňky rostou vrby jívy (Salix caprea), orobinec širolistý (Typha latifolia) a vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum).

Černýš rolní (Melampyrum arvense), foto © Z. Podešva   Hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), foto © Z. Podešva

Černýš rolní (Melampyrum arvense)

 

Hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris)

Fauna: Podrobnější zoologický průzkum byl zatím zaměřen pouze na bezobratlé, obojživelníky a plazy. Z denních motýlů byl zjištěn mimo jiné modrásek vičencový (Polyommatus thersites) a modrásek černolemý (Plebejus argus), zajímavým je ojedinělý výskyt ohniváčka černočárného (Lycaena dispar), který se jinak vyskytuje na vlhkých loukách. V posledních letech se však šíří i na ruderální stanoviště, kde roste jeho živná rostlina, tj. šťovík. Na výslunných místech je v porcelanitové suti hojný cvrček polní (Gryllus campestris), z brouků se vyskytuje např. střevlík Ullrichův (Carabus ullrichii), střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri), svižník polní (Cicindela campestris), chrobák ozbrojený (Odonteus armiger), zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta), zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus), majka obecná (Meloe proscarabaeus) a majka Meloe decorus. Žijí zde také běžnější druhy vážek, např. šidélko malé (Ischnura pumilio), šídlo modré (Aeshna cyanea) a lesklice měděná (Cordulia aenea).

Z ohrožených druhů obojživelníků nachází v mělké tůňce na dně lomu vhodné podmínky pro rozmnožování skokan štíhlý (Rana dalmatina), ropucha obecná (Bufo bufo) a rosnička zelená (Hyla arborea), plazi jsou zastoupeni ještěrkou obecnou (Lacerta agilis). V křovinách okolo lomu hnízdí např. pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), červenka obecná (Erithacus rubecula), střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) a sedmihlásek hajní (Hippolais icterina). Z drobných obratlovců zde nachází útočiště např. rejsec černý (Neomys anomalus), rejsek obecný (Sorex araneus) a rejsek malý (Sorex minutus). 

Ohniváček černočárný (Lycaena dispar), foto © Z. Podešva

Ohniváček černočárný (Lycaena dispar)

Historické využití: Počátky rozsáhlejší těžby zdejších porcelanitů s místním názvem červenice nebo červenka sahají do období před druhou světovou válkou, kdy byl v místě přírodní památky otevřen nový lom. Zřejmě již koncem 19. stol. probíhala v jiné lokalitě drobná příležitostná těžba (první zmínka o medlovických porcelanitech pochází z roku 1884).

V porcelanitové suti se uchytil hadinec obecný, PP Medlovický lom (3. 10. 2002), foto © Z. Podešva   Žije zde i cvrček polní (Gryllus campestris), PP Medlovický lom (3. 10. 2002), foto © Z. Podešva

V porcelanitové suti se uchytil hadinec obecný.

 

Žije zde i cvrček polní (Gryllus campestris).

Od padesátých do sedmdesátých let 20. stol. využívalo vytěženou horninu zemědělské družstvo z Boršic u Buchlovic, a to především na zpevňování místních komunikací a pro stavební účely, jsou jím také vysypány některé chodníky v zámeckém parku v Buchlovicích. Porcelanit se používal i jako dekorační materiál. V současné době je těžba zastavena.

Přírodní památka Medlovický lom (18. 6. 2006), foto © Z. Podešva

Přírodní památka Medlovický lom (18. 6. 2006)

Management, ohrožení: Území je ohroženo především snahou vlastníků o vytěžení zbytku porcelanitů. Příjezd do lomu byl již v roce 1999 uzavřen závorou, která měla zabránit případné nekontrolovatelné těžbě a odvozu horniny. Kolem závory však byla nelegálně zbudována nová přístupová cesta a opět dochází k nepovolené těžbě místními občany. Je třeba cyklicky (jednou za 5 až 10 let) citlivě odstraňovat případný nálet dřevin, především v okolí lomové stěny, a provádět čištění stěny od zvětralin. Pro rozmnožování obojživelníků byla v nejnižší části lomu prohloubena malá periodická tůňka.

Mělká tůňka v přírodní památce Medlovický lom (18. 6. 2006), foto © Z. Podešva

Mělká tůňka v přírodní památce Medlovický lom (18. 6. 2006)


Bibliografie:

Bedáň, M. (2007): Medlovické porcelanity. [online], Babice u Uh. Hradiště, 2007 [cit. 2012-12-26]. Dostupné z <http://www.miroslavbedan.webz.cz/mypage/medlovice.htm>. 

Čtyřoký, P., Novák, F. (1978): „Flyš a medlovické porcelanity v jižní části Chřibů“, Časopis pro mineralogii a geologii 1/23, Praha.

Kašpárek, M., Hradský, B. (1971): Zpráva o výsledku geologického průzkumu ložiska vypálených jílů u Medlovic. – Ms., Geofond, Praha.

Kolektiv autorů (1998): Přehled druhů hmyzu v PP Medlovický lom. - Ms., depon. in KÚ Zlínského kraje.

Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. 133

Novotný, I. a kol. (2011): Mechorosty zaznamenané v průběhu 17. jarního bryologickolichenologického setkání v Chřibech. - Bryonora, Praha. 47: 1-8.

Schneider, J. (2013): Plán péče o přírodní památku Medlovický lom na období 2014 - 2023. - Depon. in KrÚ Zlínského kraje.

Šálek, P. (2006): Základní inventarizační zoologický průzkum obojživelníků, plazů a vážek v přírodní památce Medlovický lom. Ms., ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín. Depon. in: KrÚ Zlínského kraje.

Šnajdara, P., Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uhersko- brodska. 3. upravené a rozšířené vydání.


Aktualizováno 7. 3. 2016  Přírodní park Chřiby Úvodní stránka Zpět