Přírodní park Prakšická vrchovina

Přírodní park Prakšická vrchovina s PP Terasy, pohled od Lhotky (20. 5. 2005), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní park Prakšická vrchovina s PP Terasy, pohled od Lhotky (20. 5. 2005)

Základní údaje: Přírodní park Prakšická vrchovina představuje harmonicky utvářenou kulturní krajinu, jehož centrální a východní část zaujímají lesní společenstva, převážně typu dubohabřin, která jsou obklopena trvalými travními porosty a poli s remízy, křovinami, četnými starými sady, pastvinami a fragmenty teplomilných luk stepního charakteru. Krajinu dotváří drobné vodní toky a několik menších rybníků. Nachází se v jihozápadním cípu Vizovické vrchoviny mezi Uherským Hradištěm a Uherským Brodem, po pravém břehu řeky Olšavy. Území je obklopeno obcemi Vésky, Popovice, Podolí, Veletiny, Hradčovice, Lhotka, Drslavice, Prakšice, Pašovice, Částkov, Bílovice, Nedachlebice, Mistřice a Javorovec a je charakteristické svým typem osídlení. Celková rozloha 4 482,5 ha.  Mapa.

Vyhlášení: Nařízení Okresního úřadu Uherské Hradiště 1/1999 ze dne 12. 5. 1999 o zřízení přírodního parku Prakšická vrchovina.

Účel a poslání: Posláním přírodního parku je ochrana krajinného rázu na území se soustředěnými významnými estetickými a přírodními hodnotami. Veškerá činnost na území přírodního parku se zaměřuje na toto poslání.

Geologické a půdní poměry: Geologický podklad větší části území tvoří paleogenní sedimenty račanské jednotky magurského flyše. V převažujících vsetínských vrstvách (svrchní eocén až spodní oligocén) zlínského souvrství, které jsou charakteristické středně až hrubě rytmickým flyšem, se střídají šedé až zelenošedé vápnité jílovce s glaukonitickými pískovci. V úzkém pásu mezi Hradčovicemi a Prakšicemi do území zasahuje rovněž belověžské souvrství (paleocén až střední eocén) se strukturou drobně rytmického flyše se zelenošedými a rudohnědými jílovci. Menší část území je tvořena terciérními jíly až slabě prachovými jíly a pouze ostrůvkovitě se zde nacházejí také kvartérní deluviální, hlinito-kamenité sedimenty. V půdních typech převažují kambizemě a hnědozemě typické, v menší míře jsou zastoupeny také luvizemě a v okolí vodních toků fluvizemě.

Geomorfologie: Území přírodního parku náleží orograficky do celku Vizovická vrchovina, podcelku Hlucká pahorkatina, okrsku Prakšická pahorkatina. Geomorfologicky se jedná o poměrně členitou pahorkatinu tvořenou flyšovými horninami, s erozně denudačním reliéfem širokých plochých hřbetů oddělených hlubokými, ale široce rozevřenými podélnými údolími, rozčleněnými krátkými příčnými údolími, na rozvodích se zbytky terciérního zarovnaného povrchu. Terén je zvlněný, nadmořská výška se pohybuje od 190 m (u Popovic) do 351 m n. m. (kóta Rovná hora).

Flóra a vegetace: Přírodní park Prakšická vrchovina se vyznačuje poměrně velkou rozmanitostí biotopů od dubohabřin až po xerotermní lokality s porosty stepního charakteru s mnoha starými sady a trvalými travními porosty, pouze maloplošně jsou zastoupena mokřadní stanoviště. Podle mapy potenciální přirozené vegetace České republiky náleží převážná část území ke karpatské ostřicové dubohabřině asociace Carici pilosae-Carpinetum, v menší míře i k prvosenkovým dubohabřinám asociace Primulo veris-Carpinetum a mochnovým doubravám as. Potentillo albae-Quercetum, niva u řeky Olšavy náleží ke střemchové jasenině (Pruno-Fraxinetum). 

V lesních porostech převažuje ve stromovém patře dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus) a buk lesní (Fagus sylvatica), dále se přidávají javor mléč (Acer platanoides), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) a další, v okolí vodních toků a na mokřadech pak vrba bílá (Salix alba), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). K nepůvodním druhům dřevin zde patří především smrk ztepilý (Picea abies), modřín opadavý (Larix decidua), borovice lesní (Pinus sylvestris) a trnovník akát (Robinia pseudoacacia). V keřovém patře roste ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), svída krvavá (Cornus sanguinea), kalina obecná (Viburnum opulus), ojediněle také dřín (Cornus mas) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). 

V bylinném patře se nacházejí společenstva rostlin typická pro dubohabřiny a teplomilné doubravy, rostou zde např. ostřice chlupatá (Carex pilosa), ostřice lesní (Carex sylvatica), lipnice hajní (Poa nemoralis), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), svízel vonný (Galium odoratum), sasanka hajní (Anemone nemorosa), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), konvalinka vonná (Convallaria majalis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides), hrachor jarní (Lathyrus vernus), violka srstnatá (Viola hirta), černýš lesní (Melampyrum sylvaticum), kuklík městský (Geum urbanum), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides) a kopytník evropský (Asarum europaeum). 

V lesních porostech a jejich okrajích roste také několik běžných i vzácnějších druhů orchidejí jako např. bradáček vejčitý (Listera ovata), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), kruštík polabský (Epipactis albensis), kruštík Tallósův (Epipactis tallosii) a kruštík Nordenových (Epipactis nordeniorum). Z dalších zajímavých a vzácnějších druhů se tady můžeme setkat např. s lilií zlatohlavou (Lilium martagon), ladoňkou dvoulistou (Scilla bifolia agg.), medovníkem meduňkolistým (Melittis melissophyllum) a plicníkem měkkým (Pulmonaria mollis).   

V botanicky významných fragmentech teplomilných luk, pastvin a starých ovocných sadů se vyskytují společenstva teplých a sušších stepních trávníků, jejichž nejcennější části jsou chráněny ve třech maloplošných územíchPřevažuje v nich travinobylinná vegetace ze svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) a válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum). 

Ze vzácnějších teplomilných druhů rostlin se vyskytuje např. ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum), bílojetel německý (Dorycnium germanicum), oman vrbolistý (Inula salicina), hvězdnice velkoúborná (Aster scepusiensis), černohlávek dřípený (Prunella laciniata), divizna jižní rakouská (Verbascum chaixii subsp. austriacum), hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca), chrpa luční (Centaurea jacea), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), hořec křížatý (Gentiana cruciata), len tenkolistý (Linum tenuifolium), len žlutý (Linum flavum), rozrazil ožankovitý (Veronica teucrium), rozrazil vstavačovitý (Pseudolysimachion orchideum), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), mochna bílá (Potentilla alba), růže galská (Rosa gallica), snědek jehlancovitý (Ornithogalum brevistylum), modřenec chocholatý (Muscari comosum), kosatec různobarvý (Iris variegata), kozinec cizrnovitý (Astragalus cicer), kozince dánský (Astragalus danicus ), černýš rolní (Melampyrum arvense) a šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata). 

Na území se porůznu nacházejí ostrůvky křovin a rozptýlené zeleně s ptačím zobem obecným (Ligustrum vulgare), hlohy (Crataegus spp.), trnkou obecnou (Prunus spinosa), svídou krvavou (Cornus sanguinea) a růžemi (Rosa spp.). Na svazích s jižní až jihovýchodní expozicí se zachovaly staré sady s původními krajovými odrůdami ovocných dřevin, v nichž je zastoupen také jeřáb oskeruše (Sorbus domestica). 

V nivách potoků, kolem rybníků a na mokřadech roste např. kosatec žlutý (Iris pseudacorus), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), přeslička obrovská (Equisetum telmateia), přeslička bahenní (Equisetum palustre), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), křehkýš vodní (Myosoton aquaticum), žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), orobinec širolistý (Typha latifolia), rákos obecný (Phragmites australis), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum) a nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer).

Fauna: Přírodní park Prakšická vrchovina se řadí k územím s relativně vyváženými ekologickými podmínkami, což se přímo projevuje i v souvislosti s jeho geografickou polohou v druhové pestrosti živočichů s velkým podílem druhů zvláště chráněných a také teplomilných, kteří sem pronikají z panonské oblasti. Bohatá je především fauna bezobratlých, bylo zde nalezeno přes 80 druhů vzácnějších motýlů jako např. otakárek fenyklový (Papilio machaon) a otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), modrásek hořcový Rebelův (Maculinea alcon f. rebeli), modrásek hnědoskvrnný (Polyommatus daphnis), modrásek bělopásný (Aricia eumedon), modrásek jetelový (Polyommatus bellargus), ohniváček černočárný (Lycaena dispar), ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe) a hnědásek černýšový (Melitaea aurelia), stužkonosky úzkopásná (Catocala promissa), dubová (Catocala sponsa) a modrá (Catocala fraxini), pabourovec pampeliškový (Lemonia taraxaci) a jestřábníkový (Lemonia dumi). Z dalších vzácných a chráněných druhů hmyzu se vyskytuje kudlanka nábožná (Mantis religiosa), vzácně i pakudlanka jižní (Mantispa styriaca), z brouků zde žije např. roháč obecný (Lucanus cervus), tesařík piluna (Prionus coriarius), krasec třešňový (Anthaxia candens), střevlík Ullrichův (Carabus ullrichii) a střevlík kožitý (Carabus coriaceus).

Početná je také zdejší arachnofauna, jen během průzkumu chráněných území Rovná hora, Terasy a Vinohradné bylo zaznamenáno na 128 druhů pavouků. Kromě nápadného křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi) byl zjištěn výskyt několika faunisticky významných druhů České republiky, k nimž zde patří např. slíďák bradavičnatý (Alopecosa solitaria), sklípkánek černý (Atypus piceus), běžník tmavý (Ozyptila pullata), běžník Blackwallův (Ozyptila blackwalli), běžník prostý (Ozyptila simplex), běžník hnědý (Xysticus acerbus), mikarie mravencovitá (Micaria formicaria) a zápředka lesní (Phrurolithus minimus). Nejvzácnějším nálezem však byl teprve třetí dokladovaný výskyt skálovky drobné (Haplodrassus minor) na Moravě. Byl zde nalezen i vzácný slíďák úhorní (Lycosa vultuosa), v tomto případě se zřejmě jednalo o zavlečeného jedince.

Při zoologických průzkumech zde bylo zjištěno 121 druhů obratlovců, z toho je téměř jedna třetina  zvláště chráněných, na území přírodního parku lze předpokládat výskyt až 150 druhů obratlovců. Z obojživelníků a plazů zde žijí čolek obecný (Lissotriton vulgaris), čolek velký (Triturus  cristatus), kuňka ohnivá (Bombina bombina), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan ostronosý (Rana arvalis), skokan skřehotavý (Rana ridibunda) a skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), užovka obojková (Natrix natrix) a užovka hladká (Coronella austriaca).

Hojně jsou zastoupeni také ptáci, bylo zde pozorováno více jak 90 druhů, z nichž většina na území přírodního parku také hnízdí. Ze zajímavějších druhů byli pozorováni lejsek černohlavý (Muscicapa hypoleuca), lejsek bělokrký (Muscicapa albicollis), šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), konipas luční (Motacilla flava), krutihlav obecný (Jynx torquilla), chřástal polní (Crex crex), krkavec velký (Corvus corax), žluva hajní (Oriolus oriolus), koroptev polní (Perdix perdix), čáp bílý (Ciconia ciconia), čáp černý (Ciconia nigra), puštík obecný (Strix aluco), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), moták pochop (Circus aeruginosus) a včelojed lesní (Pernis apivorus). 

Ze savců se vyskytují např. rejsek obecný (Sorex araneus), rejsek malý (Sorex minutus), rejsec vodní (Neomys fodiens), bělozubka šedá (Crocidura suaveolens), krtek obecný (Talpa europaea), ježek východní (Erinaceus concolor), veverka obecná (Sciurus vulgaris), křeček polní (Cricetus cricetus), myška drobná (Micromys minutus), myšice křovinná (Apodemus sylvaticus), myšice lesní (Apodemus flavicollis), plch velký (Glis glis), plšík lískový (Muscardinus avellanarius), zajíc polní (Lepus europaeus), králík divoký (Oryctolagus cuniculus), lasice kolčava (Mustela nivalis), lasice hranostaj (Mustela erminea), kuna skalní (Martes foina), tchoř tmavý (Putorius putorius), netopýr velký (Myotis myotis), netopýr vodní (Myotis daubentonii), netopýr rezavý (Nyctalus noctula), liška obecná (Vulpes vulpes), jezevec lesní (Meles meles), prase divoké (Sus scrofa) a srnec obecný (Capreolus capreolus).

Lesnictví: Lesní porosty zaujímají asi jednu čtvrtinu území přírodního parku, přičemž převážnou část jejich rozlohy tvoří karpatské ostřicové dubohabřiny, ve východní části i teplomilné doubravy s velkým podílem habru. Podle současné skladby lesních typů jsou zde zastoupeny jak dubové bučiny (Querceto-Fagetum), tak bukové doubravy (Fageto-Quercetum), na jižních a jihovýchodních svazích se v okrajích přidávají také dřínové doubravy (Corneto-Quercetum). Skladba lesních porostů je druhově poměrně rozmanitá a jejich zdravotní stav je odhadován jako nadprůměrný, s vyhovující přirozenou rezistencí. V dřevinné skladbě převažují vysokokmenné listnaté dřeviny, zastoupen je dub zimní, habr, buk, javor mléč, lípy a další. Nacházejí se zde i ostrůvky nepůvodních jehličnanů, především se smrkem a modřínem, místy i s borovicí, podél vodních toků pak olšiny, jaseniny a vrbiny. Na většině lesních ploch je vyvinuto keřové patro s bylinným pokryvem. Negativním jevem je expanze trnovníku akátu do řady cenných částí území.

Maloplošná chráněná území: Na území přírodního parku se nachází řada cenných lokalit, z nichž jsou tři chráněny formou maloplošných zvláště chráněných území. Přírodní rezervace Rovná hora představuje louky a bývalé pastviny na silně svažitých pozemcích jižně od Rovné hory s bohatým výskytem ohrožených druhů hmyzu, zejména motýlů. Přírodní rezervace Vrchové chrání komplex původních květnatých luk, pastvin, sadů a teplomilných doubrav s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů. Přírodní památka Terasy byla zřízena k ochraně xerotermních bylinných společenstev na pravobřežních terasách řeky Olšavy, opět s hojným výskytem ohrožených a chráněných druhů rostlin a živočichů, přírodní památka Stráně u Popovic je lokalitou bourovce trnkového (Eriogaster catax). V parku se nacházejí také dva významné krajinné prvky, Kříb a mokřady u Olšovce v katastrálním území Popovice a Oskerušový sad v katastrálním území Drslavice. K dalším cenným lokalitám patří např. Sady u Javorovca a Nedachlebické pastviny. Všechna tato území jsou hodnotná také z krajinářského hlediska.

Natura 2000: V jihozápadním cípu přírodního parku Prakšická vrchovina se nacházejí dvě Evropsky významné lokality soustavy Natura 2000, Popovické rybníky a Stráně u Popovic. EVL Popovické rybníky (CZ0723416) představuje komplex smíšených a listnatých lesů na svazích a v údolí nivě potoka Olšovce se soustavou rybníků, pouze menší část zaujímají mokřadní biotopy s tůňkami. Nachází se zde významná populace kuňky žlutobřiché (Bombina variegata) a dalších obojživelníků. Celková rozloha 98,7478 ha. EVL Stráně u Popovic (CZ0723425) tvoří komplex trvalých travních porostů, starých sadů, remízů, křovin a lesních lemů v kulturní krajině na pravostranných svazích údolí řeky Olšavy a jejího pravostranného přítoku. Jedná se o lokalitu bourovce trnkového (Eriogaster catax), prvku staré kulturní krajiny. Celková rozloha 130,8608 ha.

Hospodářské využívání: Území Přírodního parku Prakšická vrchovina je charakteristické převážně harmonickým krajinným rázem s uzavřenou krajinnou scénou. Lze jej hodnotit jako kulturní krajinu, v níž jsou antropogenní vlivy patrné především v jižní a západní části území a spočívají především v zemědělském a lesnickém hospodaření. Obce ležící na území přírodního parku mají většinou zachovalý charakter zástavby s přirozenými okraji, který je typický pro tuto oblast.

Management, ohrožení: Po přírodovědné i estetické stránce se jedná o velmi cenné území s perspektivou zlepšení jeho hodnoty. Probíhá zde celá řada revitalizačních opatření v krajině spočívajících v údržbě maloplošných chráněných území (odstraňování náletů dřevin a kosení), zalučňování pásů kolem toků i polí na svazích, budování rybníků, tůní a mokřadů, obnova sadů s jeřábem oskeruší a pod. Územím procházejí dva biokoridory, v jeho východní části biokoridor nadregionálního významu s významnými biocentry Vinohrady, Vrchové a Terasy, v části západní pak vede údolím potoka Olšovce biokoridor regionálního významu s biocentry Bílovice a Popovice.

Naučné stezky: V roce 2001 byla v jižní části Přírodního parku Prakšická vrchovina otevřena přírodovědně zaměřená Naučná stezka Hradčovice – Drslavice o celkové délce 5 km. Stezka určená pro pěší návštěvníky prochází jednou z nejhodnotnějších částí parku a na devíti informačních panelech představuje přírodní poměry, botanické i zoologické zajímavosti a nabízí také pěkné výhledy na okolní krajinu. V roce 2015 byla otevřena naučná stezka „Po hranici devíti katastrů“. Územím prochází také síť značených turistických tras i cyklostezek.


Bibliografie:

Barčík, J. (2005): Výskyt obojživelníků a plazů ve vybraných lokalitách okresu Uherské Hradiště. - Ms., 36 s., depon. in KÚ Zlínského kraje.

Hrabec, J. (2002): Přírodní parky. Prakšická vrchovina. - Veronica 2002, č. 1, s.24-25.

Hrabec, J. (2004): Nález pavouka slíďáka úhorního (Lycosa vultuosa) v přírodním parku Prakšická vrchovina v Hlucké pahorkatině. [The record of Lycosa vultuosa in Moravia.] Ochrana přírody 59: 18.

Hrabec, J. (2005): Nečekaný zajímavý nález v Hlucké pahorkatině. - Ochrana přírody, 60, 2005, č. 7, s. 200.

Hubáček J. (1998): Poznáváme přírodu na Uherskohradišťsku a chráníme ji. Okresní pedagogické středisko, Uh. Hradiště.

Kerouš K. (1998): Inventarizační průzkum a hodnocení přírodního parku Pašovická vrchovina - Obratlovci. Ms., dep. in KÚ Zlín.

Kopeček, F. (2005): Závěrečná zpráva z inventarizace Lepidopter v navrhovaném MZCHÚ Grefty za rok 2005. - Ms., depon. in KÚ Zlínského kraje.

Kopeček, F. (2008): Revize výskytu druhů motýlů, jejichž stanoviště jsou předmětem ochrany v rámci systému NATURA 2000 a druhů, které jsou chráněny zákonem 114/1995 Sb., na lokalitě Stráně u Popovic v k. ú. Popovice a Hradčovice. Archiv KÚ Zlínského kraje.

Kopeček, F. (2008): Revize výskytu druhů motýlů, jejichž stanoviště jsou předmětem ochrany v rámci systému NATURA 2000 a druhů, které jsou chráněny zákonem 114/1995 Sb., na lokalitě Údolí u Javorovce v k. ú. Javorovec. Archiv KÚ Zlínského kraje.

Mackovčin P., Jatiová M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha

Majkus, Z. (2005): Závěrečná zpráva inventarizačního arachnologického výzkumu 3 chráněných území Přírodního parku Prakšická vrchovina: PP Terasy-Vinohradné, PR Vrchové-Chrástě, PR Rovná hora. - Ms., depon. in KrÚ Zlínského kraje.

Nováková, K. (2010): Ochrana přírody a krajiny na Uherskobrodsku. - Ms., bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědná fakulta, Katedra geografie, ved. práce Mgr. P. Klapka, Ph.D.

Pavelčík, P. a kol. (2010): Rekonstrukce druhově bohatých lučních společenstev ve Zlínském kraji. KÚ Zlínského kraje ve spolupráci s EEA Grants a Norway Grants.

Šnajdara P., Hrabec J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. 3. upravené a rozšířené vydání.


Aktualizováno 6. 3. 2016   Úvodní stránka Zpět