Přírodní památka Skalky

Přírodní památka Skalky - boží muka nad lomovou stěnou (19. 4. 2015), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Skalky - boží muka nad lomovou stěnou (19. 4. 2015)

Základní údaje: Přírodní památka Skalky představuje opuštěný andezitový lom, který je významnou geologickou lokalitou. Nachází se v Hlucké pahorkatině (okrsek Nivnická pahorkatina) v nadmořské výšce 360 až 375 m, asi 500 m východně od kóty Skalky (387 m n. m.) mezi obcemi Bánov a Bystřice pod Lopeníkem. Katastrální území Bánov. Vyhlášeno nařízením Okresního úřadu v Uherském Hradišti č. 17/2002 ze dne 16. 9. 2002. Evidenční kód ÚSOP: 2186. Kategorie IUCN: přírodní památka. Celková výměra:  0,8704 ha. Mapa.

Předmět ochrany: Jedinečná ukázka mladého vulkanismu v oblasti flyšových Karpat na území jihovýchodní Moravy.

Přírodní památka Skalky - profil v horní části čelní stěny (5. 11. 2011), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Skalky - profil v horní části čelní stěny (5. 11. 2011)

Přírodní památka Skalky (19. 4. 2015)   Přírodní památka Skalky (5. 11. 2011)   Přírodní památka Skalky (19. 4. 2015)

Geologie, půdní poměry: Jedná se o starý opuštěný lom o délce cca 40 m, šířce 30 m a výšce do 15 m v denudačním reliktu sedimentů zpevněných žílami vulkanických hornin miocenního stáří. Geologický podklad území je tvořen výchozy nivnického souvrství (svrchní paleocén až spodní eocén) hluckého vývoje bělokarpatské jednotky magurského flyše. Tyto sedimenty jsou proniknuty ložními žílami trachyandezitů (stáří střední až svrchní baden až sarmat).

Dále jsou přítomny profily s kontaktně metamorfovanými porcelanity, které vznikly metamorfózou v blízkosti průniků vulkanických hornin (Krejčí et al. 1990). Trachyandezit je nahnědlý, se sloupcovitými vyrostlicemi černé barvy.

Přírodní památka Skalky - profil v horní části čelní stěny (19. 4. 2015), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Skalky - profil v horní části čelní stěny (5. 11. 2011)

Přírodní památka Skalky (19. 4. 2015)   Přírodní památka Skalky (19. 4. 2015)   Přírodní památka Skalky (19. 4. 2015)

Velmi časté jsou dutinky po plynech, místy vyplněné kalcitem (Černý 1992). Lom je již značně zarostlý a stěny jsou sesuté. Nejzajímavější zachovalý profil se nachází v horní části čelní stěny, kde je možné pozorovat kontakt tělesa trachyandezitu s flyšovými sedimenty.

Přírodní památka Skalky - profil v horní části čelní stěny (19. 4. 2015), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Skalky - profil v horní části čelní stěny (5. 11. 2011)

Flóra a vegetace: Potencionální přirozenou vegetací je panonská prvosenková dubohabřina asociace Primulo veris-Carpinetum. Vlastní lom se nachází na okraji lesního porostu, v jehož stromovém patře je zastoupen dub letní (Quercus robur), dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus), lípa srdčitá (Tilia cordata), třešeň ptačí (Prunus avium), v keřovém patře pak bez černý (Sambucus nigra), líska obecná (Corylus avellana), brslen evropský (Euonymus europaeus), dřín jarní (Cornus mas), kalina tušalaj (Viburnum lantana) a zimolez obecný (Lonicera xylosteum).

Prvosenka jarní (Primula veris)   Dymnivka dutá (Corydalis cava)

Prvosenka jarní (Primula veris)

 

Dymnivka dutá (Corydalis cava)

V bohatém bylinném patře roste např. prvosenka jarní (Primula veris), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), dymnivka dutá (Corydalis cava), hrachor jarní (Lathyrus vernus), orsej jarní (Ficaria verna), árón východní (Arum cylindraceum), kopytník evropský (Asarum europaeum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), svízel vonný (Galium odoratum), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), jahodník obecný (Fragaria vesca), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), violka lesní (Viola reichenbachiana) a ostřice (Carex spp.).

Dubohabřina v přírodní památce Skalky (19. 4. 2015), foto © Zdeněk Podešva

Dubohabřina v přírodní památce Skalky (19. 4. 2015)

Fauna: Z obojživelníků se vyskytuje skokan štíhlý (Rana dalmatina), plazi jsou zastoupeni slepýšem křehkým (Anguis fragilis). Z ptáků bylo zaznamenáno několik běžnějších druhů, např. lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), červenka obecná (Erithacus rubecula), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), linduška lesní (Anthus trivialis), sýkora modřinka (Parus caeruleus), šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla), žluna šedá (Picus canus) a kukačka obecná (Cuculus canorus), ze savců srnec obecný (Capreolus capreolus) a liška obecná (Vulpes vulpes).

Kulturní památky: Při lesní cestě z Bystřice pod Lopeníkem k lomu se nacházejí dvě kapličky, Nanebevzetí Panny Marie a sv. Anny, které zde postavil v polovině 18. století bystřický občan Jan Dielec. Ve stejné době byla na návrší nad dnešní lomovou stěnou postavena i boží muka, která byla nedávno zrestaurována a jsou významnou dominantou přírodní památky.

Přírodní památka Skalky - spodní část lomu (5. 11. 2011), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Skalky - spodní část lomu (5. 11. 2011)

Přírodní památka Skalky (1. 12. 2002)   Přírodní památka Skalky (1. 12. 2002)   Přírodní památka Skalky (1. 12. 2002)

Management, ohrožení: Jedná se o vhodnou a snadno dostupnou exkurzní geologickou lokalitu. Bylo by vhodné upravit přístup ke stěně (je možný z horní části). Z vlastní stěny je nutné průběžně odstraňovat náletové dřeviny.

Natura 2000: Přírodní památka Skalky je součástí  Evropsky významné lokality Valy-Bučník (CZ0720422) představující pestrou mozaiku dubohabřin a mezofilních ovsíkových luk, potočních luhů a vzácně i fragmentů suchých trávníků. Celková rozloha EVL je 1094,8844 ha.

Přírodní památka Skalky (1. 12. 2002), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Skalky (1. 12. 2002)


Bibliografie:

Adamová, M., Krejčí, O., Přichystal, A. (1995): Neovulkanity východně od Uherského Brodu (35-12; Strání, 25-34, Luhačovice). - Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1994. Svazek: 2, s. 12-15.

Dostalová, K. (2015): Přírodní poměry a flóra území jižně od Nezdenic. - Bakalářská práce, Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta, Katedra botaniky. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. L. Vodová, Ph.D.

Kohoutová (2000): Ochrana geologických lokalit na okrese Uherské Hradiště. Brno

Přichystal, A., Repčok, I., Krejčí, O. (1998): Radiometrické datování trachyandezitu od Uherského Brodu (magurská skupina). - Geol. výzk. Mor. Slez. v roce 1997, sv. 5, s. 33-34, Masarykova Universita Brno.

Šálek, P. (2003): Inventarizační průzkum obojživelníků a plazů v deseti rezervacích v okrese Uherské Hradiště v roce 2003. Ms, Depon. in. KrÚ Zlínského kraje, ZO ČSOP Via Hulín, 36 s.

Šnajdara, P., Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uhersko- brodska. 3. upravené a rozšířené vydání.


Aktualizováno 5. 3. 2016   Úvodní stránka Zpět