Přírodní rezervace Vlčnovský háj

Dubohabřina v přírodní rezervaci Vlčnovský háj (23. 4. 2005)

Dubohabřina v přírodní rezervaci Vlčnovský háj (23. 4. 2005)

Základní údaje: Přírodní rezervace Vlčnovský háj představuje karpatskou dubohabřinu s bohatým bylinným patrem a výskytem chráněných druhů rostlin i živočichů. Nachází se v mírně svažitém terénu v nadmořské výšce 280 až 350 m ve Vlčnovské pahorkatině (okresek Hlucké pahorkatiny), asi 350 m západně od kóty Černá hora (364 m n. m.) a 1,8 km jihovýchodně od středu obce Vlčnov. Katastrální území Vlčnov. Zřízeno vyhláškou Ministerstva kultury ČSR ze dne 18. 7. 1955 jako SPR Vlčnovský háj o výměře 29,8662 ha, naposledy přehlášeno nařízením Okresního úřadu Uherské Hradiště č. 11/2002 ze dne 20. 5. 2002. Evidenční kód ÚSOP: 511. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková výměra: 31,9719 ha. Mapa.

Předmět ochrany: Zachování typické vegetace karpatské prvosenkové dubohabřiny s bohatým výskytem ohrožené ladoňky dvoulisté chlumní (Scilla bifolia subsp. buekkensis).

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území tvoří vsetínské vrstvy zlínského souvrství račanské jednotky, belovežské souvrství a bystrické vrstvy zlínského souvrství bystrické jednotky, částečně také nivnické souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše. Zlínské souvrství (eocén) obou jednotek magurského flyše se vyznačuje střídáním vápnitých jílovců s převážně glaukonitickými pískovci, belovežské souvrství charakterizuje drobně rytmický flyš se zelenošedými a rudohnědými nevápnitými jílovci s celkovou převahou jílovců, v nivnickém souvrství (paleocén-spodní eocén) převládají vápnité jílovce. Tyto horniny jsou pomístně překryty návějemi spraší, popř. sprašových hlín. Půdními typy jsou černozemně černicové až černice pelické, v horní části lokality také kambizemě pseudoglejové.

Ladoňka dvoulistá chlumní (Scilla bifolia subsp. buekkensis), PR Vlčnovský háj   Ladoňka dvoulistá chlumní (Scilla bifolia subsp. buekkensis), vzácně se vyskytují i rostliny s bílými květy, PR Vlčnovský háj (29. 3. 2003)

Ladoňka dvoulistá chlumní (Scilla bifolia
subsp. buekkensis), PR Vlčnovský háj

 

Vzácně se vyskytují i rostliny s bílými květy,
PR Vlčnovský háj (29. 3. 2003)

Flóra a vegetace: Lesní vegetaci přírodní rezervace Vlčnovský háj tvoří karpatské ostřicové dubohabřiny asociace Carici pilosae-Carpinetum, které přecházejí v nejteplejších a nejsušších polohách k panonským prvosenkovým dubohabřinám asociace Primulo veris-Carpinetum). Z dřevin je ve stromovém patře dominantní dub letní (Quercus robur), dub zimní (Quercus petraea) a habr obecný (Carpinus betulus), dále jasan ztepilý (Fagus excelsior), lípa srdčitá (Tilia cordata), topol černý (Populus nigra) a topol osika (Populus tremula). V keřovém patře roste lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) a další, v lesních lemech se uplatňuje trnka obecná (Prunus spinosa).

Jarní aspekt se sasankou pryskyřníkovitou (Anemone ranunculoides), Vlčnovský háj (23. 4. 2005)

Jarní aspekt se sasankou pryskyřníkovitou (Anemone ranunculoides),
PR Vlčnovský háj (23. 4. 2005)

Ve Vlčnovském háji je vyvinuto poměrně bohaté bylinné patro, ve kterém je zastoupena kromě již zmíněné ladoňky dvoulisté chlumní (Scilla bifolia subsp. buekkensis) např. prvosenka vyšší (Primula elatior), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), dymnivka dutá (Corydalis cava), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), sasanka hajní (Anemone nemorosa), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), konvalinka vonná (Convallaria majalis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), orsej blatoucholistý (Ficaria calthifolia), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) a pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), z orchidejí byl nalezen vstavač bledý (Orchis pallens) a kruštík modrofialový (Epipactis purpurata). Na mezofilní ovsíkové loučce vklíněné do lesního porostu Vlčnovského háje se vyskytuje také vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. signifera).

Dubohabřina v horní části přírodní rezervace Vlčnovský háj (23. 4. 2005)

Dubohabřina v horní části přírodní rezervace Vlčnovský háj (23. 4. 2005)

Ze západní strany původně přiléhala k Vlčnovskému háji loučka se vzácnými druhy rostlin, z nichž  se zde vyskytovala např. růže galská (Rosa gallica), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) a pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea). Na jediné lokalitě na východní Moravě byl v minulosti nalezen v lesním lemu háje i volovec vrbolistý (Buphthalmum salicifolium). Rozoráním stepí a intenzivním hnojením zbylých luk byl posledně jmenovaný druh vyhuben, v současnosti je na Moravě udáván jen od Čížova v Národním parku Podyjí, nedávno byl nalezen také v Čechách na Lounsku.

Fauna: Vzhledem k poloze chráněného území uprostřed intenzívně obhospodařovaných polních kultur je zastoupena pouze běžná fauna karpatských dubohabřin jako např. strakapoud velký (Dendrocopos major), datel černý (Dryocopus martius), žluna zelená (Picus viridis), žluva hajní (Oriolus oriolus), holub hřivnáč (Columba palumbus), budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix), sýkora koňadra (Parus major) a puštík obecný (Strix aluco). Z obojživelníků se vyskytuje ropucha obecná (Bufo bufo), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a skokan hnědý (Rana temporaria), z plazů ještěrka obecná (Lacerta agilis) a slepýš křehký (Anguis fragilis). 

V jarním aspektu místy dominuje bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), PR Vlčnovský háj (23. 4. 2005)

V jarním aspektu místy dominuje bažanka vytrvalá
(Mercurialis perennis), PR Vlčnovský háj (23. 4. 2005)

Lesnictví: Skladba dřevin odpovídá ekotypu dubových bučin. V lesních porostech bylo v minulosti hospodařeno pařezinovým způsobem, který podpořil prosvětlováním porostu bylinné patro a především populaci ladoňky dvoulisté chlumní. Na části území přírodní rezervace byly paseky zalesněny jehličnatými monokulturami. Cílem probírek a skupinovitě výběrného hospodářství bude dosáhnout minimálně 50% zastoupení dubu.

Management, ohrožení: Území je dále negativně ovlivňováno umisťováním přikrmovacích zařízení pro zvěř, která je tak nepřirozeně koncentrována do chráněného území. Zvěř pak způsobuje škody na přirozeném zmlazování dřevin. Tento problém bude řešen s místním mysliveckým sdružením.

Kvetoucí trnky v lemovém společenstvu jižního okraje Vlčnovského háje (23. 4. 2005)

Kvetoucí trnky v lemovém společenstvu jižního
okraje Vlčnovského háje (23. 4. 2005)


Bibliografie:

Kuča, P., Májsky, J., Kopeček, F., Jongepierová, I. (1992): Monografie "Bílé Biele Karpaty", Bratislava.

Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha

Maršáková-Němejcová, Mihálik, Š. a kol. (1997): Národní parky, rezervace a jiná chráněná území v Československu, Academia Praha.

Rebrošová, K. (2007): Zhodnocení současného stavu a péče o lesní rezervace Uherskohradišťska. - Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. 

Šálek, P. (2003): Inventarizační průzkum obojživelníků a plazů v deseti rezervacích v okrese Uherské Hradiště v roce 2003. Ms, Depon. in. KrÚ Zlínského kraje, ZO ČSOP Via Hulín, 36 s.

Šnajdara, P., Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uhersko-brodska. 3. upravené a rozšířené vydání.

Trávníček, B. (1993): Které druhy ladoněk rostou v České republice a na Slovensku? - Živa 4/93: 150-151.

Trávníček, B. (1996): Poznámky ke skupině Scilla bifolia agg. v Čechách, na Moravě a Slovensku. – Zpr. Čes. Bot. Společ. 31: 117–123.

Trávníček, B. (2010): Ladoňky (rod Scilla s. lat.) v České republice. II. Původní taxony. – Zprávy České botanické společnosti 45(1): 1–23.

Trávníček, B. (2010): Scilla L. – In.: Štěpánková, J., Chrtek, J. & Kaplan, Z. (eds), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 613–628.

Trávníček, B., Duchoslav, M., Šarhanová, P. & Šafářová, L. (2009): Squills (Scilla s. lat., Hyacinthaceae) in the flora of the Czech Republic, with taxonomical notes on Central-European squill populations. - Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 94: 157–205.


•• Aktualizováno 2. 3. 2016   Úvodní stránka Zpět