Logo   Foto
 
 

Jeden zimní den s havranem polním

S ustupujícím podzimem se všichni setkáváme s ptáky, kteří tvoří neodmyslitelnou součást nastávající zimy. Jsou to havrani polní s latinským názvem (Corvus frugilegus). Svým příletem, který se nedá přehlédnout, zvěstují čas dlouhých nocí a chladu. Někdo je nemá rád, někdo ano. Povězme si něco o jeho životě u nás. 

Přiletují spolu s menšími kavkami obecnými (Corvus monedula),dle výsledků dlouhodobého kroužkování přibližně z území směrem po rovnoběžce na východ od bývalého Československa až po pohoří Ural. Zimují  převážně v nížinách, v lužních lesích. Přiletují většinou počátkem října a odtahují koncem března. Můžeme však pozorovat i jednotlivé kusy, které zůstávají i do května. Havrani kteří u nás hnízdí, zaletují na tahu až do západní Francie, ale to už je jiná kapitola. Přitahující a zimující populace z východu jsou podle mého názoru rok od roku slabší. Mimo jiné negativní okolnosti jako je chemizace, nemoci atp. se na početnosti podepisuje také sociální chudoba převážně venkovského obyvatelstva. Havrani hnízdí většinou v polních remízcích a parcích v blízkosti lidských sídlišť. V době hnízdění jsou jejich mláďata vítaným zpestřením jídelníčku. Chutí si totiž nezadají nic s holoubaty. Ale zpět k nám. 

Pokud nenapadne vyšší sněhová pokrývka, havrani sbírají potravu na polích, větší hejna mohou také částečně oslabit podzimní výsevy polní plodin. Protože jsou to všežravci s vysokou učenlivostí, která se léty násobí, s dobrými letovými schopnostmi a univerzálním dlátovitým zobákem, umějí se o sebe postarat. Zaletují na polní hnojiště, stohy slámy, skládky komunálního odpadu a také, pokud nejsou zrazováni i do těsné blízkosti lidských sídel. Dožívají se v průměru 15ti let. 

Pokud navštívíte nocoviště v nočních hodinách, můžete se dočkat nepříjemného překvapení, mimo ohlušujícího křiku se na vás snese déšť trusu a natrávené rozličné potravy, kterou vyvrhují ze svých volat rozrušení ptáci. Mimo to má člověk pocit jako v hororu Ptáci od Alfreda Hitchcocka, nemusíte se však bát. Onu návštěvu ale vůbec nedoporučujeme, protože ptáci potřebují alespoň v noci klid, navíc se zbytečně vysilují a stresují. Nezapomínejte, že jejich zimní den i noc jsou jako pro mnoho jiných živočichů velmi náročné a v době, kdy všichni sledujeme zimu za okny, nebo spíme ve vyhřátých postelích, oni bojují o holý, polosytý nebo hladový život mnohdy s bičujícím větrem, s chladem hluboko pod bodem mrazu a také ledovým deštěm. 

V podvečer, vždy tak třicet minut před setměním, kdy se již většina havranů a kavek kteří se slétli i ze vzdálenosti 35 km spojí do velkého hejna, provádějí v letu v blízkosti nocoviště neuvěřitelné akrobatické kousky. Je to úžasná podívaná, když pozorujete, jak mnohdy desítky tisíc ptáků vytvářejí svými těly na nebi proměnlivé obrazce. Možná tak zastrašují domnělé vetřelce, kteří by mohli být schováni na nocovišti. Náhle, jako na povel, zaletují ptáci do korun stromoví. Nocují pod holým nebem. Drsné krákání havranů se mísí s fistulí kavek, které se mezi sebou celou noc hašteří a spolu s havrany chvílemi přeletují na jiné větve v domnění, že právě to místo, které zabírají k noclehu jiní, je to pravé ořechové. Nejspíš to bude tak, že ve velkém mraze malé proletění zahřeje každého z ptáků na nocovišti. Zároveň je tak stále někdo na hlídce proti možnému nepříteli. Někteří jedinci jsou na sebe namačkáni jeden vedle druhého, až se větve prohýbají pod jejich tíhou, jiní hřadují osamoceně. 

Ráno, těsně před rozedněním, po nezbytné úpravě peří, ptáci nocoviště opustí a přeletují za potravou do míst, kde již někdy uspěli, jejich paměť je totiž fenomenální. Po jejich odletu, v nezvykle ztichlém lese naleznete mimo zápachu ne nepodobném zápachu v kačenárně, také množství trusu který je snad všude. Pokud je sníh, stopy v něm nám prozradí návštěvy predátorů, jako jsou toulaví psi a kočky z blízkých stavení ale také stopy lišek a kun, někdy také probuzeného jezevce, kteří zde hledají něco k snědku. Mnohdy mají úspěch, vyčerpaní, hladoví nebo nemocní ptáci se neudrží ve větvoví a padají dolů na zem. Stanou se součástí potravního řetězce, neboť ten přírodní, je na rozdíl od lidsky vytvářených dokonalý a nic nezůstane bez užitku. Ještě něco, havran není samec od vrány.

Pavel Šálek 
Neděle, 29. ledna 2006
ZO ČSOP Via Hulín

Vyhledáváme a monitorujeme území s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a v těsné spolupráci s orgány ochrany přírody provádíme botanická a zoologická mapování a to nejen v katastru obce Hulín, ale i v okresním a krajském měřítku. Navrhujeme také nástin vhodného plánu péče v těchto územích…

 

 

zpět
 

Home  l  O naší organizaci  l  Co děláme l  Fotogalerie l  KontaktyChráněná území Zlínského kraje

© 2006 ZO ČSOP 60/14 VIA Hulín. Aktualizováno: 16.02.2007