Přírodní památka Jasenice

Přírodní památka Jasenice (4. 7. 2005), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Jasenice (4. 7. 2005)

Základní údaje: Přírodní památku Jasenice tvoří částečně zatopený opuštěný jámový lom na vápenec. Nachází se na jihovýchodním okraji Jasenice, místní části obce Lešná, na východním okraji Štramberské vrchoviny v nadmořské výšce 312 až 324 m. Katastrální území Jasenice u Valašského Meziříčí, okres Vsetín. Zřízeno vyhláškou Okresního úřadu Vsetín ze dne 24. 4. 1991 jako CHPV Jasenice. Evidenční kód ÚSOP: 1519. Kategorie IUCN: přírodní památka. Celková výměra 1,7056 ha.  Mapa.

Předmět ochrany: Unikátní odkryv bloku štramberských vápenců ve stěně lomu se světově známou fosilní faunou bezobratlých (korálů, mlžů, plžů, polypovců a dalších). Současně se jedná o naleziště chráněných druhů rostlin i živočichů, mimo jiné raka říčního (Astacus astacus).

Geologie, půdní poměry: Území přírodní památky se nachází v oblasti tektonického styku slezské a ždánicko-podslezské jednotky vnější skupiny příkrovů flyšového pásma Západních Karpat. Geologický podklad je tvořen tělesem vápenců štramberského typu (svrchnojurské stáří - tithovce) uvnitř okolního těšínsko-hradišťského souvrství kelčského vývoje slezské jednotky. Půdy jsou mělké a vysýchavé, půdním typem na vápencích jsou rendziny, v okolí kambizem typická a pseudoglejová. 

Paleontologie: Přírodní památka Jasenice je také významným zoopaleontologickým nalezištěm. V organodetritických vápencích se vyskytuje bohatá fosilní fauna bezobratlých, především amoniti (např. Protetragonites quadrisulcatus), břichonožci, mlži, ramenonožci, koráli, vápnité houby, mechovky, ježovky, aptychy a lilijice.

Severní stěna zatopeného vápencového lomu v PP Jasenice (4. 7. 2005), foto © Zdeněk Podešva

Severní stěna zatopeného vápencového lomu v PP Jasenice (4. 7. 2005)

Flóra a vegetace: V opuštěném vápencovém lomu nastala sukcese dřevin, především keřů, rostou zde např. krušina olšová (Frangula alnus), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), svída krvavá (Cornus sanguinea), trnka obecná (Prunus spinosa) a javor babyka (Acer campestre). Uměle tady byla vysazena nepůvodní borovice černá (Pinus nigra). V bylinném patru se vyskytuje květena, v níž se uplatňují teplomilné a suchomilné prvky, např. dobromysl obecná (Origanum vulgare), hadinec obecný (Echium vulgare), jehlice trnitá (Ononis spinosa), jahodník obecný (Fragaria vesca), komonice bílá (Melilotus alba), krvavec menší (Sanguisorba minor), mrkev obecná (Daucus carota), oman vrbolistý (Inula salicina), podběl obecný (Tussilago farfara), pupava obecná (Carlina vulgaris), šalvěj luční (Salvia pratensis), zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium) aj. Na prameništi nad jezírkem Jasenického lomu se nachází drobná populace orchideje kruštíku bahenního (Epipactis palustris).

Přírodní památka Jasenice (25. 4. 2003), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Jasenice (25. 4. 2003)

Fauna: Dosavadní zoologické průzkumy byly zaměřeny především na bezobratlé. V jezírku lomu s maximální hloubkou kolem 10 až 15 m a relativně čistou vodou se vyskytuje na 40 druhů vodních mikroorganismů. K nejvýznamnějším patří vzácný druh perloočky srpovec Pleuroxus striatoides, který zde má jedinou známou lokalitu na Moravě, také perloočka Rhynchotalona rostrata se v České republice vyskytuje jen roztroušeně, hojnější je perloočka lukovka jezerní (Acroperus elongatus). Z buchanek je zajímavý výskyt buchanky zimní (Cyclops insignis), v jezírku žije několik druhů nezmarů, mimi jiné i vzácnější nezmar hvězdnatý (Hydra stellata), z pakomárovitých (Chironomidae) např. Parametriocnemus stylatus a Guttipelopia guttipennis aj. Z chráněných druhů brouků byl zaznamenán zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta).

Zdejší populace raka říčního (Astacus astacus) pochází z nedalekého toku Buňávka, kde již vyhynul. Místní raci jsou však v důsledku potravního deficitu zakrnělí. Dále zde byla zjištěna škeble rybniční (Anodonta cygnea) a drobný vodní měkkýš člunice jezerní (Acroloxus lacustris). Z plazů se vyskytuje ještěrka obecná (Lacerta agilis), v okolí lomu hnízdí běžné druhy ptáků, např. pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis).

Přírodní památka Jasenice (25. 4. 2003), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Jasenice (25. 4. 2003)

Historie: Jasenický lom byl v provozu již od 40. let 20. století, těžební práce zde byly zahájeny v roce 1941. Z vytěžené horniny se v místní vápence vybudované přímo u lomu pálilo vápno (místu se proto také říká Vápenka). Později, po znárodnění, byla těžba omezována a definitivně ukončena v roce 1979. Hlavní příčinou byla nestabilní severní stěna lomu, která byla narušena odstřelováním a hrozilo tak její sesutí. Po ukončení těžby byl jámový lom postupně zatopen spodní vodou.

Management, ohrožení: Území je v současnosti ohrožováno sukcesí náletových dřevin, které jsou podle potřeby průběžně odstraňovány. K zamezení eroze nad stěnou lomu, která je narušená, a kolem břehů byla vysázena borovice černá. Stromy však byly postiženy houbovou chorobou borovic červenou sypavkou (Mycosphaerella pini), uschlé jedince je třeba odstraňovat. Část plochy je pravidelně kosena, určité nebezpečí však představují ruderální druhy rostlin šířící se z okolí. Problém s vysokou návštěvností a sešlapem v letním období (koupání v jezírku) byl částečně vyřešen oplocením celé přírodní památky. Na okraji u přístupové cesty byla instalována ZO ČSOP Valašské Meziříčí informační tabule.


Bibliografie:

Benešová, E. & Eliáš, M. (1968): Hlavní výsledky vrtného průzkumu akumulací štramberských vápenců v Jasenici a na Libhošťské hůrce. – Zpr. geol. výzk. v r. 1966, s. 250-251, Praha.

Eliáš, M. (2002): Svahové facie Slezské sedimentační pánve – Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2001, Brno.

Eliáš, M. (1993): Významné geologické lokality - Informační portál České geologické služby [online]. 1993-11-10 [cit. 2010-02-06]. Dostupné z <http://www.geology.cz/app/glok/glok_cz.pl?id_=664&tt_=z>.

Frajová, H. (1957): Výzkum korálové fauny tithonského vápence v okolí Štramberka, Jasenice a Skaličky na Moravě. - Zpr. geol. Výz. v Roce 1956, 57-59. Praha.

Frajová, H. (1959): Nové výsledky výzkumu korálové fauny ze Štramberka, Skaličky a Jasenice na Moravě. Zpr. geol. Výzk. v Roce 1957, s. 51-54, Praha.

Holzer, M. (1993): Inventarizační průzkum hydrobiologický PP Jasenice. Ms, Depon. in KrÚ Zlín.

Holzer, M., Viktora, L. (1989): Hydrobiologický a ichtyologický průzkum lomu Jasenice. Ms, Depon. in KrÚ Zlín.    

Houša, V. (1976): Spodnokřídové formace doprovázející tělesa tithonských vápenců u Štramberku. – Čas. Slez . Muz., Vědy přír. ser. A. 25, s. 65-85, 119-131.

Chajdrnová, L. (2009): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná chráněná území okresu Vsetín. Diplomová práce, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí práce: Ing. Martin Svátek.

Lacina, D. (2013): Plán péče o přírodní památku Jasenice na období 2014 - 2023. Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje.

Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Marvan, P., Heteša, J. & Hrdina, V. (2000): Výsledky algologického průzkumu Vsetínska 2000 (zpracované lokality: PP Rákosina ve Stříteži n. B., Mokřad Pod Hájem u Zašové, Mokřad Rybníky u Hrachovce, PP Jasenice zatopený lom, PR Choryňský mokřad, tok Bečvy pod Choryní, Semetínské rybníky). Ms, 40 s. Brno. Depon. in KrÚ Zlín.

Pavelka, J., Trezner, J. a kol. (2001): PŘÍRODA VALAŠSKA. Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea, Vsetín.

Poul, I., Janečka, J. & Melichar, R.: Strukturně geologická pozice svrchnojurských vápencových „bradel“ a slepencových horizontů v okolí Jasenice: součást jednotky ždánicko-podslezské, anebo slezské? [online]. 2010 [cit. 2010-02-07].
Dostupné z <www.poul-data.ic.cz/Pdf/Jasenice-clanek.pdf>

Řehoř, F., Řehořová, M. & Vašíček, Z. (1978): Za zkamenělinami severní Moravy. - Ostravské Muzeum Ostrava, 151 s.

Skupien, P., Bubík, M., Boorová D. & Švábenická L. (2007): New biostratigraphic data from the Kelč development of the Silesian unit. In 8. Paleontologická konferencia, Zborník abstraktov, ŠGÚDŠ Bratislava, s. 84-85. ISBN 978-80-88974-91-8.

Švábenická, L., Hradecká, L. (2000): Hranice alb-cenoman v sedimentačním prostrou slezské jednotky na základě studia foraminifer a vápnitých nanofosilií. Zprávy o geologických výzkumech v roce 2004, s. 48-54, Praha.


•• Aktualizováno 26. 3. 2016   Úvodní stránka Zpět