Základní údaje: Přírodní památka Skálí se nachází ve střední a spodní části prudkého jižního svahu hlavního hřebene Vsetínských vrchů. Leží v nadmořské výšce 690 až 820 m, asi 0,5 km jižně od vrcholu Léští (899,6 m) a 2 km západně od Soláně - Čartáku. Katastrální území Karolinka, okres Vsetín, CHKO Beskydy. Vyhlášeno r. 1999. Evidenční kód ÚSOP: 2073. Kategorie IUCN: nezadaná. Celková výměra: 19,8720 ha. Mapa. Předmět ochrany: Přírodě blízké, převážně různověké bučiny a suťové lesy se skalními výchozy, geomorfologické útvary s balvanitými rozpady pískovce suťového charakteru.
Geologie, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen flyšovými horninami, většinou pískovci a jílovci, zčásti vápnitými, na hranici zlínských a soláňských vrstev račanské jednotky magurského flyšove. Prudký jižní svah, ohraničený zdrojnicemi potoka Kobylská, je poset skalními výchozy a balvanitými sutěmi odolných pískovců soláňských vrstev. V centrální části jsou nápadné bloky rozpadlých pískovců a terénní sníženiny pseudokrasového charakteru. Převažují středně bohaté skeletovité hnědé lesní půdy.
Květena: V lesních společenstvech přírodní památky Skálí převládají porosty květnatých bučin podsvazu Eu-Fagenion. Hlavními dřevinami jsou buk lesní (Fagus sylvatica) a v nepůvodních porostech smrk ztepilý (Picea abies), méně je hojná jedle bělokorá (Abies alba). V bylinném patře rostou charakteriskické karpatské druhy květnatých bučin, např. kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), ječmenka lesní (Hordelymus europaeus), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), kopytník evropský (Asarum europaeum), ostřice převislá (Carex pendula), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), svízel vonný (Galium odoratum), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), žindava evropská (Sanicula europaea) a violka lesní (Viola reichenbachiana). V porostech s vysokým podílem smrku je nápadný úbytek druhů bylinného patra a jeho nižší pokryvnost. Místy, hlavně na balvanitých rozpadech pískovce ve střední části území, se nacházejí porosty suťových a roklinových lesů svazu Tilio-Acerion. Ve stromovém patře převládá javor klen (Acer pseudoplatanus), vtroušen je jilm drsný (Ulmus glabra), keřové patro je tvořeno zimolezem černým (Lonicera nigra) a růží převislou (Rosa pendulina). V bylinném podrostu se nachází netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), čarovník prostřední (Circaea intermedia), dymnivka dutá (Corydalis cava) aj. Mezi pískovcovými balvany se vytvořilo velké množství mikrostanovišť s bohatými společenstvy mechorostů.
Fauna: Vhodné podmínky k rozmnožování zde nacházejí obojživelníci jako mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), skokan hnědý (Rana temporaria) a v okrajových částech území také kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Z ptáků se vzácně objevují jeřábek lesní (Tetrastes bonasia), krahujec obecný (Accipiter nisus), puštík obecný (Strix aluco) a holub hřivnáč (Columba palumbus), pozorován byl např. datel černý (Dryocopus martius), žluna šedá (Picus canus) a na zachovalé horské bučiny vázaný strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos). Přes území pravidelně přetahuje sluka lesní (Scolopax rusticola). V posledních letech jsou pravidelně zaznamenávány pobytové znaky rysa ostrovida (Lynx lynx). Lesnictví: Zvláště chráněné území je ukázkou relativně přirozených suťových lesů ve věku přibližně 110 let (v r. 2004). Zlomy, vývraty a souše jsou soustředěny především kolem balvanitého jádra území. Pouze podél východní hranice a ve střední části byly v době před vyhlášením provedeny holosečné těžby s následným zalesněním smrkem ztepilým.
Management, ohrožení: Porosty byly v minulosti hospodářsky využívány, v lesním hospodářském plánu na období 1986-1995 byla ve skalnatých částech plánována obnovní těžba holosečí. V současné době jsou zásahy v území jsou soustředěny především na ochranu přirozeného zmlazení lesních porostů před okusem spárkatou zvěří.
|
