Přírodní památka Záříčské louky

Přírodní památka Záříčské louky (7. 8. 2012)

Přírodní památka Záříčské louky (7. 8. 2012)

Základní údaje: Přírodní památka Záříčské louky představuje část rozlehlého lučního komplexu v nivě řeky Moravy při severním okraji města Chropyně v lokalitě zvané Hejtman. Mezofilní až vlhké louky, místy s terénními sníženinami, jsou protkané sítí kanálů lemovaných břehovými porosty a rákosinami. Lokalita se nachází v Hornomoravském úvalu (okrsek Středomoravská niva), v nadmořské výšce 192 až 194 m n. m., mezi městem Chropyně a obcí Záříčí (po hranice katastrů), v prostoru mezi Malou Bečvou a potokem Svodnice (východní hranice PP). Území je rozděleno železniční tratí Přerov - Brno na menší jižní část a rozlehlejší severní část s vyhlášeným ochranným pásmem. Katastrální území Chropyně. Vyhlášeno Nařízením Zlínského kraje č. 3 ze dne 14. 11. 2016. Evidenční kód ÚSOP: 6110. Kategorie IUCN: IV – území péče o biotopy nebo druhy. Celková výměra 68,9864 ha, výměra vyhlášeného ochranného pásma 34,6329 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Modrásek bahenní (Maculinea nausithous) a ohniváček černočárný (Lycaena dispar), včetně jejich biotopu.

Cíl ochrany: Udržení nebo zvětšení početnosti populací druhů motýlů modráska bahenního (Maculinea nausithous) a ohniváčka černočerného (Lycaena dispar), udržení nebo zkvalitnění jejich biotopů včetně udržení nebo posílení populací dalších organismů, na něž jsou uvedení motýli vývojově vázáni (mravenci Myrmica rubra a Myrmica scabrinodis, živné rostliny Sanguisorba officinalis, Rumex sp.).

Geologie, půdní poměry: Geologické podloží území je tvořeno kvartérními sedimenty řeky Moravy. Široká aluviální rovina je pokryta souvrstvím naplavených štěrkopísků z období svrchního pleistocénu a nadložních holocenních povodňových hlín. Půdními typy jsou především fluvizem glejová, černice pelická a černice glejová.

Flóra a vegetace: Mezofilní až vlhké louky zpřístupněné polními cestami jsou protkané sítí více či méně zazemněných kanálů lemovaných břehovými porosty a rákosinami. Nejvýznamnějším vodním tokem přírodní památky je Svodnice, napřímený potok tvořící podstatnou část její východní hranice. Na loukách se podél kanálů a v místech bývalých meandrů vodních toků nacházejí terénní sníženiny, které bývají zjara zaplavované.

Převážnou část chráněného území zaujímají aluviální psárkové louky svazu Alopecurion pratensis (asociace Poo trivialis-Alopecuretum pratensis) s psárkou luční (Alopecurus pratensis), metlicí trsnatou (Deschampsia caespitosa), kostřavou luční (Festuca pratensis), medyňkem vlnatým (Holcus lanatus), lipnicí obecnou (Poa trivialis), lipnicí luční (Poa pratensis), kohoutkem lučním (Lychnis flos-cuculi), vrbinou penízkovou (Lysimachia nummularia), pryskyřníkem plazivým Ranunculus repens, kostivalem lékařským (Symphytum officinale) a jetelem zvrhlým (Trifolium hybridum), pouze místy je dominantním druhem krvavec toten (Sanguisorba officinalis).

Psárkové louky tvoří mozaiku s vegetací vlhkých pcháčových luk svazu Calthion palustris s děhelem lesním (Angelica sylvestris), blatouchem bahenním (Caltha palustris), pcháčem šedým (Cirsium canum), metlicí trsnatou (Deschampsia caespitosa), medyňkem vlnatým (Holcus lanatus) a skřípinou lesní (Scirpus sylvaticus). Na sušších místech převažuje kakost luční (Geranium pratense) a svízel bílý (Galium album). Na vlhkých loukách ve všech částech chráněného území roste svízel severní pravý (Galium boreale subsp. boreale). Významný je zde především výskyt česneku hranatého (Allium angulosum), který je na Záříčských loukách místy velmi hojný a představuje největší populaci tohoto druhu na střední Moravě. Další bohatá populace česneku hranatého se nachází v navrhované přírodní památce Záhlinické louky-Filena.

V terénních sníženinách a na okrajích vodních kanálů se místy zachovaly fragmenty vegetace vysokých ostřic svazu Magnocaricion elatae s ostřicí dvouřadou (Carex disticha), ostřicí štíhlou prostřední (Carex acuta subsp. intermedia), ostřicí pobřežní (Carex riparia), ostřicí měchýřkatou (Carex vesicaria), ostřicí liščí (Carex vulpina), chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea), lipnicí bahenní (Poa palustris), svízelem bahenním (Galium palustre), kosatcem žlutým (Iris pseudacorus), šišákem vroubkovaným (Scutellaria galericulata), čistcem bahenním (Stachys palustris) a ptačincem bahenním (Stellaria palustris). Především v JZ části území, v terénních sníženinách a na vlhkých loukách, rostou dva vzácné druhy violek - violka slatinná (Viola stagnina) a violka nízká (Viola pumila). V případě violky nízké se jedná o nejsevernější známý výskyt v Pomoraví.

Vodní kanály jsou v současnosti neudržované, jejich břehy postupně zarůstají nejrůznějšími dřevinami, časté jsou především vrby (Salix spp.) a topol bílý (Populus alba), roztroušeně se vyskytuje topol černý (Populus nigra), dále např. bez černý (Sambucus nigra), kalina obecná (Viburnum opulus), trnka obecná (Prunus spinosa), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a bříza bělokorá (Betula pendula). Ve vodních kanálech se místy vyvinula vegetace rákosin eutrofních stojatých vod svazu Phragmition communis. Kromě dominantního rákosu obecného (Phragmites australis) zde roste např. orobinec širolistý (Typha latifolia), přeslička poříční (Equisetum fluviatile), žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), zblochan vodní (Glyceria maxima), karbinec evropský (Lycopus europaeus), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), rdesno obojživelné (Persicaria amphibia), nepřehlédnutelný šťovík koňský (Rumex hydrolapathum), šišák vroubkovaný (Scutellaria galericulata) a čistec bahenní (Stachys palustris). Pouze vzácně se zde nacházejí také fragmenty makrofytní vegetace mělkých stojatých vod svazu Ranunculion aquatilis s hvězdošem mnohotvarým (Callitriche cophocarpa), okřehkem menším (Lemna minor), rdestem kadeřavým (Potamogeton crispus), rukví obojživelnou (Rorippa amphibia) a šípatkou střelolistou (Sagittaria sagittifolia).

Na březích vodního kanálu v JZ části území se nachází početná populace ostřice nedošáchoru (Carex pseudocyperus), která patří v Hornomoravském úvalu k vzácným druhům. Pouze ojediněle roste na březích vodních kanálů krtičník křídlatý (Scrophularia umbrosa) a na nekosených plochách při jejich okrajích také žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum). Na Záříčských loukách se vzácně vyskytují další zajímavé druhy, např. vrbovka tmavá (Epilobium obscurum), komoráč olešníkový (Silaum silaus) a divizna švábovitá (Verbascum blattaria).

Na polních cestách a jejich okrajích se vytvořila vegetace sešlapávaných míst doplněná xerotermními druhy, rostou zde např. řebříček obecný (Achillea millefolium), šedivka šedá (Berteroa incana), řeřicha rumní (Lepidium ruderale), heřmánek terčovitý (Matricaria discoidea), jitrocel větší (Plantago major), truskavec obecný (Polygonum arenastrum) a mochna stříbrná (Potentilla argentea). Zajímavostí je lokálně hojný výskyt jednoleté trávy tužanky tvrdé (Sclerochloa dura), konkurenčně slabého druhu rostoucího na suchých sešlapávaných půdách v teplých oblastech ČR. U polní cesty v jižní části území roste vzácnější druh trávy sveřep luční (Bromus commutatus), v okolí vyvýšených polních cest se vyskytuje také v pozdním létě rozkvétající zdravínek jarní pozdní (Odontites vernus subsp. serotinus).

Fauna: Na luční společenstva Záříčských luk, stejně tak jako na vodní prostředí, jsou troficky či topicky vázány četné druhy bezobratlých i obratlovců. Chráněné území a jeho širší okolí je vzhledem k jeho vysoké biologické hodnotě již po dlouhá léta v zájmu amatérských i profesionálních přírodovědců. Dosud provedené inventarizační průzkumy byly zaměřeny především na motýly, vážky, obojživelníky, plazy a ptáky.

Kromě běžných druhů denních motýlů se na loukách vyskytují otakárek fenyklový (Papilio machaon) a otakárek ovocný (Iphiclides podalirius). Liniovou zeleň s porosty měkkých dřevin (vrby, topoly) podél železniční trati a vodních kanálů vyhledává batolec červený (Apatura ilia) a batolec duhový (Apatura iris). Významný je především výskyt modráska bahenního (Maculinea nausithous) a ohniváčka černočerného (Lycaena dispar), kteří jsou hlavním předmětem ochrany. S modráskem bahenním (Maculinea nausithous) se na loukách se prakticky nesetkáme z důvodu nevhodného termínu kosení, nízké početnosti krvavce totenu i mravenišť lučních druhů mravenců, na něž je vývojově vázán. Jeho výskyt je z těchto důvodů soustředěn zejména v lemových společenstvech podél cest a kanálů, které nejsou koseny. Ohniváček černočerný (Lycaena dispar) nemá tak vyhraněné nároky, přesto se na lokalitě se vyskytuje pouze jednotlivě. Druhově bohatší jsou tzv. noční motýli.

Vážky (Odonata) jsou zastoupeny minimálně 26 druhy, mezi ochranářsky významnější patří šídlatka hnědá (Sympecma fusca), šidélko malé (Ischnura pumilio), šídlo tmavé (Anax parthenope), klínatka obecná (Gomphus vulgatissimus), vážka hnědoskvrnná (Orthetrum brunneum) a vážka žíhaná (Sympetrum striolatum). Při orientačním průzkumu vodních brouků byl nalezen vzácnější vodomil černý (Hydrophilus piceus) a vodomil Hydrophilus aterrimus. Byla zde pozorována také jehlanka válcovitá (Ranatra linearis), vzácný druh vodní ploštice, který je zároveň největší plošticí žijící v ČR. Zajímavý je také výskyt méně běžného pavouka vodoucha stříbřitého (Argyroneta aquatica), který tráví většinu svého života ve vodním prostředí. V periodických tůních kolem železniční trati byl nalezen kriticky ohrožený druh korýše listonoh jarní (Lepidurus apus).

Významné je zastoupení obojživelníků, z nichž bylo na lokalitě nalezeno celkem 7 druhů. Ve vodních kanálech a jejich okolí se vyskytují čolek obecný (Lissotriton vulgaris), kuňka obecná (Bombina bombina), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan zelený (Rana esculenta), skokan hnědý (Rana temporaria), ropucha obecná (Bufo bufo) a rosnička zelená (Hyla arborea). Z plazů byla zaznamenána užovka obojková (Natrix natrix) a ještěrka obecná (Lacerta agilis). Pouze v okolí náspu železniční trati byl nalezen také slepýš východní (Anguis colchicus).

V přírodní památce Záříčské louky bylo pozorováno více než 95 druhů ptáků, hnízdí zde např. ťuhýk obecný (Lanius collurio), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), lejsek šedý (Muscicapa striata), koroptev polní (Perdix perdix), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a žluva hajní (Oriolus oriolus). Rákosiny vyhledává k hnízdění moták pochop (Circus aeruginosus) a rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus).

Z dalších významných druhů, které na lokalitě v současnosti nehnízdí z důvodu časného kosení lučních porostů, byli pozorováni např. břehouš černoocasý (Limosa limosa), bekasina otavní (Gallinago gallinago), vodouš rudonohý (Tringa totanus), vodouš kropenatý (Tringa ochropus), chřástal polní (Crex crex) a křepelka polní (Coturnix coturnix). Z okolí zaletují na louky za potravou např. čáp bílý (Ciconia ciconia), dudek chocholatý (Upupa epops), krutihlav obecný (Jynx torquilla), kavka obecná (Corvus monedula), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), včelojed lesní (Pernis apivorus) a krahujec obecný (Accipiter nisus), na průletu nad vodními kanály byl pozorován také ledňáček říční (Alcedo atthis).

Lesnictví: V přírodní památce Záříčské louky nejsou žádné lesní pozemky. Po obou stranách železniční tratě Přerov – Brno, která protíná chráněné území, se nacházejí periodicky zavodňované příkopy (materiálové jámy vyhloubené při stavbě železnice). V současnosti jsou již téměř souvisle zarostlé lesní vegetací (měkký luh), kterou tvoří např. vrby (Salix spp.), topoly (Populus spp.), olše lepkavá (Alnus glutinosa), bez černý (Sambucus nigra) a kalina obecná (Viburnum opulus). Tento biotop však nebyl zahrnut do přírodní památky.

Historické využití: Mezi Chropyní a Záříčím se v minulosti nacházel rozsáhlý rybník Hejtman o rozloze 188 ha, který byl založen šlechtickým rodem Ludaniců zřejmě na počátku 16. století. V listinách je poprvé uváděn až v roce 1567. Za třicetileté války došlo ke značnému úpadku rybníkářství, které postihlo i rybník Hejtman. Ten se postupně zanášel a zmenšoval, definitivně pak zanikl v roce 1792, kdy byl vypuštěn a převeden na pastviny pro dobytek. V roce 1869 bylo území při stavbě železnice Kojetín - Přerov rozděleno na dvě nestejně velké části. V roce 1912 a následně v letech 1922 až 1924 byly louky odvodněny a koryto potoka Svodnice bylo napřímeno a prohloubeno. Tím došlo k poklesu hladiny podzemní vody, celkovému odvodnění lokality a změnám v luční vegetaci.

Později byl na loukách vybudován závlahový a odvodňovací systém kanálů napojený na Malou Bečvu. Za účelem zvýšení výnosů byly louky dvakrát ročně regulovaně zaplavovány. V roce 1975 byl rybník Hejtman v jižní části lokality částečně obnoven pro potřeby sádek. Došlo přitom k likvidaci nejvlhčí a nejcennější části luk. V polovině 90. let 20. stol. bylo provedeno citlivé pročištění toku Svodnice. V červenci 1997 bylo celé území postiženo rozsáhlými povodněmi. V současné době je regulační systém zavlažování nefunkční, kanály se zazemňují a postupně zarůstají vegetací.

Management, ohrožení: Území je ohroženo především změnami vodního režimu, nevhodnými způsoby zemědělského hospodaření a opakovanými snahami o těžbu štěrkopísku v těsné blízkosti i uvnitř samotné lokality. V současnosti jsou louky využívány k produkci píce a sena, jsou sečeny těžkou technikou s nízkým pokosem 2× i vícekrát ročně. V závislosti na počasí bývají louky posečeny na celé ploše ZCHÚ i OP v krátkém časovém období a navíc v nevhodném termínu. Četnými pojezdy těžkou technikou dochází také ke zhutňování půdy. Uvedené skutečnosti mají negativní vliv na vývojová stádia modráska bahenního i na jiné druhy hmyzu či ptáky hnízdící na zemi. Při sečení technikou s nízkým pokosem jsou ohroženi také obojživelníci a mravenci Myrmica rubra, na něž je modrásek bahenní vývojově vázán. Časná senoseč také nepříznivě zasahuje do vývoje ostřicových luk, naopak neohrožuje později kvetoucí česnek hranatý (Allium angulosum).

Při využití ZCHÚ stávajícím způsobem je především nutné sladit termíny a způsob kosení s ekologickými nároky modráska bahenního a ohniváčka černočerného: seč provádět max. na třech čtvrtinách plochy 1× ročně v termínu do 15. června, zbývající část pokosit v následujícím roce, kosení by mělo probíhat mozaikovitě, výška pokosu musí být nejméně 10 cm. Nejcennější silně podmáčené plochy je třeba kosit ručně nebo ručně vedenou lištovou sekačkou či jinou lehkou technikou. Je třeba také zabránit odvodňování lokality, vyloučit chemické ošetření porostů a hnojení průmyslovými nebo statkovými hnojivy.

Na části luk s malým nebo žádným zastoupením krvavce totenu, živné rostliny modráska bahenního, je třeba podpořit jeho šíření například dosevem. Rovněž je nutné podpořit šíření populace mravenců rodu Myrmica, na něž je modrásek vývojově vázán. V současnosti jsou těžištěm výskytu modráska bahenního hlavně lemová společenstva podél cest i vodních kanálů, proto je třeba jim věnovat zvláštní péči – kosení provádět jednou ročně na polovině plochy (seč do 15. června), neporušovat přitom hnízda mravenců, pravidelně jednou za 3 až 5 let odstraňovat většinu náletových dřevin, ovocné stromy ponechat na místě na dožití a postupně obnovovat místními starými odrůdami. V místech expanze rákosu je třeba ho potlačit letním kosením.

Pro podporu rozmnožování obojživelníků a dalších druhů živočichů (např. vážky) by bylo vhodné na vytipovaných místech prohloubit stávající vodní kanály a vytvořit na nich periodické tůně a tůně s trvalou vodní hladinou. Obnovením funkčnosti zavodňovacích kanálů by se zamezilo odvodnění lokality a umožnilo ji řízeně zaplavovat.

Záříčské louky jsou díky své poloze na okraji města Chropyně využívány místní obyvateli k rekreaci a sportování (procházky, běh, cyklistika…). K těmto činnostem je převážně využívána stávající síť polních cest, případně pěšin, po kterých je možné se dostat až do sousední obce Záříčí. V poslední době je zde stále častější venčení psů, což může mít negativní vliv na zvláště chráněné druhy živočichů, především v období jejich rozmnožování. V západní části ZCHÚ se nachází menší travnatá plocha upravená pro letecké modeláře. Tyto aktivity nemají podstatnější vliv na předmět ochrany.

Jednou z možností, jak usměrňovat návštěvníky, je umístění informačních panelů (případně tematických zastavení naučné stezky) podél účelových komunikací a vně kanálů po hranicích přírodní památky. Pro lepší přehlednost území by bylo vhodné vybudovat na několika místech pozorovací věže, včetně panelů, vyobrazujících druhy, které zde lze pozorovat, jak je tomu např. na opačném okraji města u NPP Chropyňský rybník.

Natura 2000: Přírodní památka Záříčské louky (vyjma sv. části ochranného pásma) je v překryvu s evropsky významnou lokalitou Morava – Chropyňský luh (kód CZ0714085) o celkové rozloze 3205,3339 ha. EVL zaujímá řeku Moravu od Nemilan po Kojetín a navazující lužní lesy, mokřady, tůně, rybníky, štěrkovny a luční enklávy mezi Tovačovem, Kojetínem, Chropyní a Kroměříží. Na území EVL se dále nachází NPP Chropyňský rybník a další dvě zvláště chráněná území ležící v Olomouckém kraji, NPR Zástudánčí a nedávno vyhlášená PP Včelínské louky.


Literatura:

Batoušek, P. (2009): Inventarizační průzkum rostlin lokality Záříčské louky. Ms. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje.

Bělín, V. (2008): Inventarizační průzkum motýlů (Lepidoptera) v lokalitě Záříčské louky a Chropyňský luh - Lesní Bečva. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje.

Čelechovský, A. (2005): Monitoring modráska bahenního (Maculinea nausithous) na lokalitě Chropyně a Včelínské louky v roce 2005, MS., Archív AOPK ČR, Praha, 3 str.

Girgel, M., Hrabec, J. & Šnajdra, P. (2008): Minerální prameny Zlínského kraje. Esprint Zlín, s. r. o.

Hradecká, L. (2005): Botanická charakteristika luk Hejtman. - Ms., Sagittaria Olomouc.

Hrouzek, S. (2010): Chropyně, těžba štěrkopísku v lokalitě „Hejtman“ a její následná rekultivace. Dokumentace dle zákona č. 100/2001. Sb. VEGI, s. r. o., Kroměříž.

Lacina, D., Dančák, M., Klimánek, M. & Loučková, K. (2010): Podklady pro plány péče v EVL Zlínského kraje Část 10 – Biotopové lokality – kontinentální biogeografická oblast – Kroměřížsko EVL Morava – Chropyňský luh CZ0714085. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje.

Lacina, D., Dančák, M., Kozumplíková, A. & Prachařová, P. (2011): Plán péče o navrhovanou přírodní památku Morava – Chropyňský luh na období 2012 – 2021. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje.

Mazalová, M. (2010): Chropyně, těžba štěrkopísku v lokalitě „Hejtman“ a její následná rekultivace. Posouzení vlivu záměru na předměty ochrany soustavy NATURA 2000 dle § 45i zák. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje.

Pavelčíková, L. & Pavelčík, P. (2016): Plán péče o přírodní památku Záříčské louky na období 2017 - 2027. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje.

Pospíšil, M. (2016): Návrh biorevitalizačních a retenčních opatření ke zvýšení biodiverzity a obnově vodního režimu na loukách Hejtman u Chropyně a Záříčí. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje.

Rybka, V. (1996): Mokřady střední Moravy. - Sagittaria Olomouc.

Sviečka, J. (2009): Záříčské louky – inventarizační průzkum ptáků v r. 2009. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje.

Šálek, P. (2003): Inventarizační průzkum obojživelníků a plazů - Záříčí - mokřadní louky - k. ú. Chropyně a Záříčí, okr. Kroměříž. Ms., ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín.

Šálek, P. (2005): Zoologický seznam druhů živočichů pozorovaných na tzv. Záříčských a Chropyňských loukách v k. ú. Záříčí a Chropyně za posledních 5 let, s přihlédnutím k předcházejícím létům. Ms, ZO ČSOP Via Hulín, 18 s.

Šálek, P. & Tupý, V. (2009): Inventarizace obojživelníků, plazů a vážek Záříčských luk, k. ú. Chropyně, okres Kroměříž. Ms., ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje.

Trávníček, B. (1995): Poznámky k rozšíření vodních rostlin v jihovýchodní části Hané. - Zpr. Čes. Bot. Společ. 30: 35 – 40.

Trávníček, B. (1996): Květena mokřadních lokalit v jihovýchodní části Hané – současný stav. - Muzeum a současnost 10: 39 – 50.

Veselý, J., Moravec, J. (2011): Inventarizační průzkum EVL Morava – Chropyňský luh z oboru batrachologie (čolek velký), Mott MacDonald Praha.

Veselý, J., Moravec, J. (2011): Inventarizační průzkum EVL Morava – Chropyňský luh z oboru lepidopterologie (modrásek bahenní), Mott MacDonald Praha.

Veselý, J., Moravec, J. (2011): Inventarizační průzkum EVL Morava – Chropyňský luh z oboru lepidopterologie (ohniváček černočárný), Mott MacDonald Praha.


Založeno 12. 4. 2017 Úvodní stránka   Zpět