Přírodní památka Hluboče

Přírodní památka Hluboče (27. 5. 2012), foto © Z. Podešva

Přírodní památka Hluboče (27. 5. 2012)

Základní údaje: Přírodní památku Hluboče tvoří svažitá, mírně zvlněná louka nad levým břehem Hlubočského potoka na svahu se severní expozicí. Ze tří stan je obklopena lesem, z jedné strany hrází se vzrostlou stromovou zelení, na louce je i několik solitérních stromů. Chráněné území se nachází v Chmelovské hornatině (okrsek Vlárská hornatina) v nadmořské výšce 435 až 495 m, asi 2 km vlevo od silnice vedoucí z Brumova-Bylnice směrem na Trenčín. Katastrální území Bylnice, okres Zlín, CHKO Bílé Karpaty. Vyhlášeno v roce 1988. Evidenční kód ÚSOP: 1623. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková výměra 2,5812 ha. Mapa.

Předmět ochrany: Zachování jednoho ze zbytků jednosečných květnatých bělokarpatských luk s výskytem mnoha vzácných a ohrožených rostlinných druhů.

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen magurským flyšem svodnického souvrství bělokarpatské jednotky. Převažují vápnité jílovce a slínovce (spodní paleocén až svrchní křída). Půdním typem je kambizem typická.

Tořič čmelákovitý Holubyho (Ophrys holosericea subsp. holubyana) , foto © Z. Podešva   Prstnatec Fuchsův Soóův (Dactylorhiza fuchsii subsp. sooana) , foto © Z. Podešva

Tořič čmelákovitý Holubyho
(Ophrys holosericea subsp. holubyana)

 

Prstnatec Fuchsův Soóův
(Dactylorhiza fuchsii subsp. sooana)

Flóra a vegetace: Na louce převažují druhově bohaté travinobylinné porosty s kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), na prameništi se nachází mokřadní vegetace svazu Caricion davallianae a ve spodní části mezofilní louka svazu Arrhenatherion. K nejvýznamnějším rostlinám patří starček dlouholistý moravský (Tephroseris longifolia subsp. moravica), který byl popsán v roce 1979 právě ze severovýchodní části Bílých Karpat. V této oblastí roste na několika mikrolokalitách a přírodní památka Hluboče je jednou z nich (v roce 1995 zde byla provedena reintrodukce). Jedná se o kriticky ohrožený druh v okrese Zlín, v CHKO Bílé Karpaty a v celé České republice, dosud byl zjištěn pouze v prostoru mezi Valašskými Klobouky, Nedašovou Lhotou, Brumovem-Bylnicí, Sidonií a Sv. Štěpánem. K velmi vzácným a kriticky ohroženým druhům náleží i tořič čmelákovitý Holubyho (Ophrys holosericea subsp. holubyana), který byl až do r. 1989 považován za nezvěstný. Po třiceti letech pátrání a hledání byl nalezen právě na této lokalitě, která je dosud jeho jediným známým recentním nalezištěm v severní části Bílých Karpat a v celém zlínském okrese.

Hlavinka horská (Traunsteinera globosa), PP Hluboče (27.5. 2012), foto © Z. Podešva

Hlavinka horská (Traunsteinera globosa), PP Hluboče (27.5. 2012)

Z dalších vstavačovitých, většinou zvláště chráněných rostlin, se dále vyskytuje prstnatec Fuchsův Soóův (Dactylorhiza fuchsii subsp. sooana), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), bradáček vejčitý (Listera ovata), vzácně i vstavač kukačka (Orchis morio) a vstavač vojenský (Orchis militaris).

Z dalších významných druhů je to medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris) a prvosenka vyšší (Primula elatior). Doprovodnými jsou druhy charakteristické pro bělokarpatské louky a křovinaté lesní lemy, včetně druhů rozšířených obecně. K hojným na lokalitě patří např. plicník měkký (Pulmonaria mollis), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), jetel horský (Trifolium montanum), nápadný je prasetník plamatý (Hypochaeris maculata), zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), chrastavec Kitaibelův (Knautia kitaibelii) a mnohé další.

Orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), PP Hluboče (27.5. 2012), foto © Z. Podešva   Medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), PP Hluboče (27.5. 2012), foto © Z. Podešva

Orlíček obecný (Aquilegia vulgaris)
PP Hluboče (27.5. 2012)

 

Medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum)
PP Hluboče (27.5. 2012)

Fauna: Příznivé podmínky zde nacházejí teplomilné druhy hmyzu, které sem pronikají Vlárským průsmykem z údolí Váhu. Na staré duby ve spodní části lokality jsou vázány saproxylické druhy brouků, byl zde nalezen např. roháček kovový (Platycerus caprea), z motýlů se vyskytuje otakárek fenyklový (Papilio machaon), perleťovci, modrásci a ohniváčci. Z dalších ohrožených druhů hmyzu zde žije např. čmelák skalní (Bombus lapidarius), mravenec otročící (Formica fusca), vzácně mravenec trávní (Formica pratensis). Plazi jsou zastoupeni ještěrkou obecnou (Lacerta agilis).

Přírodní památka Hluboče (27.5. 2012), foto © Z. Podešva

Přírodní památka Hluboče (27.5. 2012)

Lesnictví: Lokalita je bezlesí, kolem se nacházejí listnaté lesy svazu Fagion s převahou buku lesního.

Management, ohrožení: V minulosti bylo území součástí rozsáhlého komplexu jednosečných bělokarpatských luk, jejichž podstatná část byla v 80. letech 20. stol. zrekultivována. Lokalita byla od 80. let nepravidelně kosena a vypásána, od 90. let je kosena pomocí malé mechanizace. Má dobré předpoklady k udržení současného stavu a uchováni pestrého lučního společenstva se všemi významnými druhy. Největší nebezpečí zde představují nálety dřevin z přilehlých lesních porostů, především na prameništi a v jeho okolí. Chránění území je hodnotné i po stránce krajinářské. Do budoucna se počítá s jeho rozšířením o přilehlý komplex luk v nivě Hlubockého potoka.

Přírodní památka Hluboče v údolí Hlubočského potoka - na protějším svahu (27.5. 2012), foto © Z. Podešva

Přírodní památka Hluboče v údolí Hlubočského potoka - na protějším svahu (27.5. 2012)

Natura 2000: Přírodní památka Hluboče se nachází na území Evropsky významné lokality Vlárský průsmyk (CZ0724430) o celkové rozloze 3172,6326 ha. Předmětem ochrany jsou v případě PP Hluboče polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích jako význačná naleziště vstavačovitých.


Bibliografie:

Batoušek, P. (1989): Pastarček dlouholistý moravský - Tephroseris longifolia subsp. moravica Holub. - Zprav. CHKO Bílé Karpaty, 6: 22-25, Luhačovice.

Batoušek, P. (1995): Zur Kenntnis vom Dactylorhiza fuchsii (Druce) Sóo subsp. sooana (Borsos) Borsos. - J. Eur. Orch., 27: 51-74, Stuttgart.

Batoušek, P. (1997): Zwei neue Hybriden aus der Tschechischen Republik. - J. Eur. Orch., 29: 641-652, Stuttgart.

Bojková, J., Chvojka, P. & Kozmák, P. (2012): Stoneflies (Plecoptera) of the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). In: Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 96(2) 2011: 37–70.

Elsnerová, M., Krist J., Trávníček D. (1996): Chráněná území okresu Zlín. Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, prosinec 1996.

Janišová, M., Škodová, I., Smatanová, J., Jongepierová, I. & Kochjarová, J. (2005): Tephroseris longifolia subsp. moravica – population size evaluation and possibilities of its conservation. – In: Franc V. (ed.): Strážovské vrchy Mts – research and conservation of the nature. Proceedings from the conference, Belušské Slatiny, October 1 & 2, 2004 – Bratia Sabovci, Zvolen, pp. 29-38.

Jatiová, M., Šmiták, J. (1996): Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, středisko Brno.

Jongepier, J.W.et Jongepierová, I. (1995): Botanický inventarizační průzkum PP Hluboče, Ms, dep. in Správa CHKO Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou.

Jongepierová, I. [ed.](2008): Louky Bilých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains, ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4.

Jongepierová, I. & Konvička, O. (2007): Plán péče o PP Hluboče na období 2007-2016. Depon. in Správa CHKO Bílé Karpaty Luhačovice; AOPK ČR.

Kuča, P., Májsky, J., Kopeček, F. & Jongepierová, I. (1992): Monografie "Bílé Biele Karpaty". Bratislava.

Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Malíková, H. (2010): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná chráněná území CHKO Bílé Karpaty. - Diplomová práce, Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, vedoucí práce Ing. Martin Svátek, Ph.D.  


Aktualizováno 2. 2. 2016   Úvodní stránka Zpět