Přírodní památka Kněhyňská jeskyně

Přírodní památka Kněhyňská jeskyně (10. 8. 2003)

PP Kněhyňská jeskyně (10. 8. 2003)

Základní údaje: Rozsáhlý vertikální jeskynní systém, který se nachází na jihovýchodním svahu hory Kněhyně (1257 m n. m.) v Radhošťské hornatině v Moravskoslezských Beskydech, asi 750 m pod vrcholem, v nadmořské výšce 1030 až 1085 m n. m., asi 120 m od hranice NPR Kněhyně – Čertův Mlýn. Vstupní otvor je situován ve stupňovitém reliéfu úbočí jižního svahu se sklonem 30–35° asi 50 m nad lesní cestou. Katastrální území Čeladná, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Vyhlášeno v roce 1990. Evidenční kód ÚSOP: 1346. Kategorie IUCN: III – přírodní památka nebo prvek. Celková rozloha prostoru vymezeného na povrchu: 1,00 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Podzemní systém nepřístupné pseudokrasové jeskyně a jejích ekologických funkcí, ojedinělá zoologická lokalita a významné zimoviště netopýrů. Předmětem ochrany je zachování jedinečného fenoménu – pískovcového pseudokrasu značných rozměrů v centrální oblasti výskytu mocných godulských vrstev s nejhlubší pseudokrasovou propastí v České republice.

Hlavní vstupní otvor Kněhyňské jeskyně (10. 8. 2003)

Hlavní vstupní otvor Kněhyňské jeskyně (10. 8. 2003)

Geologie, pseudokrasové jevy, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen flyšovými komplexy slezské jednotky godulských vrstev s převahou odolných glaukonitických pískovců nad jílovci a slepenci. Pro vrcholové oblasti Beskyd je charakteristické hlubinné ploužení, které porušuje horninový masív a dochází k rozvolnění vrcholových poloh vysokých hřbetů. Vznikají zde rozsáhlé skalní sesuvy, na jejichž odlučné plochy jsou vázány rozsedlinové pseudokrasové jeskyně a propasti. Jeskyně je výsledkem tektonických pochodů ve flyšových horninách v období třetihor, preglaciálních pochodů (období zalednění, pleistocén) a současných svahových procesů. Svahovým rozekláním rozpukaných bloků godulských pískovců vznikl chaotický systém puklin a podzemních prostor bez druhotné krasové výzdoby. Propasťovitá puklinová jeskyně je nejhlubší lokalitou tohoto typu v Západních Karpatech (hloubka 57,5 m). Délka chodeb vytvořených v několika patrech je 280 m. Jeskyně má tři vstupy, které však mezi sebou nejsou průlezně propojeny, hlavní vstup je opatřen uzamykatelnou mříží. Celý jeskynní systém je vytvořen na tektonické puklině zasahující minimálně 70 m do hloubky masívu. Jedinou výzdobou v jeskyni je 12 cm dlouhá „ploutev”, která vznikla usazením jemných částeček jílů a vyluhovaného hydrogenuhličitavu vápenatého ze slabě vápnitých flyšových hornin. Kněhyňská jeskyně je typickým příkladem vzniku pseudokrasu v Beskydech. Půdním typem na povrchu přírodní památky jsou skeletovité horské podzoly.

Vstup do Kněhyňské jeskyně (10. 8. 2003)

Vstup do Kněhyňské jeskyně (10. 8. 2003)

Flóra a vegetace: Na lokalitě a v jejím okolí se nacházejí zbytky acidofilní bučiny asociace Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae. V bylinném patře se vyskytují běžné druhy, např. brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), papratka horská (Athyrium distentifolium), papratka samičí (Athyrium filix- femina), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) a věsenka nachová (Prenanthes purpurea). 

Fauna: Kněhyňská jeskyně je významným zimovištěm netopýrů. Spolu s Čertovou dírou a Cyrilkou patří k nejvýše položeným zimovištím v České republice. Pravidelně zde zimují početné kolonie netopýra velkého (Myotis myotis) a vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), nepravidelně pak netopýr brvitý (Myotis  emarginatus), netopýr řasnatý (Myotis nattereri), netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr severní (Eptesicus nilssonii), netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), netopýr vodní (Myotis daubentonii) a netopýr vousatý (Myotis mystacinus). Na dně Vstupní propasti bývá pravidelně nalézán mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Jeskyně je také místem výskytu zajímavé fauny pavouků a dalších bezobratlých živočichů. Je to dáno zvláštním poměrně stálým avšak během roku se měnícím jeskynním mikroklimatem. Z plazů byla pozorována na sutích, skalkách a světlinách v lesním porostu ještěrka živorodá (Lacerta vivipara) a také slepýš východní (Anguis colchica). Z ptáků byl zaznamenán občasný výskyt jeřábka lesního (Bonasa bonasia).

Netopýr velký (Myotis myotis)   Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)

Netopýr velký (Myotis myotis)

 

Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)

Lesnictví: Na území přírodní památky se nachází smrková monokultura, u vchodu do jeskyně jsou zbytky bukového porostu (ponecháno 14 bukových výstavků).

Management, ohrožení: Vysokou pozornost je třeba věnovat ochraně Kněhyňské jeskyně sloužící jako významné zimoviště netopýrů. Je třeba zamezit především jejich přímému rušení v zimním období a narušování jedinečného mikroklimatu, proto je vchod do jeskyně uzavřen mříží. Dalším důvodem tohoto opatření je skutečnost, že vývoj jeskyní nebyl dosud ukončen a dochází zde k posunu kamenných bloků a k možnému řícení stropů (například v jeskyni Cyrilka došlo k zavalení vchodu v roce 1998). Průzkumem a sledováním stavu jeskyní se zabývá Speleologický klub ORCUS Bohumín. Pravidelné sčítání netopýrů zde provádí a informace o jejich ochraně poskytuje Česká společnost pro ochranu netopýrů – ČESON.

Historie: Pseudokrasové jeskyně jsou významně spojeny s historií osídlování Beskyd, s lidovými tradicemi a pověstmi. 

Natura 2000: Přírodní památka Kněhyňská jeskyně se nachází na území evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR. Zároveň je také součástí Ptačí oblasti Beskydy.

Nejbližší okolí PP Kněhyňská jeskyně (10. 8. 2003)

Nejbližší okolí PP Kněhyňská jeskyně (10. 8. 2003)

Upozornění: Důrazně žádáme návštěvníky, aby v zájmu vlastní bezpečnosti a také ochrany vzácných netopýrů nevstupovali do jeskyně!


Literatura:  

Andreas, M., Cepáková, E. et Hanzal, V. (2010): Metodická příručka pro praktickou ochranu netopýrů. 2., aktualiz. a dopl. vyd. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 94 s.

Břežný, M. (2012): Geomorfologický průzkum rozsedlinových jeskyní hřbetu Kněhyně (Moravskoslezské Beskydy). Bakalářská práce. Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: doc. RNDr. Tomáš Pánek, Ph.D.

Bubík, M., Krejčí, O., Kirchner, K. (2004): Geologická minulost a přítomnost Frýdecko-místecka. Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, s. 19-20.

Foldyna, J., Pavlica, J. (1968): Pseudokras masívu Lysé hory a Kněhyně (předběžná zpráva). - Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské v Ostravě, řada hornicko-geologická 14/2: 69-82, Ostrava.

Frühbauerová, O., Sedláčková, M. et Otáhal, I. (2007): Doteky přírody - geologie, botanika, zoologie. Katalog k expozici, Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm.

Hromas, J. (ed.) et al. (2009): Jeskyně. In: Mackovčin, P., Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek XIV. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. Praha, 608 p.

Kašing, M. (2020): Komplexní výzkum pseudokrasových jeskyní Vnějších Západních Karpat. – Disertační práce. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Hornicko-geologická fakulta. Vedoucí práce Petr Skupien.

Kašing, M., Skupien, P. et Matýsek, D. (2020): Litologie a biostratigrafie godulského souvrství v Kněhyňské jeskyni. Lithology and biostratigraphy of the Godula Formation within the Kněhyně Cave. – Geoscience Research Reports, 53(1): 19–24.

Lenart, J. (2010): Pseudokrasové geosystémy severní části Vnějších Západních Karpat (na příkladu vybraných lokalit). Diplomová práce. Ostravská univerzita, Katedra fyzické geografie a geoekologie. Vedoucí práce: RNDr. Jan Hradecký, Ph.D.

Mlejnek, R. et Rejl, J. (2015): Zimoviště netopýrů v nekrasových jeskyních. Ochrana přírody 2/2015.

Müller, J. et Wolf, P. (2014): Plán péče o Přírodní památku Kněhyňská jeskyně na období 2015–2024. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Opálka, F. (2017): Strukturní podmíněnost hlubokých svahových deformací v anizotropním prostředí flyšového pásma Vnějších Západních Karpat. – Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Rostislav Melichar.

Pavelka, J., Trezner, J. a kol. (2001): Příroda Valašska. Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea, Vsetín.

Pavlica, J. (1972) : Jeskyně v godulských pískovcích na Kněhyni v Moravskoslezských Beskydách. Československý kras ,11 (1970): 110-112, Praha.

Popelář, P. et Šulgan, F. (1993): Plán péče o Přírodní památku Kněhyňská jeskyně na období 1995–2004. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Servus, M. (2004): Plán péče o Přírodní památku Kněhyňská jeskyně na období 2005–2014. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.

Šesták, L. (2016): Mikropohyby skalních bloků v sesuvných územích Vnějších Západních Karpat. – Diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí: RNDr. Jan Lenart, Ph.D.

Šulgan, F. et Bubík, M. (1993): Databáze významných geologických lokalit: 884 Kněhyňská jeskyně [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-22]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/884.

Wagner, J. a kol. (1990): Jeskyně Moravskoslezských Beskyd a okolí. Česká speleologická společnost, sv. 17, Praha, s. 77-78.

Wagner, J. (2019): Netopýři a jeskyně Moravskoslezských Beskyd– In: BESKYDY – zpravodaj chráněné krajinné oblasti 2/2019, s. 3-4.

Wagner, J. (2021): V říši boha Radegasta. – 1. vydání. Bohumín: Česká speleologická společnost 7-01 Orcus Bohumín, 272 s. ISBN 9788027099252.

Wolf, P. (2019): Kvalitním spánkem za přežití. – In: BESKYDY – zpravodaj chráněné krajinné oblasti 2/2019, s. 4.

ZO ČSS 7-01 Orcus Bohumín (1986): Zpráva o výsledcích speleologických prací v oblasti Moravsko-slezských Beskyd za rok 1986. – Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm.


Aktualizováno 14. 1. 2022 CHKO Beskydy Úvodní stránka Zpět
Nahoru