Přírodní památka Miliovy louky

Přírodní památka Miliovy louky (2. 6. 2017)

Přírodní památka Miliovy louky (2. 6. 2017)

Základní údaje: Přírodní památka Miliovy louky představuje jeden ze zachovalých fragmentů stepních luk na mírně svažitém terénu v jinak intenzivně obhospodařované zemědělské krajině. Nachází se v Hlucké pahorkatině (okrsek Boršická pahorkatina, fytogeografický okres Bílé Karpaty stepní) v nadmořské výšce 264 až 290 m n. m., asi 1,3 km sz. od obce Blatnička (kostel) a 1,4 km jjz. od kóty Kobylí hlava (358 m n. m.). V území převažují svahy jihovýchodní až jihozápadní orientace, jeho východní částí prochází terénní zářez s periodickou vodotečí a drobnou tůňkou. Katastrální území Blatnička, okres Hodonín. Vyhlášeno nařízením Jihomoravského kraje č. 34/2014 ze dne 6. 8. 2014 s platností od 1. 11. 2014. Evidenční kód ÚSOP: 6017. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/ druhy. Celková rozloha 8,3752 ha, rozloha vyhlášeného ochranného pásma 2,6771 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Xerotermní společenstva polopřirozených suchých stepních a mezofilních trávníků, a to konkrétně typ evropsky významného stanoviště 6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří, s celou řadou ohrožených a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, kteří jsou na tento biotop vázáni. Hlavním předmětem ochrany na této lokalitě je pak hadinec červený (Echium maculatum), který patří mezi prioritní druhy soustavy Natura 2000.

Růže galská (Rosa gallica), PP Miliovy louky (2. 6. 2017)   Hadinec červený (Echium maculatum), PP Miliovy louky (20. 5. 2018)

Růže galská (Rosa gallica)
PP Miliovy louky (2. 6. 2017) 

 

Hadinec červený (Echium maculatum)
PP Miliovy louky (20. 5. 2018)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území tvoří paleogenní sedimenty nivnického souvrství (svrchní paleocén – spodní eocén) hluckého vývoje bělokarpatské jednotky magurské skupiny příkrovů. Ve flyšových vrstvách převažují šedé, okrové a zelenošedé vápnité jílovce nad vápnitými pískovci. Půdními typy jsou černozemě (černozem černická a pelická).

Flóra a vegetace: V přírodní památce Miliovy louky převažuje vegetace mezofilních ovsíkových luk svazu Arrhenatherion elatioris, kterou doprovází teplomilné travinobylinné porosty svazu Bromion erecti s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus). V minulosti dominoval v těchto společenstvech kavyl tenkolistý (Stipa tirsa), který z lokality prakticky vymizel (zbytková populace se nachází v nedaleké PR Kobylí hlava asi 1,5 km severovýchodně). Na podmáčených místech v nivě periodické vodoteče se vlivem absence pravidelného kosení vyvinula vegetace rákosin a vysokých ostřic svazu Phragmition australis, ve spodní části se nacházejí také křoviny a několik vzrostlých exemplářů olše lepkavé (Alnus glutinosa). Krajinný ráz území pak dotváří několik solitérních jedinců hrušně polničky (Pyrus pyraster) a také jeden mohutný solitérní hloh jednosemenný (Crataegus monogyna).

Hrušeň polnička (Pyrus pyraster), PP Miliovy louky (20. 5. 2018)

Hrušeň polnička (Pyrus pyraster), PP Miliovy louky (20. 5. 2018)

 Nejvýznamnějším rostlinným druhem přírodní památky je kriticky ohrožený hadinec červený (Echium maculatum), který dosahuje v panonské části jižní Moravy severozápadního okraje svého areálu rozšíření. Většina jeho lokalit se nachází ve fytogeografickým okresu Jihomoravská pahorkatina s nejbohatší populací v přírodní památce Horky u Milotic. V Bílých Karpatech stepních se hadinec červený vyskytuje na několika málo místech pouze v okolí Blatničky, přičemž populace v PP Miliovy louky je nejpočetnější, s několika desítkami vitálních kvetoucích rostlin a se vzestupnou tendencí. Roste zde v několika početných skupinkách i jednotlivě v suchých trávnících po obou stranách terénního zářezu. Méně početné populace se nacházejí v evropsky významné lokalitě Jasenová, pouze v několika exemplářích se vyskytuje také na horních Miliových loukách a v přírodní rezervaci Kobylí hlava ve Zlínském kraji. V roce 2004 byl hadinec vyset na pokusné ploše na Babí hoře (k. ú. Hluk).

Kosatec různobarvý (Iris variegata), Horní Miliovy louky (2. 6. 2017)   Hadinec červený (Echium maculatum), PP Miliovy louky (2. 6. 2017)

Kosatec různobarvý (Iris variegata)
Horní Miliovy louky (2. 6. 2017)

 

Hadinec červený (Echium maculatum)
PP Miliovy louky (2. 6. 2017)

V přírodní památce Miliovy louky lze dále spatřit čtyři druhy kosatců, již z dálky je nápadný kosatec různobarvý (Iris variegata), naopak v trávě skrývá své vonné květy kosatec trávovitý (Iris graminea), na vlhkých místech se přidává kosatec sibiřský (Iris sibirica) a běžnější kosatec žlutý (Iris pseudacorus). Rostou zde i další chráněné, ohrožené a vzácnější druhy rostlin, jako např. česnek kulovitý (Allium rotundum), hrachor panonský chlumní (Lathyrus pannonicus subsp. collinus), hrachor širolistý (Lathyrus latifolius), chrpa úzkoperá (Centaurea stenolepis), chrpa chlumní (Centaurea triumfetti), kakost krvavý (Geranium sanguineum), kozinec dánský (Astragalus danicus), len žlutý (Linum flavum), lněnka lnolistá (Thesium linophyllon), mochna bílá (Potentilla alba), plicník měkký (Pulmonaria mollis), plicník úzkolistý (Pulmonaria angustifolia), prvosenka jarní (Primula veris), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), rozrazil vstavačovitý (Pseudolysimachion orchideum), růže galská (Rosa gallica), slézovec durynský (Lavatera thuringiaca), srpice barvířská (Serratula tinctoria), šanta lesostepní (Nepeta nuda), violka nízká (Viola pumila), zeměžluč okolíkatá (Centaurium erythraea) a žluťucha menší (Thalictrum minus). Běžnější druhy zastupují např. hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), jetel alpínský (Trifolium alpestre), kopretina irkutská (Leucanthemum ircutianum), řimbaba chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), snědek Kochův (Ornithogalum kochii), užanka lékařská (Cynoglossum officinale), šalvěj luční (Salvia pratensis), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) a zvonek klubkatý (Campanula glomerata). V horní části v minulosti rozsáhlého komplexu Miliových luk, již mimo území přírodní památky, se vyskytuje také hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe). Na okrajích pole přiléhajícího k přírodní památce roste hlaváček letní (Adonis aestivalis). 

Přírodní památka Miliovy louky (20. 5. 2018)

Přírodní památka Miliovy louky (20. 5. 2018)

Fauna: Stepní louka se solitérními stromy představuje důležité útočiště pro vzácné a ohrožené druhy bezobratlých, především hmyzu. Z motýlů byli pozorováni např. otakárek fenyklový (Papilio machaon) i otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), okáč voňavkový (Brintesia circe), modrásek jetelový (Polyommatus bellargus) a smutník jílkový (Penthophera morio). Z dalších ohrožených a zajímavých druhů hmyzu zde byla nalezena mimo jiné kudlanka nábožná (Mantis religiosa), z blanokřídlých čmelák skalní (Bombus lapidarius) a čmelák úhorový (Bombus ruderarius) a také několik vzácných druhů fytofágních brouků. Z pavouků byl objeven teplomilný křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) původem ze Středomoří. Kromě běžných druhů ptáků otevřené krajiny byla pozorována také koroptev polní (Perdix perdix), ze sov kalous ušatý (Asio otus) a z dravců moták pochop (Circus aeruginosus).

Historie území: Vznik bělokarpatských kavylových stepí sahá do období boreálu asi před 10 000 lety. Již od neolitu byly tyto stepi udržovány pastvou a posléze kosením na celé ploše masívu Kobylí hlavy a na nedaleké Jasenové. Mezi místními obyvateli se pro lokalitu vžilo pojmenování Milejovy, Milovy nebo Milionovy louky. Jejich pojmenování je odvozeno od lidového názvu kavylu tenkolistého, kterému se říkalo „miliové“ nebo „čertovo“ péří. Tyto rozlehlé kavylové louky byly hlavně v období kolektivizace zemědělství v 50. letech 20. stol. postupně rozorávány nebo zalesňovány, čímž došlo k nenahraditelné ztrátě tohoto cenného biotopu. Louky v minulosti přitahovaly také významné botaniky, k nimž patřili např. Josef Podpěra, Pavel Sillinger, František Čoka, Jan Nevole a Stanislav Staněk.

Přírodní památka Miliovy louky (2. 6. 2017)

Přírodní památka Miliovy louky (2. 6. 2017)

Management, ohrožení: Území přírodní památky je prakticky ze všech stran ohraničeno intenzivně zemědělsky využívanými pozemky, pouze ze západní strany je chráněno hrází křovin. Je ohroženo především splachy anorganických hnojiv a úlety pesticidů z okolních pozemků, ale také případným přejížděním těžké zemědělské mechanizace. K závažnému poškození lokality došlo v nedávné minulosti v roce 2004, kdy zde byla vyvážena kejda a použita umělá hnojiva.

Pravidelný management spočívá především v kosení celé lokality. Je doporučeno mozaikovité kosení – ponechání částí ploch nepokosených a v následujícím roce jejich prostřídání. Intenzivnější zásahy je dosud potřeba provádět na degradovaných a ruderalizovaných plochách v sv. cípu území. Optimální variantou do budoucna se jeví kosení v kombinaci s pastvou. Zvláštní péče je na lokalitě věnována hadinci červenému. Před kosením louky jsou místa s výskytem hadince vyznačena kůly a rostliny jsou obkosené, aby bylo zajištěno dozrání semen. Pro podporu klíčení semen hadince je třeba zajistit narušení půdního krytu na vybraných malých ploškách v okolí plodících jedinců. Přírodní památka je snadno dostupná, podél její severní hranice prochází nepříliš frekventovaná vinařská cyklostezka Strážnická z Blatničky do Blatnice.

Natura 2000: Území přírodní památky je v překryvu s evropsky významnou lokalitou Miliovy louky (kód CZ0622166) o celkové rozloze 8,2938 ha. Předmětem ochrany je stanoviště Natura 2000, biotop 6510 – extenzivně sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) a výskyt evropsky významného druhu hadince červeného (Echium maculatum).

Přírodní památka Miliovy louky, v pozadí Bílé Karpaty (2. 6. 2017)

Přírodní památka Miliovy louky, v pozadí Bílé Karpaty (2. 6. 2017)


Literatura:

Anonymus (2019): Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Miliovy louky CZ0622166. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště SCHKO Bílé Karpaty, 12 pp.

Baňař, P. et Malenovský, I. (2009): Zpráva o výsledcích k provedenému entomologickému průzkumu na EVL CZ0622166 – Milejovské louky. – Ms., depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno, 24 pp.

Buček, A., Lacina, J. et Laštůvka, Z. [eds.] (2006): Panonské stepní trávníky na Moravě. Veronica XX., 17. zvláštní vydání, 60 s. ISSN 1213-0699.

Dostalík, S., Kovařík, P. et Krátký, M. (2012): Plán péče o Přírodní památku Miliovy louky na období 2012–2020 (návrh na vyhlášení). – Ms., depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno.

Dostalík, S., Kovařík, P. et Krátký, M. (2014): Plán péče o Přírodní památku Miliovy louky na období 2014–2023. – Ms., depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno.

Galuška, J. (2018): Analýza ekologicky významných lokalit Mikroregionu Ostrožsko. – Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení. Vedoucí práce: RNDr. Jakub Trojan MSc, Ph.D.

Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178.

Hájek, M. (1996): „Floristický materiál z okolí Hluku“, Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 1: 18-27, Uherské Hradiště.

Hanáková, V. (2008): Projekt lokálního biokoridoru v k. ú. Blatnička. Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav tvorby a ochrany krajiny. Vedoucí diplomové práce Ing. Petr Kupec, Ph.D.

Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612.

Hettenbergerová, E. et Fajmon, K. (2014): Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) – rozšíření a management v Bílých Karpatech. – Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty.

Hrabec, J. (2011): Příroda a krajina. In: Břečka, Jan et al. Hluk: dějiny města. Vyd. 1. Hluk: Město Hluk, 2011. 735 s. [cit. 2015-02-28].
Dostupné z <http://kronikahluk.cz/data/uploads/dejiny/piroda-a-krajina.pdf>.

Hrabec, J., Šnajdara, P. et Zábranská, D. (2000): Potvrzení výskytu hadince nachového – Echium russicum J. F. Gmelin v Hlucké pahorkatině. – Sborn. Přírodověd. Klubu Uherské Hradiště 5: 80–81.

Hustáková, K. et Slavík, P. (2014): Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Milejovské louky CZ0622166. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Správa chráněné krajinné oblasti Pálava a krajské středisko Brno, 9 pp.

Chytrý, M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky. Vol. 1. Travinná a keříčková vegetace. Academia, Praha, 528 s.

Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3.

Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2.

Jongepierová, I. [ed.](2008): Louky Bilých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains. – ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4.

Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (2009): Návrhy chráněných území Stanislava Staňka II. Vyhlášené lokality, zachovalé lokality nebo zaniklé lokality se zachovaným okolím. – Příroda, Praha, 28: 203–224.

Krátký, M. et Dostalík, S. (2009): Natura 2000 – implementace v Jihomoravském kraji, 2. etapa. Realizace průzkumů a inventarizací: Zpráva o výsledcích k provedenému botanickému průzkumu na EVL CZ0622166 - Milejovské louky. – Ms., depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno.

Letovská, V. (2016): Zánik Miliových luk. Středoškolská odborná činnost, obor SOČ: 4 Biologie. Purkyňovo gymnázium, Strážnice.

Malenovský, I. (2013): New records of Auchenorrhyncha (Hemiptera) for the Czech Republic. Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 98(2): 235-263.

Malenovský, I. et Lauterer, P. (2010): Additions to the fauna of planthoppers and leafhoppers (Hemiptera: Auchenorrhyncha) of the Czech Republic. Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 95(1): 49–122.

Maňáková, Š. (2018): Přírodní poměry a květena obce Blatnička. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: doc. RNDr. Vít Grulich, CSc.

Maňáková, Š. (2021): Flóra v okolí obce Blatnička a její změny. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: doc. RNDr. Vít Grulich, CSc.

Nevole, J. (1948): Studie o lučních porostech Bílých Karpat. In: Sekanina, J. - Sborník klubu přírodovědeckého v Brně, 1948, s. 9.

Podpěra, J. (1930): Vergleichende Studien über das Stipetum stenophyllae (Srovnávací studie o Stipetum stenophyllae). In: Rübel E., Ergebnisse der Internationalen Pflanzengeographische Exkursion durch die Tschechoslowakei und Polen 1928, Veröff. Geobot. Inst. Rübel, Zürich, 6: 191–210, Sep. 1–20, Bern.

Richtárová, M. et Šnajdara, P. (2008): Program aktivní péče o ohrožené druhy rostlin Zlínského kraje – Echium russicum. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Zlín.

Rybka, V. (2005): Metodika monitoringu evropsky významného druhu hadinec červený (Echium maculatum). – VaV/610/4/01 Monitoring zvláště chráněných druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť významných z hlediska legislativy ES. AOPK ČR Praha.

Sillinger, P. (1929): Bílé Karpaty. Nástin geobotanických poměrů se zvláštním zřetelem ke společenstvům rostlinným. – Rozpravy královské české společnosti nauk, třída matematicko-přírodovědecká, Nová řada, č. III. Praha 1929, s. 1–73.

Skácelová, I. (2001): Ekobiologie hadince červeného (Echium russicum) a jeho rozšíření v ČR. – Ms., bakalářská práce; depon. in: Knih. Kat. ekol. Přírod. Fak. UP, Olomouc.

Skácelová, I. (2003): Hadinec červený Echium maculatum v České republice – populační a ekobiologická studie. – Ms., diplomová práce; depon. in: Knih. Kat. ekol. Přírod. Fak. UP, Olomouc.

Sladký, J. (2019): Za zmizelou bílou stepí. – Malovaný kraj, 55, 6: 27.

Šnajdara, P. (2001): Echium russicum J. F. Gmelin. – In: NATURA 2000 – mapování a botanický průzkum lokalit ohrožených druhů vyšších rostlin (Miliovy louky). – Ms. Depon. in: AOPK ČR, Praha.

Zábranská, D. (2000): Echium russicum J. F. Gmelin. – In: NATURA 2000 – mapování a botanický průzkum lokalit ohrožených druhů vyšších rostlin (Pod Jasenovou). – Ms., depon. in: AOPK ČR, Praha.


Publikováno 27. 2. 2022 Úvodní stránka   Zpět
Nahoru Nahoru