Přírodní památka Výchoz

Přírodní památka Výchoz (14. 4. 2018)

Přírodní památka Výchoz (14. 4. 2018)

Základní údaje: Přírodní památka Výchoz představuje umělý odkryv sedimentů spodního panonu v místech břehu bývalého Čejčského jezera. V kolmé stěně lze pozorovat jediný výchoz kyjovské lignitové sloje v moravské části Vídeňské pánve. Nachází se v Kyjovské pahorkatině (podcelek Mutěnická pahorkatina, okrsek Šardická pahorkatina) na svahu východního okraje Čejčské kotliny, v nadmořské výšce 184 až 200 m n. m., asi 1 km JV od kostela v obci Čejč, u trati zvané Louky nad jezerem. Katastrální území Čejč, okres Hodonín. Chráněné území bylo vyhlášeno Nařízením Okresního úřadu Hodonín č. 4/98 ze dne 20. 5. 1998 s účinností od 16. 6. 1998, přehlášeno Nařízením Jihomoravského kraje ze dne 19. 12. 2017. Evidenční kód ÚSOP: 1945. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková výměra 0,2136 ha, výměra vyhlášeného ochranného pásma 0,0321 ha. Mapy.cz.

Kyjovská lignitové sloj, PP Výchoz (6. 10. 2012)   Dílčí odkryv kyjovské lignitové sloje, PP Výchoz (6. 10. 2012)

Kyjovská lignitové sloj,
PP Výchoz (6. 10. 2012)

 

Dílčí odkryv kyjovské lignitové sloje,
PP Výchoz (6. 10. 2012)

Předmět ochrany: Umělý odkryv po těžbě písku a lignitu v zalesněných svazích čtvrtohorního Čejčského jezera v místě výrazné morfologické elevace terénu, který obnažuje třetihorní sedimenty spodního panonu v rozsahu zón B – C, mezi kterými mocností převažují jílovité, prachovité a vápnité mořské písky s fosiliemi fauny třetihorních měkkýšů, a odlišným způsobem vynikají kyjovská uhelná sloj, štěrkový kolektor neznámého toku a pohřbený půdní horizont.

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území tvoří třetihorní mořské sedimenty moravské části Vídeňské pánve, kterými jsou světle šedé, bělavě šedé a žlutošedé prachovité a jílovité vápnité písky bzeneckého souvrství (svrchní miocén – spodní panon). Půdní pokryv na místech, kde tyto sedimenty vystupují k povrchu, tvoří drnové půdy, na místech překrytých pleistocenními sprašemi se vyvinuly středně těžké černozemě. Vlastní geologickou lokalitu tvoří umělý odkryv situovaný na nezalesněné části svahu bývalého Čejčského jezera v místě, kde terén tvoří výraznou morfologickou elevaci. Asi 16 m vysoká kolmá stěna o celkové délce cca 60 m je ve spodní části zasucená. Byla doplněná dvěma dílčími odkryvy tak, aby bylo možné sledovat její úplný profil.

Okryv představuje ukázkový sled vrstev koncového vývoje spodního panonu, poukazující na sedimentační prostředí ustupující Paratethydy (miocénního moře), jejíž jednotlivé pánve se postupnou izolací vyslazovaly a měnily v zanikající jezerní pánve. Ve spodním panonu Čejčská oblast zastupovala okrajovou část jedné takové samostatné pánve, která se táhla od Čejče přes Hovorany a Šardice ke Kyjovu. Střídající se regrese a transgrese (ústup a rozšiřování moře) v jejím prostoru zapříčinily sedimentaci vrstev různého původu, mezi kterými vedle nejmocnějších vrstev mořských písků a jílů významem vynikají kyjovská uhelná (lignitová) sloj, štěrkový kolektor a pohřbený půdní horizont, spojené s regresní fází.

Nejstarší specifickou vrstvou ve spodní části odkryvu je dobře patrná kyjovská uhelná sloj (stáří více jak 10 miliónů let) o mocnosti cca 0,5–1 m. Je ukloněna k jihovýchodu až jihu pod úhlem 3 až 5 ° a její pukliny vyplňují krystaly sádrovce a dalších síranových solí. Mladší štěrkový kolektor představuje sedimentaci neznámého vodního toku, který po sobě zanechal nesouvislé polohy křemenných štěrků o velikosti až vlašského ořechu, a potvrzuje tak, že Čejčská oblast zůstávala nadále okrajovým místem pánve. To dokládá rovněž nejmladší zmíněná specifická vrstva, pohřbený půdní horizont (obzor), který díky svému až černému zabarvení vyniká nad ostatní usazeniny a znamená v podstatě břehové pásmo pánve.

Převažující písky a jíly, které oddělují výše popsané specifické vrstvy a poukazují na transgrese moře, obsahují zkameněliny ulit třetihorní fauny měkkýšů s reprezentativními druhy, jako byl plž Melanopsis fossilis fossilis a mlž Congeria partschi, přičemž faunisticky nejbohatší fosiliferní vrstva je spjata až s posledními transgresemi nad pohřbeným horizontem. Profil odkryvu uzavírá ornice nasedající na svrchní silně zvětralou vrstvu jemnozrnného písku. Popsaný odkryv je významným opěrným odkryvem a je registrován u mezinárodních organizací RCMNS (Regional Committee on Mediterranean Neogene Stratigraphy) a UNESCO.

Flóra a vegetace: Potenciální přirozenou vegetací jsou teplomilné doubravy svazu Quercion pubescenti-petraeae. Území přírodní památky se nachází v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině, osyp pod stěnou výchozu je z větší části porostlý náhradní suchomilnou, teplomilnou a ruderální vegetací antropogenně narušovaných stanovišť. Na osypu a nad hranou stěny roste např. kavyl vláskovitý (Stipa capillata), kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum), bodlák nicí (Carduus nutans), hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca), mochna písečná (Potentilla incana), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus), rýt žlutý (Reseda lutea), silenka širolistá bílá (Silene latifolia subsp. alba), šalvěj hajní (Salvia nemorosa), violka srstnatá (Viola hirta) a zvonek moravský (Campanula moravica).

Fauna: Podrobnější zoologické průzkumy zde nebyly provedeny a do budoucna se s nimi vzhledem k předmětu ochrany a malé rozloze ani nepočítá. Druhově bohatší faunu lze očekávat především u bezobratlých, území představuje refugium teplomilných druhů hmyzu. Z plazů se vyskytuje ještěrka obecná (Lacerta agilis). Z ptáků, kteří hnízdí v okolí a území příležitostně využívají při hledání potravy, bylo pozorováno také několik méně běžných druhů, jako např. pěnice vlašská (Sylvia nisoria) a ťuhýk obecný (Lanius collurio).

Lesnictví: Území přírodní památky je součástí pozemku určeného k plnění funkcí lesa, vlastní svah osypu pod kolmou stěnou odkryvu je vymezen jako bezlesí. Lesní porost v jižním cípu území má značně pozměněné druhové složení, dominantní dřevinou je trnovník akát (Robinia pseudacacia), vtroušena je lípa srdčitá (Tilia cordata) a v podrostu se uplatňují např. jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a bez černý (Sambucus nigra). Vzhledem k tomu, že jde o nepříznivé, erozi podléhající stanoviště, je tento porost veden jako les ochranný.

Historie využívání území: Lignitová sloj zde byla těžena zřejmě již od roku 1841 do počátku 20. století. Po skončení těžby lignitu území nadále sloužilo jako hliník za účelem získání stavebního materiálu pro potřeby místních obyvatel a takto bylo využíváno až do 2. poloviny 20. století. K legislativní ochraně bylo navrženo na základě výsledků geologického mapování území okresu Hodonín a jako přírodní památka Výchoz vyhlášeno v roce 1998.

Management, ohrožení: Odkrytý profil je ohrožen postupným přirozeným zasucováním a zarůstáním náletovými dřevinami. V roce 1998 byly v osypu stěny vytvořeny pomocí těžké mechanizace dva dílčí odkryvy, čímž došlo k odkrytí celého profilu včetně kyjovské lignitové sloje a jejího podloží. Postupně byla odstraněna veškerá keřová a stromová vegetace na části svahu osypu před stěnou, včetně vzrostlých akátů a kustovnice cizí. Následně byly po stranách stěny vysázeny dva ovocné stromy. V současnosti spočívá péče o chráněné území v pravidelném kosení travních porostů a odstraňování náletu z prostoru pod stěnou i ze stěny samotné. Je také třeba pravidelně odklízet nově vznikající osypy hromadící se u pat dílčích odkryvů a občas začišťovat jejich kolmé částí, aby došlo ke zvýraznění rozhraní jednotlivých vrstev.

Lokalita je snadno přístupná po polní cestě vedoucí z obce Čejč a je občas navštěvována místními obyvateli a také zájemci z řad odborné i laické veřejnosti. Lze ji využívat pro studijní a exkurzní účely, na jejím okraji byla umístěna informační tabule. Po polní cestě lze dojít k další zajímavé geologické lokalitě, která se nachází asi 300 m jihovýchodně na okraji přírodní památky Bílý kopec u Čejče. V kolmé stěně částečně vytěženého hřbítku bývalé cihelny je odkryt další profil třetihorních sedimentů spodního panonu s fosíliemi měkkýšů.

Natura 2000: Území přírodní památky Výchoz je v překryvu s Ptačí oblastí Hovoransko – Čejkovicko. Nedaleko se nachází také EVL a PP Bílý kopec u Čejče.


Literatura:

Bezděčka, P., Jongepier, J. W. a kol. (2001): Chráněná území okresu Hodonín. Okresní úřad Hodonín, referát životního prostředí, Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty o. p. s.

Bízová, J. (2011): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná chráněná území Jihomoravského kraje. – Bakalářská práce, Mendelova univerzita v Brně, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Agronomická fakulta. Vedoucí práce: ing. Martin Svátek Ph.D.

Čtyroký, P., Tomanová Petrová, P. et Gürtlerová, P. (1993): Databáze významných geologických lokalit: 3073 Výchoz - Čejč [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-20]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/3073.

Čtyroký, P. et al. (1992): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČSFR 1:25 000, 34-214 Čejkovice. - Český geologický ústav Praha.

Břízová, E., Havlíček, P. et Vachek, M. (2003): Přírodní památka Čejčské jezero – palynologický, paleoalgologický a geologický výzkum. Česká geologická služba, Praha.

Mackovčin, P., Jatiová, M., Demek, J., Slavík, P. a kol. (2007): Brněnsko. In: Mackovčin, P. [ed.]: Chráněná území ČR, svazek IX., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Müller, V. a kol. (1995): Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1 : 50 000, list 34-21 Hustopeče. Český geologický ústav, Praha.

Pavelčíková, L. (2015): Plán péče o přírodní památku Výchoz na období 2015–2024. – Ms., depon. in: Odbor životního prostředí, Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno.

Příkaský, P. et Machalínek, M. (1996): Čejč – výchoz kyjovské sloje, projekt úpravy a následné údržby odkryvu. Hodonín.

Řihák, J. (1994): Paleontologické rozhledy v krajině jezera Čejčského aneb výprava k břehům minulosti. Okresní úřad Hodonín, Hodonín.

Švehla, M. et Ambrož, V. (2015): Sedimentární profil Čejč. – Semestrální práce, sedimentární petrologie. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav geologických věd.

Urbánek, R. (2017): Významné geologické lokality v okolí Hodonína ve vztahu k životnímu prostředí. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. Vedoucí práce: Doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc.

Vachek, M. (1998): Plán péče o přírodní památku Výchoz na období 1998–2003. – Ms., depon. in: Odbor životního prostředí, Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno.

Vachek, M. (2004): Plán péče o přírodní památku Výchoz na období 2005–2014. – Ms., depon. in: Odbor životního prostředí, Krajský úřad Jihomoravského kraje, Brno.


Publikováno 3. 3. 2020 Úvodní stránka   Zpět