Přírodní památka Vypálenky

Přírodní památka Vypálenky (6. 7. 2017)

Přírodní památka Vypálenky (6. 7. 2017)

Základní údaje: Přírodní památka Vypálenky představuje mokřadní biotop v nivě řeky Moravy – rozlehlou nepravidelně zaplavovanou rákosinu se dvěma soustavami uměle vytvořených tůní a malým rybníčkem. Nachází se v severní části Dolnomoravského úvalu na rozhraní Dyjsko-moravské pahorkatiny a Dyjsko-moravské nivy, ve sníženině místní trati zvané Vypálenky, v nadmořské výšce 170 až 174 m n. m, asi 150 m východně od železniční stanice Moravský Písek a 1,5 km sz. od odlehčovacího kanálu Nová Morava. Severní částí chráněného území prochází státní silnice č. I/54 z Moravského Písku do Veselí nad Moravou. Katastrální území Moravský Písek, okres Hodonín. Vyhlášeno nařízením Jihomoravského kraje č. 7/2013 ze dne 17. 10. 2013 s účinností od 1. 1. 2014. Evidenční kód ÚSOP: 5836. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 65,2916 ha, rozloha vyhlášeného ochranného pásma 9,0649 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Mokřadní biotop západního okraje údolní nivy řeky Moravy s výskytem bohatých společenstev obojživelníků, mezi nimi zejména evropsky významných druhů kuňky obecné (Bombina bombina) a čolka dunajského (Triturus dobrogicus), který plní funkci hnízdiště a tahové zastávky mokřadních ptáků a stanoviště významných společenstev rostlin a bezobratlých živočichů, s velmi početným zastoupením zvláště chráněných druhů.

Štírovník úzkolistý (Lotus tenuis), PP Vypálenky (6. 7. 2017)   Řepeň durkoman (Xanthium strumarium), PP Vypálenky (10. 9. 2017)

Štírovník úzkolistý (Lotus tenuis)
PP Vypálenky (6. 7. 2017)

 

Řepeň durkoman (Xanthium strumarium)
PP Vypálenky (10. 9. 2017)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad přírodní památky tvoří neogenní sedimenty Vídeňské pánve, na nichž leží sedimenty kvartéru. Přibližně v severní polovině území se jedná o fluviální nivní sedimenty usazené v holocénu, v jižní polovině pak eolické nezpevněné sedimenty vyváté v pleistocénu – jemnozrnné váté písky. Na těchto sedimentech se vyvinuly nivní půdy, v severní části území je převažujícím půdním typem černice fluvická glejová, v jižní části fluvizem glejová. Na severozápadním okraji chráněného území se nachází regozem arenická.

Rozlehlá rákosina v přírodní památce Vypálenky (6. 7. 2017)

Rozlehlá rákosina v přírodní památce Vypálenky (6. 7. 2017)

Flóra a vegetace: Převažujícím typem vegetace jsou hustě zapojené a druhově chudé porosty rákosin svazu Phragmition australis s dominantním rákosem obecným (Phragmites australis), opletníkem plotním (Calystegia sepium), chmelem otáčivým (Humulus lupulus) a také invazními druhy pcháčem osetem (Cirsium arvense) a zlatobýlem obrovským (Solidago gigantea). Pouze lokálně, především v okrajových částech území, se vyskytuje křovinná vegetace, kterou představují mokřadní vrbiny svazu Salicion cinereae, v sušších polohách pak mezofilní a xerofilní křoviny svazu Berberidion. Na dvou místech se nacházejí silně degradované nížinné aluviální louky svazu Deschampsion cespitosa. V několika tůních se se vyvinula makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod ze svazů Lemnion minoris a Potamion a také makrofytní vegetace mělkých stojatých vod s dominantní žebratkou bahenní (Hottonia palustris) ze svazu Ranunculion aquatilis. V periodicky vysýchajících tůňkách a jejich okolí se nachází eutrofní vegetace bahnitých substrátů (vegetace mohutných bažinných bylin v periodicky vysychajících vodách svazu Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae), jednoletá vegetace obnažených den v teplých oblastech svazu Verbenion supinae a také vegetace vysokých ostřic. Ve východní části území je větší plocha s ruderální vegetací, v níž dominuje třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Tato plocha zarůstá náletovými dřevinami, především javorem jasanolistým (Acer negundo) a svídou krvavou (Cornus sanguinea). Pouze maloplošně jsou na jz. okraji území zastoupeny sušší ovsíkové svazu Arrhenatherion elatioris.

Jetel jahodnatý (Trifolium fragiferum) – plody, PP Vypálenky (6. 7. 2017)   Jetel jahodnatý (Trifolium fragiferum) – květy, PP Vypálenky (6. 7. 2017)

Jetel jahodnatý (Trifolium fragiferum) – plody
PP Vypálenky (6. 7. 2017)

 

Jetel jahodnatý (Trifolium fragiferum) – květy
PP Vypálenky (6. 7. 2017)

Z chráněných, vzácných a ohrožených druhů rostlin zařazených do Červeného seznamu se v přírodní památce vyskytuje již zmíněná žebratka bahenní (Hottonia palustris), dále např. lakušník Rionův (Batrachium rionii), růžkatec bradavčitý (Ceratophyllum submersum), stolístek přeslenitý (Myriophyllum verticillatum) a buřina jablečníkovitá (Leonurus marrubiastrum), pouze v několika exemplářích také česnek hranatý (Allium angulosum). Pravděpodobnost zvýšeného obsahu solí v půdním profilu a slatinný charakter lokality naznačuje přítomnost několika subhalofilních druhů, na obnažených místech a březích tůní roste např. jetel jahodnatý (Trifolium fragiferum), rozrazil bažinný (Veronica anagalloides), rozrazil pobřežní (Veronica catenata), skřípinec Tabernaemontanův (Schoenoplectus tabernaemontani), šáchor hnědý (Cyperus fuscus), štírovník úzkolistý (Lotus tenuis), šťovík bahenní (Rumex palustris) a šťovík úzkolistý (Rumex stenophyllus). Byl zde nalezen také karbinec statný (Lycopus exaltatus) a řepeň durkoman (Xanthium strumarium).

K běžným a charakteristickým druhům mokřadů patří např. chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), máta vodní (Mentha aquatica), orobinec širokolistý (Typha latifolia), orobinec úzkolistý (Typha angustifolia), šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), zevar vzpřímený (Sparganium erectum) a několik druhů ostřic, jako např. ostřice pobřežní (Carex riparia), ostřice vyvýšená (Carex elata) a ostřice štíhlá (Carex acuta).

Rozlehlá rákosina v přírodní památce Vypálenky (6. 7. 2017)

Rozlehlá rákosina v přírodní památce Vypálenky (6. 7. 2017)

Fauna: Přírodní památka Vypálenky je významný mokřadní biotop, který hostí četná společenstva bezobratlých a obojživelníků. Je také hnízdištěm a tahovou zastávkou vodních, mokřadních i dalších druhů ptáků, jejichž přítomnost a hnízdění v mokřadu závisí na velikosti vodních ploch a výšce vodní hladiny v jednotlivých letech. Z vodních brouků žije v tůních např. křepčík obroubený (Cybister lateralimarginalis) a vodomil Hydrophilus aterrimus, byl zde objeven také drobný korýš periodických tůní listonoh jarní (Lepidurus apus). Z rovnokřídlých (Orthoptera) je významný nález sarančete slaništního (Aiolopus thalassinus), z polokřídlých (Hemiptera) vodní ploštice bruslařky jižní (Gerris asper). Z vážek bylo pozorováno několik ohrožených druhů zařazených do posledního Červeném seznamu bezobratlých (2017), např. vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis), vážka žlutavá (Sympetrum flaveolum) a šidélko širokoskvrnné (Coenagrion pulchellum), z běžnějších druhů např. šídlo červené (Aeshna isoceles), šídlo královské (Anax imperator), šídlo modré (Aeshna cyanea), šídlo pestré (Aeshna mixta), šídlo rákosní (Aeshna affinis), vážka červená (Crocothemis erythraea), vážka čtyřskvrnná (Libellula quadrimaculata) a vážka rudá (Sympetrum sanguineum).

Kuňka obecná (Bombina bombina)

Kuňka obecná (Bombina bombina)

Z obojživelníku se v mokřadu vyskytuje čolek dunajský (Triturus dobrogicus), který zde dosahuje sv. hranice areálu výskytu druhu na jižní Moravě, dále čolek obecný (Lissotriton vulgaris), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), kuňka obecná (Bombina bombina), ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan ostronosý (Rana arvalis), skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a skokan zelený (Pelophylax esculentus). Populace některých druhů, např. blatnice skvrnité a skokana ostronosého, však nejsou příliš početné. Z plazů zde žije užovka obojková (Natrix natrix), na sušších místech ještěrka obecná (Lacerta agilis).

V posledních letech hnízdí na mokřadu a v jeho bezprostředním okolí např. bramborníček černohlavý (Saxicola rubicola), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), chřástal vodní (Rallus aquaticus), krutihlav obecný (Jynx torquilla), lejsek šedý (Muscicapa striata), lyska černá (Fulica atra), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), polák velký (Aythya ferina), potápka malá (Tachybaptus ruficollis), rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus), rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), ťuhýk obecný (Lanius collurio), žluva hajní (Oriolus oriolus) a moták pochop (Circus aeruginosus). V minulosti bylo při hnízdění pozorováno několik dalších druhů ptáků, např. bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), bukač velký (Botaurus stellaris), bukáček malý (Ixobrychus minutus), čírka modrá (Anas querquedula), čírka obecná (Anas crecca), husa velká (Anser anser), chřástal kropenatý (Porzana porzana), labuť velká (Cygnus olor), sýkořice vousatá (Panurus biarmicus), ťuhýk šedý (Lanius excubitor) a vodouš rudonohý (Tringa totanus).

Kuňka obecná (Bombina bombina)   Rosnička zelená (Hyla arborea)

Kuňka obecná (Bombina bombina)

 

Rosnička zelená (Hyla arborea)

Další ptačí druhy byly na lokalitě zastiženy na tahu, jako např. bekasina otavní (Gallinago gallinago), jeřáb popelavý (Grus grus), konipas luční (Motacilla flava), polák chocholačka (Aythya fuligula), slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula), strnad rákosní (Emberiza schoeniclus), vodouš bahenní (Tringa glareola) a vodouš kropenatý (Tringa ochropus). Při sběru potravy či na přeletu byla pozorována řada dalších druhů, např. břehule říční (Riparia riparia), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), čáp bílý (Ciconia ciconia), volavka bílá (Ardea alba), volavka popelavá (Ardea cinerea), kopřivka obecná (Mareca strepera), kvakoš noční (Nycticorax nycticorax), morčák velký (Mergus merganser), krkavec velký (Corvus corax), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), káně lesní (Buteo buteo), krahujec obecný (Accipiter nisus), luňák červený (Milvus milvus), luňák hnědý (Milvus migrans), ostříž lesní (Falco subbuteo) a orel mořský (Haliaeetus albicilla). Vzácné pozorování bylo zaznamenáno u chřástala malého (Zapornia parva) a rákosníka tamaryškového (Acrocephalus melanopogon).

Ze savců žije v chráněném území např. ondatra pižmová (Ondatra zibethicus), zajíc polní (Lepus europaeus), kuna skalní (Martes foina), lasice kolčava (Mustela nivalis) a liška obecná (Vulpes vulpes), ze spárkaté zvěře lokalitu navštěvuje prase divoké (Sus scrofa) a srnec obecný (Capreolus capreolus).

Lesnictví: Součástí chráněného území nejsou žádné lesní pozemky. Pouze v ochranném pásmu se nachází jeden lesní pozemek, který je zařízen jako bezlesí.

Historie území: V minulosti se na lokalitě nacházely louky, pastviny a podmáčená pole. Po katastrofálních záplavách v létě roku 1997 přestala být většina plochy zemědělsky obhospodařována a vznikla zde rozsáhlá rákosina. Naposledy bylo území zcela zaplaveno při povodních v roce 2006. V současné době se na sušších místech nacházejí myslivecká políčka. Název lokality Vypálenky také poukazuje na dřívější údržbu tohoto území vypalováním.

Strojově vysekané průchody v rákosině, centrální část PP Vypálenky (6. 7. 2017)

Strojově vysekané průchody v rákosině, centrální část PP Vypálenky (6. 7. 2017)

Management, ohrožení: V roce 2008 byl při přeložce silnice II/427 a rekonstrukci křižovatky se silnicí I/54 zabrán sz. okraj území u železničního podjezdu. Jako kompenzační opatření byla provedena obnova mokřadu „U nádraží“ spočívající v transferu obojživelníků, odstranění náletových dřevin, terénních úpravách stávající tůně na ploše ca 0,8 ha (odbahnění a vyhloubení pěti oddělených tůní s pozvolnými břehy), výsadby zeleně a instalaci prvních migračních bariér k ochraně obojživelníků.

V letech 2012–2013 byl na lokalitě realizován projekt Regenerace mokřadu Vypálenky. V rákosině v jižní části chráněného území byla vytvořena soustava 11 oddělených, tvarově různě velkých tůní o hluboce 0,6 až 1,3 m a celkové rozloze přes 1,2 ha za účelem vytvoření vhodných podmínek pro rozmnožování ohrožených druhů živočichů, především obojživelníků. Součástí projektu byla také výsadba dřevin a instalace dalších trvalých migračních bariér z betonových prefabrikátů pro usměrnění pohybu obojživelníků. Bariéry umístěné po obou stranách silnice I/54 směřují migrující obojživelníky na dva propustky v silničním tělese, které umožňují jejich bezpečný přechod pod frekventovanou silnicí.

Letecký snímek uměle vyhloubených tůní v jižní části území

Natura 2000: Přírodní památka je v překryvu s evropsky významnou lokalitou Vypálenky (kód CZ0623031) v panonské biogeografické oblasti o rozloze 65,2915 ha. Předmětem ochrany EVL je čolek dunajský (Triturus dobrogicus) a kuňka ohnivá (Bombina bombina). Je také součástí ptačí oblasti Bzenecká doubrava – Strážnické Pomoraví o celkové rozloze 11 725 ha. Ze šesti ptačích druhů, na které se vztahuje ochrana, hnízdí na území přírodní památky moták pochop (Circus aeruginosus), za potravou sem zaletuje čáp bílý (Ciconia ciconia). Území je také součástí mokřadu regionálního významu Hradišťský příkop (R.UH.01) a nadregionálního biokoridoru Chropyňský luh – Soutok.  

Jedna z tůní v jižní části přírodní památky Vypálenky (6. 7. 2017)


Literatura:

AOPK ČR (2020): Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Vypálenky CZ0623031. – Ms., 17 s. Depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Brno.

Boukal, D. S., Fikáček, M., Hájek, J., Konvička, O., Křivan, V., Sejkora, R., Skalický, S., Straka, M., Sychra, J. et Trávníček, D. (2012): Nové a zajímavé nálezy vodních brouků z území České republiky (Coleoptera: Sphaeriusidae, Dytiscidae, Helophoridae, Hydrophilidae, Georissidae, Hydraenidae, Scirtidae, Elmidae, Dryopidae, Limnichidae, Heteroceridae). – Klapalekiana 48: 1–21, 2012, ISSN 1210-6100.

Brodská, M., Koutný, P., Navrátil, M. et Slavík, P. (2013): Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Vypálenky CZ0623031. – Ms., 12 s. Depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Brno.

Čamlík, G., Horal, D., Jagoš, B., Riedl, V. et Volf, V. (2018): Souhrn doporučených opatření pro Ptačí oblast Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví. – AOPK ČR, RP SCHKO Bílé Karpaty a RP Jižní Morava.

Černý, R. (1998): Nový nález čolka dunajského v ČR. – Živa, 5: 227. ISSN 0044-4812.

Dostalík, S., Kovařík, P. et Krátký, M. (2011): Plán péče o Přírodní památku Vypálenky na období 2012–2021. – Sagittaria – Sdružení pro ochranu přírody střední Moravy, Brno.

Dostalík, S., Kovařík, P. et Krátký, M. (2014): Plán péče o Přírodní památku Vypálenky na období 2014–2022. – Sagittaria – Sdružení pro ochranu přírody střední Moravy, Brno.

Dřevojan, P. (2017): Památný nález pcháče krátkohlavého (Cirsium brachycephalum) na Znojemsku. – Thayensia 14: 3–10.

Dřevojan, P. et Galušková, H. (2015): Pozoruhodné floristické nálezy z nivy Moravy mezi Strážnicí a Kunovicemi. Remarkable plant records from the Morava River floodplain between the towns of Strážnice and Kunovice (south-eastern Moravia, Czech Republic). – Acta Carp. Occ., 6: 28–49.

Galušková, H. (2012): Přírodní poměry a flóra území západně od Uherského Ostrohu. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: doc. RNDr. Vít Grulich, CSc.

Galušková, H. (2014): Květena okolí Uherského Ostrohu. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: doc. RNDr. Vít Grulich, CSc.

Grulich, V. (1989): Výsledky floristického kursu ČSBS v Uherském Hradišti 1987. – Odbor kultury ONV, Uherské Hradiště.

Grulich, V. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Cévnaté rostliny. – Příroda, Praha, 35: 1–178.

Hadinec, J. et Lustyk, P. [eds.] (2017): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. VI. Additions to the flora of the Czech Republic. XV. – Zprávy Čes. Bot. Společnosti, Praha, 52: 129.

Háková, A., Klaudisová, A. et Sádlo, J. [eds.] (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. – Planeta XII, 8/2004 – druhá část. Ministerstvo životního prostředí, Praha, 144 pp.

Hanel, L. (1995): Metodika sledování výskytu vážek (Odonata). – AOPK ČR, Praha, 78 s.

Hanel, L. et Zelený, J. (2000): Vážky (Odonata). Výzkum a ochrana. – Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 9, Vlašim, 240 s.

Hejda, R., Farkač, J. et Chobot, K. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Příroda, Praha, 36: 1–612.

Hořák, D., Klvaňa, P. et Procházka, P. (2004): Vliv vysychání mokřadu na druhové složení a početnost chytaných pěvců. – Sylvia 40: 111–118.

Chobot, K. et Němec, M. [eds.] (2017): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, Praha, 34: 1–182.

Chvojková, E., Volf, O., Kopečková, M. et al. (2011): Příručka k hodnocení významnosti vlivů na předměty ochrany lokalit soustavy Natura 2000. – 1. vydání. Praha: Ministerstvo životního prostředí. 98 s. ISBN 978-80-7212-568-5.

Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. – 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3.

Chytrý, M. [ed.] (2011): Vegetace České republiky. Vol. 3. Vodní a mokřadní vegetace. – Praha: Academia, 828 s.

Jeřábkova, L. et Zavadil, V. (2020): Atlas rozšíření obojživelníků České republiky. – Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 104 pp. ISBN 978-80-7620-041-8.

Jeziorski, P., Kment, P., Ditrich, T., Straka, M., Sychra, J. et Dvořák, L. (2012): Distribution of Gerris asper and G. lateralis (Hemiptera: Heteroptera: Gerridae) in the Czech Republic. – Klapalekiana 48(3-4): 191–202.

Kalusová, V. (2009): Rostlinné invaze v aluviálních biotopech dolního toku Moravy a Dyje. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.

Kaplan, Z. et al. (2016): Distribution of Hottonia palustris in the Czech Republic. – Preslia 88: 459–544.

Krátký, M. et Dostalík, S. (2009): Zpráva o výsledcích k provedenému botanickému průzkumu na EVL CZ0623031 – Vypálenky. – Olomouc. Ms., 22 s. Depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Brno.

Legát, V. (2011): Moravský Písek, regenerace mokřadu „Vypálenky“. – Projekt pro územní řízení, Brno.

Mačát, Z. (2010): Geografické rozšíření a morfometrická variabilita velkých čolků (Triturus cristatus superspecies). – Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra ekologie a životního prostředí. Vedoucí práce: RNDr. Milan Veselý, Ph.D.

Marhoul, P. et Turoňová, D. [eds.] (2008): Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: metodika AOPK ČR. – 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 161 s. ISBN 978-80-87051-38-2.

Martiško, J. (2005): Dokumentace pro akci „Regenerace mokřadu Vypálenky“. – ZO ČSOP Brněnsko, Brno.

Maštera, J., Zavadil, V. et Dvořák, J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky. – 1. vyd. Praha: Academia, 180 pp. ISBN 978-80-200-2399-5.

Menšíková, K. (2021): Hnízdění vodouše rudonohého (Tringa totanus) v mokřadech zemědělské krajiny. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce Mgr. Jan Sychra, Ph.D.

Merta, L., Zavadil, V. et Sychra, J. (2016): Atlas rozšíření velkých lupenonožců České republiky. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 111 pp. ISBN: 978-80-88076-34-6.

Mikátová, B. et Vlašín, M. (2002): Ochrana obojživelníků. Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 1. – EkoCentrum Brno. 140 s. ISBN 80-902203-7-1.

Moravec, J. (2019): Obojživelníci a plazi České republiky. – 1. vyd. Praha: Academia, 464 pp. ISBN 978-80-200-2984-3.

Němčíková, S. (2018): Mapování stavu obojživelníků a plazů v EVL Vypálenky. – Ms., depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Brno, 8 pp.

Pešout, P. (2016): Řízené vypalování porostů. K vybraným otázkám praktické péče o chráněná území I. - Ochrana přírody 5/2016: 12–15.

Prášek, V. (2009): Zpráva o výsledcích k provedenému herpetobatrachologického průzkumu na EVL CZ0623031 – Vypálenky. – Ms., 14 s. Depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Brno.

Prinz, J. et Střemcha, J. (2011): Regenerace mokřadu Vypálenky v předpolí jímacího území Bzenec: potenciální vliv stavby na kvalitu podzemních vod. – Hydrogeologický posudek, Praha.

Řepka, R. (1996): Floristický materiál rodu Carex z herbáře Stanislava Staňka k území Dolnomoravského úvalu. – Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 1: 34–39.

Řihák, J. (1999): Moravskopísecké mokřady – zpráva z hydromalakofaunistického průzkumu. – Ms., Hodonín.

Straka, M. (2009): Zpráva o výsledcích k provedenému entomologickému průzkumu na EVL CZ0623031 – Vypálenky. – Ms., 18 s. Depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Brno.

Strnad, A. (2014): Možnosti obnovy luk ve vybraném úseku nivy střední Moravy. – Bakalářská práce. Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: prof. RNDr. Karel Prach, CSc.

Šálek, P. (2000): Moravský Písek – Inventarizační průzkum okolních mokřadů. Inventarizační biologický průzkum zajímavějších lokalit v okolí Moravského Písku. – Ms., depon. in: ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín.

Šimeček, K. (2009): Zpráva o výsledcích k provedenému ornitologickému průzkumu na EVL CZ0623031 – Vypálenky. – Kyjov. Ms., 23 s. Depon. in: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, Brno.

Škorpíková, V., Horal, D., Čamlík, G. et Šimeček, K. (2007): Záplavy a ptáci na jižní Moravě v roce 2006. Floods and birds in South Moravia in 2006. – Crex, Zpravodaj Jihomoravské Pobočky ČSO 27: 67–90.

Taraba, J. et Urbanová, V. (2005): Hydrogeologické posouzení možností ovlivnění podzemních vod při realizaci akce „Regenerace mokřadu Vypálenky v k. ú. Moravský Písek“. – Hydrogeotest, Brno-Šlapanice.

Uhýrková, D. (2013): Floristická studie lokality Vlčí hrdlo v nivě Moravy u Bzence. – Bakalářská práce. Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí. Vedoucí práce: RNDr. Iva Machová, Ph. D.

Uhýrková, D. (2017): Zhodnocení stavu porostů nížinných aluviálních luk v Pomoraví. – Diplomová práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí. Vedoucí práce Mgr. Diana Holcová, PhD.

Waldhauser, M. et Černý, M. (2014): Vážky České republiky – příručka pro určování našich druhů a jejich larev. – ČSOP Vlašim. 184 pp.

Zavadil, V. (1995): Čolek dunajský Triturus dobrogicus (Kiritzescu, 1903) novým druhem obratlovce České republiky. – Ochrana přírody, 50: 307–308.

Zavadil, V. et Piálek, J. (1994): Čolek dunajský – Triturus dobrogicus (Kiritzescu, 1903). – In Moravec, J. [ed.]: Atlas rozšíření obojživelníků v České republice (Atlas of Czech amphibians). Národní muzeum, Praha, p. 40.

Zavadil, V., Sádlo, J. et Vojar, J. [eds.] (2011): Biotopy našich obojživelníků a jejich management. – Metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 176 s. ISBN 978-80-87457-18-4.

Zwach, I. (2000): Posudek a návrh managementu a vyhodnocení bioindikací v území, návrh na vyhlášení CHÚ v kategorii PP až PR Mokřad „Vypálenky“. – Ms., Biolonsulting – Ivan Zwach, Rozstání. Depon. in ZO ČSOP Via Hulín.

Zwach, I. (2009): Obojživelníci a plazi České republiky: encyklopedie všech druhů, určovací klíč, 1654 barevných ilustrací. – 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 496 s. ISBN 978-80-247-2509-3. 


Publikováno 14. 3. 2022 Úvodní stránka   Zpět
Nahoru