Přírodní památka Bahulské jamy

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005)

Základní údaje: Přírodní památka Bahulské jamy představuje květnaté bělokarpatské louky v rozsáhlém lučním komplexu Lesné. Nachází se na severovýchodním úbočí kóty Lesná, (696 m n. m.), v nadmořské výšce 625 až 675 m n. m., asi 4 km jihovýchodně od obce Horní Němčí. Katastrální území Horní Němčí, CHKO Bílé Karpaty. Zřízeno vyhláškou ONV v Uherském Hradišti v roce 1982. Evidenční kód ÚSOP: 784. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková rozloha: 14,0908 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Jedna z posledních ukázek zachovalých květnatých bělokarpatských luk rozsáhlého lučního komplexu Lesné. Území je hodnotné také z hlediska krajinného rázu.

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen svodnickým souvrstvím bělokarpatské jednotky magurského flyše s vápnitými jílovci, slínovci a vápnitými pískovci (paleocén-maastricht). Lokalita se vyznačuje mírně členitým mikroreliéfem s úpady, sesuvy a slabými vrstevnými prameny, několik sesuvů je aktivních. Na svahových suťových sedimentech se vyvinuly kambizemě pseudoglejová a typická, zrnitostně středně těžké.

Flóra a vegetace: Původně druhově bohaté bělokarpatské louky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) a kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola) byly vlivem necitlivého hospodaření a nadměrného hnojení silně ochuzeny, podobně jako okolní luční porosty rozsáhlého komplexu Lesné. Ze vzácnějších druhů rostlin se vyskytuje pouze několik jedinců vstavačovitých, jako jsou prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. speciosa) a hlavinka horská (Traunsteinera globosa). Dále zde rostou např. lilie zlatohlavá (Lilium martagon), plamének přímý (Clematis recta), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), mochna bílá (Potentilla alba), plicník měkký (Pulmonaria mollis) a medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum). Druhově bohaté společenstvo epifytických lišejníků rostoucích na solitérních dubech reprezentují vousatec hnědavý (Bryoria fuscescens), terčovka Parmelia acetabulum, rožďovky (Ramalina sp. div.), terčovník Xanthoria polycarpa a Calicium salicinum.

Plicník měkký (Pulmonaria mollis), PP Bahulské jamy (9. 5. 2003)

Fauna: Květnaté louky představují důležité útočiště pro vzácné a ohrožené druhy bezobratlých, především hmyzu. Ze vzácných druhů motýlů zde byl zjištěn např. perleťovec kopřivový (Brenthis ino), píďalky černokřídlec krabilicový (Odezia atrata) a šedokřídlec jižní (Schistostege decussata), píďalka malebná (Coenocalpe lapidata), přástevník angreštový (Rhyparia purpurata), přástevník ožankový (Hyphoraia aulica), pabourovec pampeliškový (Lemonia taraxaci) aj. V minulosti se zde byl zaznamenán i žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone). Zajímavý je výskyt vzácných druhů fytofágních brouků, byli zde nalezeni např. nosatci Graptus weberi a Donus intermedius, dřepčík Longitarsus brunneus, krytonosci Mogulones pallidicornis a Mogulones curvistriatus, krytohlav Cryptocephalus gridellii a lalokonosec Otiorhynchus equestris.

Perleťovec kopřivový (Brenthis ino)

Plazi jsou zastoupeni ještěrkou obecnou (Lacerta agilis). Vhodné hnízdní podmínky zde nachází řada druhů ptáků jako např. chřástal polní (Crex crex), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), ťuhýk obecný (Lanius collurio), pěnice pokřovní (Sylvia curruca), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) a pěnice vlašská (Sylvia nisoria), budníček menší (Phylloscopus collybita) a budníček větší (Phylloscopus trochilus), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), skřivan polní (Alauda arvensis), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), kukačka obecná (Cuculus canorus) aj.

Lesnictví: Lokalita je bezlesí, louky jsou protkány křovinatými hrázemi a solitérními duby s vysokou krajinářskou hodnotou.

Management, ohrožení: Území přírodní památky bylo v minulosti využíváno jako jednosečná louka, která byla občas přepásaná. Po převodu drobné držby na kolektivní hospodaření byla pastva zintenzivněna a louky byly občas pohnojeny s důsledky následného ústupu zvláště chráněných druhů. V současnosti je lokalita pravidelně jednou ročně kosena, pastva skotu zde není vhodná. Ohrožení spočívá v nedodržování ochranného režimu porušováním zákazu pastvy. V horní části lokality se projevuje nitrifikace vlivem splachů minerálních hnojiv z okolních hnojených kultur.

Natura 2000: Přírodní památka Bahulské jamy se nachází na území CHKO Bílé Karpaty, jehož část o celkové rozloze 20 043,3080 ha byla vyhlášena jako Evropsky významná lokalita Bílé Karpaty (CZ0724090).

Přírodní památka Bahulské jamy (13. 5. 2005)

Literatura:

Antonín, V., Deckerová, H. et Jongepier, J. W. (2010): Red-listed macromycetes collected in the Bílé Karpaty (White Carpathian Mts.) Protected Landscape Area (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 95(1): 163–200. ISSN 1211-8788.

Dvořáková, J., Ložek, V., Horsák, M. et Pechanec, V. (2011): Atlas rozšíření suchozemských plžů v CHKO Bílé Karpaty. – Acta Carpathica Occidentalis, Supplementum 1, 124 s. ISBN 978-80-87614-00-6.

Grüll, F. (1987): Inventarizační průzkum vegetačního krytu CHPV Bahulské jamy. – Ms., depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. – 3. upravené a rozšířené vydání. ZO ČSOP 57/10, 61/13 a 63/12, 68 s. ISBN 78-59617-15-4.

Chytrý, M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky. Vol. 1. Travinná a keříčková vegetace. Academia, Praha, 528 s.

Jongepierová, I. (2005): Plán péče o PP Bahulské jamy na období 2005-2014. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé karpaty, Luhačovice.

Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (2004): Botanický inventarizační průzkum nelesních chráněných území v CHKO Bílé Karpaty. Část 2. Okolí Horního Němčí. In: Příroda, Praha, 21: 15–37.

Jongepierová, I. [ed.](2008): Louky Bílých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains, ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4.

Konvička, M., Beneš, J., Čížek, O., Kopeček, F., Konvička, O. et Víťaz, Ľ. (2008): How too much care kills species: Grassland reserves, agrienvironmental schemes and extinction of Colias myrmidone (Lepidoptera: Pieridae) from its former stronghold. – Journal of Insect Conservation 12: 519–525.

Konvička, O., David Hauck, D., Trnka, F., Sekerka, L., Vávra, J., Straka, M. et Čížek, L. (2017): Metodika zajištění ochrany a lokalit výskytu vybraných druhů brouků. Projekt TB020MZP048 „Revize recentního rozšíření a stavu nezvěstných druhů červeného seznamu - Coleoptera (brouci) z programu Beta Technologické agentury České republiky." Biologické centrum AV ČR, v. v. i., 61 pp.

Kuča, P., Májsky, J., Kopeček, F. et Jongepierová, I. [eds.] (1992): Chránená krajinná oblasť Biele Bílé Karpaty. – Vydavateľstvo Ekológia, Bratislava, 380 pp.

Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Přidal, A. (1999): Včely (Insecta: Hymenoptera: Apoidea) v rezervacích Bílých Karpat - závěrečná zpráva 1999. – Depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty.

Stanovský, J. (2008): Přírodní památka Bahulské jamy, inventarizační průzkum entomologický. Brouci – Coleoptera. – Ms., depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Šimečková, H. (2012): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná chráněná území CHKO Bílé Karpaty. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, vedoucí práce Ing. Daniel Volařík.

Šnajdara, P. (1996): Management MZCHÚ Bílé Karpaty 1994-1996. - Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

• Aktualizováno 12. 12. 2021