Přírodní rezervace Hladké

Přírodní rezervace Hladké (5. 5. 2013)

Základní údaje: Přírodní rezervace Hladké představuje původní listnaté porosty Bílých Karpat s přestárlou bučinou v masivu Velkého Lopeníku. Nachází se v Lopenické hornatině v nadmořské výšce 490 až 820 m n. m., na prudkých východních svazích Malého Lopeníku (881 m n. m.), v pramenné oblasti Lopenického potoka (pravostranný přítok Predpolomského potoka, povodí Váhu) na státní hranici se Slovenskem. Katastrální území Lopeník, okres Uherské Hradiště, CHKO Bílé Karpaty. Vyhlášeno nařízením Správy CHKO Bílé Karpaty ze dne 19. 12. 2012 s účinností od 3. 1. 2013. Evidenční kód ÚSOP: 5753. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha: 38,4076 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Původní karpatské listnaté lesy s přestárlými bukovými porosty a pěnovcovými inkrustacemi, společenstva saproxylických druhů bezobratlých, zejména populace kriticky ohroženého tesaříka alpského (Rosalia alpina) a hnízdní kolonie silně ohroženého holuba doupňáka (Columba oenas). Cílem ochrany je zachovat a rozšířit podíl starých bukových porostů postupným nastolením a udržením podmínek pro fungování přírodních procesů v ekosystému rezervace.


Přírodní rezervace Hladké (5. 5. 2013)		Přírodní rezervace Hladké (5. 5. 2013)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území tvoří sedimenty dílčí bělokarpatské jednotky magurského flyše – javorinské souvrství vlárského vývoje (spodní paleocén – svrchní křída) s drobně až středně rytmickými vrstvami, s převahou pískovců nad zelenošedými jílovci, s ojedinělými vložkami vápenců. Do spodních partií u hranice se Slovenskem zasahuje také kaumberské souvrství s rudohnědými a zelenošedými jílovci (svrchní křída). V prameništní míse Lopenického potoka a v jeho korytě se nacházejí pěnovcové inkrustace, které místy vytvářejí kaskády vysoké až 1 m. Na kamenito-hlinitých svahovinách se vyvinuly kambizemě typické.

Horní okraj přírodní rezervace Hladké
u státní hranice se Slovenskem (5. 5. 2013)

Flóra a vegetace: V lesní vegetaci přírodní rezervace Hladké převažují květnaté bučiny svazu Fagion sylvaticae. Na vlhčích a svažitějších místech a v horní části území se nacházejí eutrofní bučiny asociace Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae varianty Dentaria enneaphyllos, místy s přechody k suťovým javorovým jaseninám asociace Mercuriali perennis-Fraxinetum excelsioris. Na sušších místech převažují karpatské ostřicové bučiny asociace Carici pilosae-Fagetum sylvaticae. Na mokřadních stanovištích podél potoka, v prameništích a na podmáčených lesních cestách se nachází také vegetace lesních pramenišť s ostřicí řídkoklasou asociace Caricetum remotae. Převládající dřevinou stromového patra je buk lesní (Fagus sylvatica) spolu s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), vtroušen je především jasan ztepilý (Fagus excelsior), jilm horský (Ulmus glabra) a třešeň ptačí (Cerasus avium), z geograficky nepůvodních druhů smrk ztepilý (Picea abies), modřín opadavý (Larix decidua) a douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii).


Kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos)		Popenec chlupatý (Glechoma hirsuta)

V bylinném patře jsou zastoupeny charakteristické druhy květnatých bučin jako např. árón východní (Arum cylindraceum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennsis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), ostřice chlupatá (Carex pilosa), ostřice lesní (Carex sylvatica), pitulník horský (Galeobdolon montanum), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), rozrazil horský (Veronica montana), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), sasanka hajní (Anemone nemorosa), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), svízel vonný (Galium odoratum), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), šťavel kyselý (Oxalis acetosella) a violka lesní (Viola reichenbachiana). Ze vstavačovitých se vyskytuje hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), v dolním okraji území byla nalezena okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia). Z dalších druhů zde místy roste např. čistec alpínský (Stachys alpina) a ostřice převislá (Carex pendula), pouze ojediněle se vyskytuje hnilák smrkový (Monotropa hypopitys). Na prameništích roste řeřišnice křivolaká (Cardamine flexuosa), na vlhkých lesních cestách ostřice přetrhovaná (Carex divulsa) a vrbina hajní (Lysimachia nemorum). Pozoruhodný je výskyt popence chlupatého (Glechoma hirsuta), oblast Lopeníku představuje jednu z jeho nejvýše položených lokalit v České republice.


Okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia)		Vrbina hajní (Lysimachia nemorum)

Přestárlé bukové porosty v přírodní rezervaci Hladké (5. 5. 2013)

Běžné druhy kapraďorostů představuje bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), kapraď samec (Dryopteris filix-mas) a papratka samičí (Athyrium filix-femina), na vlhkých skalkách ve žlebu potoka se vzácně vyskytuje sleziník červený tmavohnědý (Asplenium trichomanes subsp. quadrivalens), puchýřník křehký (Cystopteris fragilis) a kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum).

Fauna: V přírodní rezervaci Hladké se vyskytuje celá řada živočišných druhů typických pro karpatské horské lesy. Doposud provedené dílčí průzkumy potvrdily výskyt minimálně dvaceti zvláště chráněných druhů živočichů, kteří jsou existenčně vázáni na jednotlivá vývojová stadia zdejších lesních porostů. Z hmyzu je pozoruhodný výskyt několika vzácných druhů brouků, byli zde zaznamenáni např. kriticky ohrožený tesařík alpský (Rosalia alpina), střevlík hrbolatý (Carabus variolosus), střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri), střevlík Carabus obsoletus, svižník lesní (Cicindela sylvatica), lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) a zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis).

Tesařík alpský (Rosalia alpina)

Na dřevokazné chorošovité houby z rodu smolokorka (Ischnoderma) je svým vývojem vázán vzácný mykofágní brouk Derodontus macularis a velmi vzácný lenec žlutohnědý (Mycetoma suturale), považovaný za reliktní pralesní druh. Ve stromových houbách, zejména hlívách, žije další mykofágní brouk trojáč červenoštítký (Triplax scutellaris). Z motýlů se na prosvětlených místech a v lesních lemech vzácně vyskytují např. batolec duhový (Apatura iris), bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla) a přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria).

Z obojživelníků byl pozorován mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), skokan hnědý (Rana temporaria) a kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), žije zde také ropucha obecná (Bufo bufo), plazi jsou zastoupeni ještěrkou obecnou (Lacerta agilis). Přestárlé bukové porosty s doupnými stromy vyhledává ke hnízdění celá řada ptáků, jako např. strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), lejsek malý (Ficedula parva), lejsek šedý (Muscicapa striata) a holub doupňák (Columba oenas).

Bučina v přírodní rezervaci Hladké (5. 5. 2013)

Lesnictví: Jedná o zachovalé, převážně bukové lesní porosty, pomístně věkově rozrůzněné, přestárlé a rozpadající se, s doupnými stromy a ponechanou ležící dřevní hmotou. Bukové porosty jsou tvořeny mlazinami, mladými listnatými porosty do 55 let s přimíšením modřínu, smrku a douglasky a kmenovinami s jednotlivým přimíšením smrku a případně modřínu. Nejstarší bukové porosty v západní části území v hůře dostupných místech dosahují věku 165 let. V jihovýchodní části rezervace se nachází 85letý smrkový porost o rozloze necelých 0,7 ha. Věk lesních porostů je vztažen k roku 2021.

Management, ohrožení: Vzhledem ke špatné dostupnosti území a nutnosti odvozu vytěženého dříví přes státní hranici se Slovenskou republikou zde neprobíhala od 90. let minulého století významná hospodářská činnost. To mělo za následek zachování přestárlých bukových porostů na lokalitě a vznik biotopů zvláště chráněných druhů živočichů. Současná péče o lesní porosty spočívá v zachování těchto biotopů, a to jejich ponecháním samovolnému vývoji. Pouze v mladých porostech budou prováděny výchovné zásahy směrující k redukci nepůvodních druhů dřevin a ke zvýšení pestrosti druhů původních. Smrkový porost v jv. části území bude přeměněn na listnatý, při jeho postupné obnově budou smrky nahrazeny vhodnými místními druhy listnatých dřevin.

Přestárlé bukové porosty v přírodní rezervaci Hladké (5. 5. 2013)

Bližší ochranné podmínky jsou stanoveny tak, aby orgány ochrany přírody mohly svým souhlasem usměrňovat některé činnosti v přírodní rezervaci – povolování změny druhů pozemků a jejich využití, vyznačování tras pro pěší či cyklisty, zřizování mysliveckých zařízení, provádění zásahů do vodních toků a pramenišť atd.

Samotnou rezervací nejsou vedeny žádné turistické trasy ani cyklostezky a je tak ušetřena před turistickým ruchem. Pouze v blízkosti západní hranice prochází zeleně značená turistická trasa z Mikulčina vrchu na Velký Lopeník. Spodní část území je dobře přístupná ze slovenské strany z Predpolomy, místní části obce Nová Bošáca.

Lesní svážnice u horního okraje PR Hladké (5. 5. 2013)

Natura 2000: Přírodní rezervace Hladké se nachází na území CHKO Bílé Karpaty, jehož část o celkové rozloze 20 043,3080 ha byla vyhlášena jako Evropsky významná lokalita Bílé Karpaty (CZ0724090). Předmětem ochrany jsou v případě PR Hladké květnaté bučiny svazu Fagion sylvaticae, lokalita tesaříka alpského (Rosalia alpina) a střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus).

Lopenické sedlo (vlevo) a masív Velkého Lopeníku
PR Hladké se nachází na odvrácené straně (23. 5. 2009)

Literatura:

Fajmon, K. et Jongepierová, I. (2016): Inventarizační průzkum přírodní rezervace Hladké z oboru botanika. Stav v roce 2013. – Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, detašované pracoviště Veselí nad Moravou.

Horal, D., Jagoš, B., Resl, K., Uřičář, J., Jongepier, J. W. & Pechanec, V. (2006): Atlas rozšíření vybraných druhů živočichů CHKO Bílé Karpaty. – Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou.

Chytrý, M. [ed.] (2011): Vegetace České republiky. Vol. 3. Vodní a mokřadní vegetace. – Academia, Praha, 828 s.

Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s.

Jagoš, B. (2006): Plán péče pro PR Hladké na období 2006–2013. – Ms., depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty.

Jagoš, B. (2013): Přírodní rezervace Hladké. – In: Bílé – Biele Karpaty 1/2013, s. 14. ISSN 1211-3638.

Jagoš, B. (2014): Plán péče pro PR Hladké na období 2014–2023. – Ms., depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty.

Jagoš, B. (2015): Lesy v CHKO Bílé Karpaty. – In: Ochrana přírody 6/2015.

Kirchner, K., Roštínský, P. et Máčka, Z. (2008): Svahové deformace v Bílých Karpatech v oblasti Velké Javořiny a Velkého Lopeníku. – Zprávy o geologických výzkumech v roce 2007. Česká geologická služba, Praha, 41: 95–97. ISSN 0514-8057.

Konvička, O. (2014): Příspěvek k rozšíření mykofágního brouka Derodontus macularis (Fuss, 1850) (Coleoptera: Derodontidae) na východní Moravě. – Acta Carp. Occ. 5: 68-69. ISSN 1804-2732.

Kuča, P., Májsky, J., Kopeček, F. et Jongepierová, I. [eds.] (1992): Monografie "Bílé Biele Karpaty". Bratislava.

Němec, J. (2000): Lesní vegetace severovýchodní části Bílých Karpat. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.

Silinger, P. (1929): Bílé Karpaty. Nástin geobotanických poměrů se zvláštním zřetelem ke společenstvům rostlinným. – Rozpr. Král. Čes. Společ. Nauk, cl. math.-natur., 8/3: 1-73.

Staněk, S., Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (1996): Historická květena Bílých Karpat. – Sborn. Přírod. Klubu Uherské Hradiště, suppl. 1: 1–198.

Šnajdara, P., Trávníček, D., Konvička, O., Spitzer, L., Beneš, J. et Šnajdarová, M. [eds.] (2020): Vzácné a ohrožené druhy bezobratlých Zlínského kraje. – 1. vyd. Zlín: Zlínský kraj, 180 pp.

Uvíra, V. (2018): Inventarizační průzkum PR Hladké z oboru vodní hmyz. Závěrečná zpráva. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Vávra, J. (2007): Zpráva z výzkumu brouků lokalit NPR Javořina, Hladké a Cestiska za rok 2007. – Ms., depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty.

• Aktualizováno 26. 3. 2021