Přírodní památka Horky

Kvetoucí hlaváčky jarní v přírodní památce Horky

Základní údaje: Přírodní památka Horky představuje unikátní stepní společenstva se vzácnými druhy rostlin a živočichů v jinak intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině. Nachází se v Ratíškovické pahorkatině (na rozhraní Dolnomoravského úvalu a Kyjovské pahorkatiny) na severním úbočí vrchu Náklo (265 m n. m.), v členitém terénu na svazích různého sklonu i orientace, v rozpětí nadmořských výšek 190 až 260 m n. m., asi 900 m jihozápadně od středu obce Milotice (kostel). Katastrální území Milotice u Kyjova, okres Hodonín. Přírodní památka Horky byla vyhlášena nařízením Krajského úřadu Jihomoravského kraje č. 8/2016 ze dne 25. 8. 2016. Evidenční kód ÚSOP: 1489. Kategorie IUCN: IV - řízená rezervace. Celková výměra 18,2384 ha, výměra vyhlášeného ochranného pásma 0,7831 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Komplex suché varianty širokolistých trávníků bělokarpatského typu se zastoupením úzkolistých suchých trávníků včetně nejpočetnější populace hadince nachového (Echium russicum) v České republice a porosty nízkých xerofilních křovin.

Hadinec červený (Echium maculatum) PP Horky (30. 5. 2004)		Hadinec červený (Echium maculatum) PP Horky (20. 5. 2004)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území je tvořen neogenními mořskými a jezerními sedimenty dubňanského souvrství moravské části vídeňské pánve (svrchní miocén). Nezpevněné vápnité jíly a písky s polohami štěrků místy překrývají spraše. V odkryvu neogenních sedimentů byl nalezen mlž Congeria subglobosa, který je charakteristický pro zónu E panonu. V členitém terénu se svažitými hřbety převažují svahy se severovýchodní a jihozápadní orientací. Půdním typem jsou černozemě arenické a regozemě.

Hadinec červený (Echium maculatum v přírodní památce Horky (30. 5. 2004)

Flóra a vegetace: Přírodní památka Horky je významnou botanickou lokalitou subpanonské stepní vegetace na jižní Moravě. Na mělčích půdách převažují teplomilné travinobylinné porosty, které zde představují úzkolisté suché trávníky svazu Festucion valesiacae s kostřavou walliskou (Festuca valesiaca) a xerotermní vegetace otevřených suchých trávníků svazu Bromion erecti s nejbohatší populací kriticky ohroženého hadince červeného (Echium maculatum) v České republice, čítající asi 270 jedinců. Záhy zjara rozkvétá na Horkách hlaváček jarní (Adonis vernalis), který tady vytváří nejpočetnější populaci na Hodonínsku, zvláště hojný je na jihozápadním svahu centrálního hřbítku. Později, na vrcholu jara, upoutají pozornost stříbřité klásky kavylů zastoupené kavylem tenkolistým (Stipa tirsa) a kavylem Ivanovým (Stipa pennata), v létě se přidává i kavyl vláskovitý (Stipa capillata).

Hadinec červený (Echium maculatum v přírodní památce Horky (20. 5. 2006)

V druhově bohatém společenstvu kavylových stepí se vyskytují další významné druhy rostlin jako např. pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus), zvonek sibiřský (Campanula sibirica), kozinec vičencovitý (Astragalus onobrychis), kozinec dánský (Astragalus danicus), čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), starček celolistý (Tephroseris integrifolia), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), sápa hlíznatá (Phlomis tuberosa), růže galská (Rosa gallica), mochna bílá (Potentilla alba), violka obojetná (Viola ambigua), řepovník vytrvalý (Rapistrum perenne), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), česnek žlutý (Allium flavum), záraza vyšší (Orobanche elatior), ostřice nízká (Carex humilis), ze vstavačovitých byl nalezen i vstavač kukačka (Orchis morio). Z běžnějších druhů je hojný např. tužebník obecný (Filipendula vulgaris), řimbaba chocholičnatá (Tanacetum corymbosum), prvosenka jarní (Primula veris) a svízel syřišťový (Galium verum). Na suchých narušovaných místech s nízkou a neuzavřenou vegetací roste šater latnatý (Gypsophila paniculata), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), pampeliška pozdní (Taraxacum serotinum), smil písečný (Helichrysum arenarium) a osívka jarní (Erophila verna). Stepní porosty doplňuje rozptýlená zeleň s ovocnými dřevinami (meruňky, třešně, jabloně, ořešáky), keři hlohů (Crataegus spp.) a růží šípkovou (Rosa canina). Travnaté svahy jsou na západním a jihovýchodním okraji lemovány křovinami, v nichž místy převažuje líska obecná (Corylus avellana).

Kvetoucí hlaváčky jarní v přírodní památce Horky

Fauna: Lokalita je také významným refugiem teplomilných druhů bezobratlých, především hmyzu. Z motýlů (Lepidoptera) se zde vyskytuje např. otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), žluťásek jižní (Colias hyale), perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia), okáč bojínkový (Melanargia galathea), okáč zední (Lasiommata megera) a modrásek jetelový (Lysandra bellargus). Teplomilné druhy blanokřídlých (Hymenoptera) reprezentuje osm druhů čmeláků, pačmelák cizopasný (Bombus rupestris) a pačmelák letní (Bombus vestalis), vosík francouzský (Polistes gallicus), nápadná drvodělka fialová (Xylocopa violacea) a několik stepních druhů mravenců. Z plazů zde žije ještěrka obecná (Lacerta agilis) a užovka hladká (Coronella austriaca). Kromě běžných druhů ptáků vázaných na otevřenou zemědělskou krajinu bylo zaznamenáno i několik významnějších druhů jako bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), ťuhýk obecný (Lanius collurio), strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus), žluva hajní (Oriolus oriolus), kukačka obecná (Cuculus canorus),  koroptev polní (Perdix perdix) a křepelka polní (Coturnix coturnix). Součástí chráněného území je i zemník při severovýchodním okraji s hnízdními koloniemi vlhy pestré (Merops apiaster) a břehule říční (Riparia riparia).

Lesnictví: Pouze vyhlášené ochranné pásmo při východním okraji je evidováno jako lesní pozemek. V minulosti zde byl vysazen akát, který postupně expanduje do vlastního chráněného území.

Historie ochrany: Původně bylo ZCHÚ bylo zřízeno vyhláškou Okresního národního výboru v Hodoníně ze dne 29. 6. 1989 jako chráněný přírodní výtvor Horky o celkové výměře 15,4890 ha. Předmětem ochrany byla nejlépe zachovaná ukázka nejsušší varianty bělokarpatských stepí, ve vlastních Bílých Karpatech dnes již neexistujících, s výskytem celé řady vzácných, ohrožených a chráněných druhů rostlin. V roce 1992 bylo chráněné území převedeno do kategorie přírodní rezervace. V roce 2016 bylo nově vyhlášeno jako přírodní památka Horky nařízením Krajského úřadu Jihomoravského kraje č. 8/2016 ze dne 25. 8. 2016. Došlo přitom k úpravě průběhu hranice tak, aby odpovídala skutečné situaci v terénu, celková výměra se navýšila o 2,75 ha na 18,2384 ha.

Přírodní památka Horky (8. 4. 2008)

Management, ohrožení: Území přírodní památky Horky je prakticky ze všech stran ohraničeno zemědělsky využívanými pozemky. V minulosti bylo využíváno jako pastvina, část lučních porostů byla kosena, na výslunných svazích byly vysázeny ovocné dřeviny, především meruňky a třešně, které dnes již dožívají. Území je ohrožováno hlavně šířením akátu a ostatních náletových dřevin na některých hůře přístupných a nekosených plochách. Závažným problémem je především zarůstání dřevinami v jihozápadní části lokality, zejména v prostoru hřbítku nad západním okrajem. V současnosti se zde nacházejí zapojené porosty vzrostlých stromů a křovin s břízou bělokorou, jilmem habrolistým, lískami, višněmi, růžemi a hlohy. Ze starých leteckých snímků je patrné, že ještě na začátku 50. let 20 stol. se zde nenacházely prakticky žádné křoviny ani vzrostlé dřeviny vyjma několika ovocných stromů.

V současné době je lokalita pravidelně kosena, od roku 2001 byla obnovena pastva ovcí a koz. Podle potřeby jsou odstraňovány náletové dřeviny, především akát a hloh. V roce 2016 bylo vykáceno několik vzrostlých bříz na centrálním hřbítku nad nejcennější částí chráněného území. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat místům s výskytem hadince červeného. Ideální je pravidelné kosení jednou ročně, a to až po dozrání a vysemenění rostlin (tj. od druhé poloviny července). Kosení je vhodné doplnit narušováním vegetačního krytu, na vybraných místech vytvořit plošky s obnaženou půdou a zajistit tak lepší podmínky pro klíčení a vývoj semenáčků hadince.

Poblíž přírodní památky prochází zeleně značená turistická stezka z Milotic přes vinné sklepy Šidleny do Dubňan a žlutá stezka přes vrch Náklo do Vacenovic. Lokalita je především v době kvetení hlaváčků hojně navštěvována.

Přírodní památka Horky (20. 5. 2006)

Natura 2000: Chráněné území je součástí Evropsky významné lokality Horky u Milotic (CZ0622007) o celkové rozloze 18,8863 ha, zařazené do panonské biogeografické oblasti. Předmětem ochrany je bohatá populace hadince červeného (Echium maculatum).

Zajímavosti v okolí: Na vrcholu Náklo, v těsné blízkosti přírodní památky, stojí turistický přístřešek (altánek se zvonicí) a dřevěný liliový kříž postavený v roce 2004. V následujících letech zde přibyla pískovcová socha franckého kupce Sáma (2007), sochy svatých Cyrila a Metoděje (2013), knížete Rastislava (2014) a Svatopluka (2017). Asi 1 km západním směrem se nacházejí vyhlášené vinné sklepy Šidleny. Nedaleko Milotic se rozkládá také přírodní rezervace Písečný rybník s pozoruhodným společenstvem vodních rostlin a mokřadními slatinnými loukami. Až do 60. let 20. stol. se mezi Miloticemi a Dubňany těžil lignit. Místa bývalých dolů jsou v terénu vyznačena informačními tabulemi, v bezprostřední blízkosti PP Horky se nacházely doly Františka de Paula a Žofie. Architektonickou a historickou chloubou Milotic je především barokní zámek nazývaný „Perla jihovýchodní Moravy“ s rozsáhlým zámeckým parkem, který je zajímavý i po dendrologické stránce.

Barokní zámek Milotice (20. 5. 2006)