Národní přírodní rezervace Porážky

Solitérní duby v NPR Porážky (18. 6. 2005)

Základní údaje: Národní přírodní rezervace Porážky tvoří rozsáhlý komplex bělokarpatských luk, místy s rozptýlenými dřevinami, především solitérními duby. Nachází se na širokém zaobleném hřbetu a svahu západně od kóty 650,6 m n. m. v Suchovské vrchovině v nadmořské výšce 530 až 640 m n. m., asi 1,5 km SSZ od obce Vápenky. Katastrální území Slavkov u Uherského Brodu (okres Uherské Hradiště, Zlínský kraj) a Nová Lhota u Veselí nad Moravou (okres Hodonín, Jihomoravský kraj), ochranné pásmo Nová Lhota u Veselí nad Moravou a Suchov (Jihomoravský kraj), CHKO Bílé Karpaty. Zřízeno výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 17. 6.1987, přehlášeno vyhláškou Okresního úřadu v Uherském Hradišti ze dne 1. 8.1991. Evidenční kód ÚSOP: 1035. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková rozloha vlastního chráněného území 49,7605 ha (z toho Zlínský kraj 29,8804 ha, Jihomoravský kraj 19,8801 ha), rozloha vyhlášeného ochranného pásma 370,1329 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Zachování cenných společenstev bělokarpatských květnatých luk s výskytem všivce statného (Pedicularis exaltata) na jediné lokalitě v České republice a s bohatým výskytem řady dalších ohrožených a chráněných druhů rostlin i živočichů. Krajinářsky velmi hodnotné území.


Všivec statný (Pedicularis exaltata) NPR Porážky (19. 6. 2004)		Všivec statný (Pedicularis exaltata) detail květenství (19. 6. 2004)

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad území je tvořen horninami svodnického souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše, v nichž převažují vápnité jílovce, slínovce a vápnité pískovce (paleocén až maastricht). Zaoblený hřbet představuje zbytek zarovnaného povrchu, severní část lokality se svažuje do pramenné oblasti potoka Kazivce, jižní do údolí Veličky. Typické je zde střídání suchých a vlhčích míst s lokálními, více či méně znatelnými sesuvy půdy, způsobenými nesourodostí flyšového podloží. Na eluviu a svahových sedimentech se vyvinuly kambizemě typické, místy i pseudoglejové, střední zrnitosti.

Flóra a vegetace: Na bělokarpatských květnatých loukách se solitérními duby a místy i křovinami převažují teplomilné travino-bylinné porosty svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s dominantním sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) a kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola). Především v severní části území se nacházejí i ostrůvky mokřadní vegetace asociace Angelico-Cirsietum oleracei s pcháčem zelinným (Cirsium oleraceum), rozšířena jsou i druhově bohatá lemová společenstva svazu Geranion sanguinei s kakostem krvavým (Geranium sanguineum).

Bělokarpatské květnaté louky v NPR Porážky (18. 6. 2005)

V rezervaci se vyskytuje řada ohrožených a chráněných druhů, celkem bylo při botanických průzkumech zaznamenáno téměř 300 taxonů vyšších rostlin. Na jediném místě v České republice zde roste poloparazitický všivec statný (Pedicularis exaltata), který tady zároveň dosahuje nejzápadnějšího výskytu v rámci svého celkového rozšíření. Druhově bohaté zastoupení mají především orchideje, z nichž zde rostou např. prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. signifera), vstavač vojenský (Orchis militaris), vstavač kukačka (Orchis morio), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), vzácnější je střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) a tořič čmelákovitý Holubyho (Ophrys holosericea subsp. holubyana), na mokřadech je hojný prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a kruštík bahenní (Epipactis palustris), vyskytuje se zde i pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora).

Z řady dalších ohrožených a vzácných druhů se v NPR Porážky vyskytuje např. kriticky ohrožená srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia), kosatec trávovitý (Iris graminea), kosatec různobarvý (Iris variegata), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), kozinec dánský (Astragalus danicus), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), hvozdík pyšný pravý (Dianthus superbus subsp. superbus), len žlutý (Linum flavum), plamének přímý (Clematis recta), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), na vlhkých místech mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), vítod nahořklý (Polygala amarella) a také nenápadná kapradina hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum).


Hlavinka horská - albín (Traunsteinera globosa) NPR Porážky (14. 6. 2009)		Zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria) (17. 6. 2012)

Také v ochranném pásmu rezervace na Předních loukách roste několik významných druhů, mimo jiné např. srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia), zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria), rozrazil dlouholistý (Pseudolysimachion maritimum), česnek kýlnatý (Allium carinatum) a hvozdík pyšný pravý (Dianthus superbus subsp. superbus).

Fauna: Ze zoologického hlediska je NPR Porážky spolu se svým rozlehlým ochranným pásmem zajímavým územím lesostepního charakteru, na němž se vyskytují i typické druhy hájů a lesních okrajů, z ekologického hlediska představuje do plochy rozvinutý ekoton. Početně zastoupeni jsou především bezobratlí, z ohrožených druhů motýlů byl zjištěn např. jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), ohniváček modrolesklý (Lycaena alciphron), modrásek očkovaný (Phengaris teleius), perleťovec dvouřadý (Brenthis hecate), perleťovec kopřivový (Brenthis ino), bělopásek topolový (Limenitis populi) a typický druh bělokarpatských květnatých luk píďalka malebná (Coenocalpe lapidata), z můr byla zaznamenána např. osenice jetelová (Rhyacia simulans), rákosnice velká (Rhizedra lutosa) a můra Episema scoriacea. V minulosti hojný žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone) vymizel ze všech svých bělokarpatských lokalit. Z brouků byla nalezena např. naše nejmenší majka Meloe rugosus a také několik zajímavých druhů fytofágních brouků, např. štítonoš černoskvrnný (Cassida murraea), nosatec Donus intermedius, krytonosec Mogulones curvistriatus a dřepčíci Argopus ahrensii, Dibolia foersteri a Longitarsus tristis. Pozoruhodným zástupcem rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera) je velmi vzácná saranče Nagyova (Pseudopodisma nagyi), která byla v České republice dosud nalezena pouze v Bílých Karpatech.

Perleťovec kopřivový (Brenthis ino), foto © Z. Podešva

Perleťovec kopřivový (Brenthis ino)

Plazi a obojživelníci jsou zastoupeni slepýšem křehkým (Anguis fragilis), skokanem hnědým (Rana temporaria) a kuňku žlutobřichou (Bombina variegata). Z významnějších a vzácných druhů ptáků se zde vyskytuje bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), strnad luční (Miliaria calandra), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), křepelka polní (Coturnix coturnix), chřástal polní (Crex crex) a ostříž lesní (Falco subbuteo). Na okrajích luk navazujících na okolní lesní porosty byl zaznamenán ojedinělý výskyt kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum). Na lovu zde byli pozorováni také orel královský (Aquila heliaca) a orel křiklavý (Aquila pomarina).

Lesnictví: Lokalita evidována jako trvalé travní porosty, v ochranném pásmu se nacházejí i menší lesní porosty o výměře 1,79 ha. Rezervace je ze tří stran obklopena kulturními smrčinami a bučinami. Ve východním výběžku bezprostředně sousedí s menší částí přírodní památky Sviní hnízdo, která představuje lesní porosty s typickou skladbou dřevin původních dubohabrových lesů středních poloh Bílých Karpat.

Management, ohrožení: Chráněné území a jeho širší okolí bylo v minulosti využíváno jako jednosečné louky, v období kolektivního hospodaření bylo občas přihnojeno minerálními hnojivy (struskou). Po nevhodném rekultivačním zásahu v roce 1978 došlo na svažité ploše v severní části rezervace k rozsáhlému sesuvu půdy, který zdevastoval původní vegetační kryt, místy odhalil podloží a téměř zničil populaci všivce statného. Na rekultivované ploše nad sesuvem byl následně proveden výsev nevhodných druhů kulturních trav a jetelovin. Od této události byla sesuvná plocha kosena ručně brigádnicky a stala se zajímavým místem pro studium sekundární sukcese. Obnova lučních porostů zde probíhala bez výrazného stádia ruderální vegetace. Díky pravidelnému managementu a záchrannému programu (namnožení všivce v kultuře, dosazování vypěstovaných rostlin a dosévání semen přímo na lokalitě) se podařilo populaci všivce statného zachránit a rozšířit, v současné době na cca 200 kvetoucích jedinců. Přestože lokalita leží mimo značené turistické trasy, je především v jarních měsících hojně navštěvovaná.

Natura 2000: NPR Porážky leží na území CHKO Bílé Karpaty, jehož část o celkové rozloze 20 043,3080 ha byla vyhlášena jako Evropsky významná lokalita Bílé Karpaty (CZ0724090).

NPR Porážky (18. 6. 2005)

Literatura:

Adamec, V. (2012): Biologie poloparazitického druhu Melampyrum nemorosum. – Ms. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce: RNDr. Jakub Těšitel, Ph.D.

Ambrozek, L. (2017): Porážky – bělokarpatský klenot. - In: Ochrana přírody 4/2017: 2-5.

Antonín, V., Deckerová, H., Jongepier, J. W. et Vágner, A. (2005): Makromycety NPR Porážky. – Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty.

Antonín, V., Deckerová, H. et Jongepier, J. W. (2010): Red-listed macromycetes collected in the Bílé Karpaty (White Carpathian Mts.) Protected Landscape Area (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 95(1): 163–200. ISSN 1211-8788.

Bezděčka, P. a kol. (2001): Chráněná území okresu Hodonín. OkÚ Hodonín, Referát ŽP, s. 11-12.

Čoka, F. (1906): Pedicularis exaltata Besser in Mähren. Magy. bot. Lap. 5: 373-375.

Čoka, F. (1907): Příspěvky ku květeně moravské II. – Věstn. Klubu Přírod. Prostějov 9: 80–94.

Dvořáková, J. (2009): Společenstva rostlin a plžů lučních stanovišť: analýza vzájemných vztahů a vlivu vybraných faktorů prostředí. Diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí diplomové práce: RNDr. Michal Horsák, Ph.D. Brno, 2009, 77 s. plus přílohy.

Holec, J. & Beran, M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda, Praha, 24: 1–282.

Hoskovec, L. (2007): Bílé Karpaty, Porážky - národní přírodní rezervace. - Botany.cz [online]. 2007-09-28 [cit. 2008-01-27]. Dostupné z <http://botany.cz/cs/porazky/>.

Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. – 3. upravené a rozšířené vydání. ZO ČSOP 57/10, 61/13 a 63/12, 68 s. ISBN 78-59617-15-4.

Chytrý, M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky. Vol. 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha, 528 s.

Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. – Academia, Praha, 552 s.

Chytrý, M. et al. (2015): The most species-rich plant communities in the Czech Republic and Slovakia (with new world records). – Preslia 87: 217–278.

Jongepier, J. W. et Jongepierová, I. (1996): Botanický inventarizační průzkum NPR Porážky. Depon. in Správa CHKO Bílé Karpaty.

Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (2005): Inventarizační průzkum NPR Porážky z oboru botanika. – Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty.

Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (2009): Návrhy chráněných území Stanislava Staňka II. Vyhlášené lokality, zachovalé lokality nebo zaniklé lokality se zachovaným okolím. Příroda, Praha, 28: 203–224.

Jongepierová, I. [ed.](2008): Louky Bílých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains, ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4.

Kaplan, Z. et al. (2017): Distribution of Thalictrum simplex subsp. galioides in the Czech Republic. Preslia 89: 333–439.

Konvička, M., Beneš, J., Čížek, O., Kopeček, F., Konvička, O. et Víťaz, Ľ. (2008): How too much care kills species: Grassland reserves, agrienvironmental schemes and extinction of Colias myrmidone (Lepidoptera: Pieridae) from its former stronghold. – Journal of Insect Conservation 12: 519–525.

Kostkan, V. (1989): Na Porážky po desáté... – In: Veronica 4/1989: 26–27.

Kubíková, J., Hadinec, J., Hrouda, L. & Kučera, T. (1993): Zpráva o výsledcích výzkumu krajinného komplexu „Přední louky“ v CHKO Bílé Karpaty. - Ms., 22 p.

Kubíková, J. & Kučera, T. (1999): Diverzita vegetace Bílých Karpat na příkladu Předních luk a okolí. – Sborn. Přírod. Klubu Uh. Hrad., Uh. Hrad., 4: 19–58.

Lustyk, P. et Doležal, J. [eds.] (2020): Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae. XVIII. – Zprávy Čes. Bot. Společ. 55: 104.

Mackovčin P., Jatiová M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Malenovský, I. (2013): New records of Auchenorrhyncha (Hemiptera) for the Czech Republic. Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 98(2): 235-263.

Malíček, J. & Vondrák, J. (2012): Lišejníky NPR Jazevčí, Porážky a Zahrady pod Hájem v Bílých Karpatech. - Acta Mus. Richnov., Sect. natur. 19(1–2): 1–11.

Mertlík, J. (2016): Druhy podrodu Orthathous Reitter (Coleoptera, Elateridae, Dendrometrini, Athous) České republiky a Slovenska. - Elateridarium 10: 94-132.

Merunková, K. et Otýpková, Z. (2007): Inventarizační průzkum cévnatých rostlin na lokalitě Přední louky (stav v roce 2007). – Ms. Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou.

Petruš, J., Kalus, Č., Wako, S. E., Janderková, J. et Rysková, R. (1999): Monitoring celkové atmosferické depozice na plochách bazálního monitoringu půd v chráněných územich ČR. – AOPK ČR, detašované pracoviště Brno, odd. ochrany půdy.

Petruš, J. et al. (2002): Bazální monitoring půd (subsystém - chráněná území). II. etapa 2000–2001. – AOPK ČR, detašované pracoviště Brno, 227 pp.

Petruš, J., Janderková, J. et Sedláček, J. (2008): Bazální monitoring půd. CHKO Bílé Karpaty – lokalita Porážky. – Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty.

Piro, Z. a kol. (2007): Zpráva o plnění aktivit projektu UNDP-GEF č. 1705 „Zachování biologické rozmanitosti trvalých travních porostů v pohoří Karpat v ČR prostřednictvím cíleného využití nových zdrojů financování Evropské unie“ za rok 2006. - Ms., depon. in ČSOP, základní organizace 58/06 BíléKarpaty, Veselí nad Moravou.

Podešva, Z. (2007): Pedicularis exaltata Bunge - všivec statný. - Botany.cz [online]. 2007-07-07 [cit. 2008-01-27]. Dostupné z <http://botany.cz/cs/pedicularis-exaltata/>

Roleček, J., Fajmon, K. et Šmarda, P. (2018): Nález hořčíku jestřábníkovitého velkoúborného (Picris hieracioides subsp. umbellata) v NPR Porážky (Bílé Karpaty) a poznámky k jeho výskytu v České republice. Zpr. Čes. Bot. Společ. 53(2): 165-176.

Salaš, J. (2015): Rozšíření, ekologie a systematika druhů rodu Crepidotus v České republice. Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Mgr. Petr Hrouda, Ph.D.

Strejček, J. (1998): Průzkum fytofágních brouků čeledí Chrysomelidae, Bruchidae, Anthribidae a Curculionidae v CHKO Bílé Karpaty – komentář k výsledku provedených průzkumů vybraných lokalit v r. 1997 a 1998. – Depon. In: Správa CHKO Bílé Karpaty.

Šnajdara, P., Trávníček, D., Konvička, O., Spitzer, L., Beneš, J. et Šnajdarová, M. [eds.] (2020): Vzácné a ohrožené druhy bezobratlých Zlínského kraje. – 1. vyd. Zlín: Zlínský kraj, 180 pp.

Štefánek, J. et Pechová, L. (2002): Výskyt obojživelníků a plazů v některých oblastech jihovýchodní Moravy. – Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 7: 295–312.

Trávníček, P. et al. (2009): Problematika okruhu Gymnadenia conopsea agg. ve střední Evropě aneb využití průtokové cytometrie při řešení taxonomie a populační biologie mykoheterotrofních rostlin. – Konference České botanické společnosti „Parazitické, poloparazitické a mykoheterotrofní rostliny“, 28.–29. listopadu 2009, PřF UK Praha.

Vávra, J. (2009): Zpráva z výzkumu brouků lokalit PP Uvezené, NPR Porážky a NPR Jazevčí za rok 2009. – Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty.

Wolf, P. (1996): Drobní zemní savci na vybraných lokalitách orchidejových luk v CHKO Bílé Karpaty. – Depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty.

• Aktualizováno 5. 4. 2022