Přírodní památka Kalábová

Slatinný mokřad v přírodní památce Kalábová (8. 6. 2013), foto © Zdeněk Podešva

Slatinný mokřad v přírodní památce Kalábová (8. 6. 2013)

Základní údaje: Přírodní památka Kalábová reprezentuje zbytek slatinného mokřadu na travertinové kupě s velmi cennou mokřadní vegetací ve střední části Bílých Karpat. Nachází se v Lopenické hornatině (okrsek Komeňská vrchovina) na jihovýchodním svahu Studeného vrchu (646,4 m n. m.), asi 900 m východně od jeho vrcholu, v nadmořské výšce 517 až 535 m n. m. Katastrální území Bánov a Březová u Uherského Brodu, CHKO Bílé Karpaty. Zřízeno vyhláškou Správy CHKO Bílé Karpaty č. 1/1999 ze dne 1. 8. 1999. Evidenční kód ÚSOP: 2056. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková výměra 0,5830 ha, ochranné pásmo 2,2586 ha. Mapy.cz.

Předmět ochrany: Zachování pěnovcového mokřadu s výskytem dvou evropsky chráněných druhů – orchideje hlístníku Loeselova (Liparis loeselii) a měkkýše vrkoče útlého (Vertigo angustior) a dalších druhů rostlin na mokřadu s pěnovcovými inkrustacemi pod Studeným vrchem.

Geologie, půdní poměry: Geologickým podkladem jsou sedimenty svodnického souvrství (paleocén až maastricht) bělokarpatské jednotky magurského flyše, v nichž převládají vápnité pískovce, jílovce a slínovce. Lokalita je situována na rozsáhlém sesuvu, tvoří ji mohutná travertinová kupa s lučním pěnovcovým prameništěm a vrcholovým jezírkem s recentní tvorbou vápnitého pěnovce. Vyvíjí se zde subhydrická půda typu jezerní křídy, pěnovce a anmoorové gleje. V okolí se vytvořily hnědé půdy, jílovitohlinité až hlinité, těžší až střední zrnitosti, půdním typem jsou kambizemě typické až pseudoglejové. 

Hlízovec Loeselův (Liparis loeselii) v PP Kalábová, foto © Zdeněk Podešva   Hlízovec Loeselův (Liparis loeselii) - detail, foto © Zdeněk Podešva

Hlízovec Loeselův (Liparis loeselii) v PP Kalábová

 

Hlízovec Loeselův (Liparis loeselii) - detail

Flóra a vegetace: Na lučním pěnovcovém prameništi a vápnitém slatiništi se vyvinula mokřadní vegetace svazu Caricion davallianae, v níž se vyskytuje ostřice Davallova (Carex davalliana), ostřice prosová (Carex panicea), ostřice latnatá (Carex paniculata), bařička bahenní (Triglochin palustris), skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium) a bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea). V zastíněném prameništi na severním okraji území se nachází vegetace vápnitých lesních pramenišť svazu Lycopodo europaei-Cratoneurion commutati, v němž dominuje mechorost hrubožebrec proměnlivý (Palustriella commutata). V obtížně klasifikovatelném společenstvu na podmáčeném svahu je dominantní bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea), na vlhké louce se nachází  také vegetace blízká společenstvu svazu Calthion. Druhová skladba na plochách po odstranění náletových dřevin dosud odpovídá vegetaci karpatských dubohabřin asociace Carici pilosae-Carpinetum betuli.

Ostřice Davallova (Carex davalliana), PP Kalábová (9. 5. 2008), foto © Zdeněk Podešva

Ostřice Davallova (Carex davalliana), PP Kalábová (9. 5. 2008)

Přírodní památka Kalábová představuje v současnosti jedinou známou lokalitu drobné a nenápadné orchideje hlízovce Loeselova (Liparis loeselii) v Bílých Karpatech. V mokřadu a jeho okolí roste několik dalších zástupců vstavačovitých, jako např. prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora), kruštík bahenní (Epipactis palustris), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), vstavač bledý (Orchis pallens) a bradáček vejčitý (Listera ovata). Z chráněného území byl v roce 1999 popsán prstnatec karpatský (Dactylorhiza carpatica), je odsud uváděn také prstnatec laponský (Dactylorhiza lapponica), v obou případech se zřejmě jedná o hybridogenní taxony.

Z dalších ohrožených, chráněných a vzácnějších druhů rostlin se zde vyskytuje např. blešník úplavičný (Pulicaria dysenterica), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), ledenec přímořský (Lotus maritimus), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), prvosenka jarní (Primula veris), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), škarda ukousnutá (Crepis praemorsa), vítod nahořklý (Polygala amarella), vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum) a vzácný mechorost štírovec závitkolistý (Scorpidium revolvens). Na vyschlých tufech a zbytcích pařezů po odstraněných náletových dřevinách roste v České republice velmi vzácná ostřice bílá (Carex alba). Tato ostřice je kromě jihozápadní části Bílých Karpat známá jen z několika izolovaných lokalit v Čechách (Dobršín, Sušicko-horažďovické vápence) a na západní Moravě (Hrotovice, Moravské podhůří Vysočiny). V roce 2020 byla objevena také na sv. okraji Ždánického lesa u Snovídek na Vyškovsku (Hustopečská pahorkatina). Na vápnitém slatiništi byla nalezena vzácná břichatkovitá houba prášivka bažinná (Bovista paludosa).   

Ostřice bílá (Carex alba), PP Kalábová (17. 4. 2010), foto © Zdeněk Podešva   Pětiprstka hustokvětá (5. 7. 2002), foto © Zdeněk Podešva

Ostřice bílá (Carex alba), PP Kalábová (17. 4. 2010)

 

Pětiprstka hustokvětá (5. 7. 2002)

Fauna: Podrobnější zoologický průzkum byl dosud zaměřen na bezobratlé, především měkkýše (Mollusca), brouky (Coleoptrea) a na vodní hmyz. Na lokalitě byla zaznamenána neobvykle bohatá malakofauna se 46 druhy, mimo jiné zde byl objeven nový druh slimáka pro Českou republiku, podkornatka jižní (Lehmannia nyctelia). Vyskytují se zde také drobní plži praménka rakouská (Bythinella austriaca) a vrkoč útlý (Vertigo angustior).

Z brouků je pozoruhodný zejména výskyt mokřadního druhu páteříčka Cordicantharis longicollis, dosud známého jen ze zachovalých pramenišť Bílých Karpat. K dalším významným druhům brouků patří např. střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri), pestrokrovečník měkký (Opilo mollis), páteříček Ancistronycha tigurina, nosatci Adexius scrobipennis, Notaris aterrima a Rhynchaenus rusci, nosatec lískový (Curculio nucum), lalokonosec Otiorhynchus multipunctatus, dřepčík Neocrepidodera nigritula, krasec Aphanisticus elongatus a peřejník Eubria palustris. Na prameništi bylo zaznamenáno také několik druhů vážek jako např. páskovec dvojzubý (Cordulegaster bidentata), šídlo modré (Aeshna cyanea), šídlo pestré (Aeschna mixta) a vážka hnědoskvrnná (Orthetrum brunneum).

Z plazů byla pozorována užovka obojková (Natrix natrix) a slepýš křehký (Anguis fragilis), z obojživelníků kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a rosnička zelená (Hyla arborea). Pěnovcové prameniště přitahuje také celou řadu běžnějších druhů ptáků a lesní zvěře, především prase divoké (Sus scrofa). 

Přírodní památka Kalábová - horní část lokality (5. 7. 2002), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Kalábová - horní část lokality (5. 7. 2002)

Lesnictví: Území přírodní památky je lesním pozemkem, který je veden jako bezlesí. Nachází se na okraji lesního komplexu Studeného vrchu, ze všech stran je obklopeno smíšenými i jehličnatými lesními porosty různého stáří. Pro toto území nejsou zpracovány rámcové směrnice hospodaření ani plán zásahů v lesních porostech.

Management, ohrožení: Lokalita byla původně součástí rozsáhlých pastvin a luk pod Studeným vrchem, které byly v 80. letech 20. stol. z větší části postupně zalesněny, převážně smrkem a borovicí lesní. Vlastní mokřad sice zalesněn nebyl, ale zarůstal náletovými dřevinami, především olší lepkavou. Až v roce 1995 a 1999 byla provedena celková rekonstrukce území, během níž byly náletové dřeviny odstraněny. Nejcennější část mokřadu s výskytem hlízovce Loeselova byla v roce 1996 ohrazena, aby byla ochráněna před poškozováním černou zvěří 

Prstnatec Traunsteinerův karpatský (Dactylorhiza traunsteineri subsp. carpatica), foto © Zdeněk Podešva   Prstnatec Traunsteinerův karpatský (Dactylorhiza traunsteineri subsp. carpatica), foto © Zdeněk Podešva

Prstnatec karpatský
(Dactylorhiza carpatica)

 

Prstnatec karpatský (Dactylorhiza carpatica)
v PP Kalábová – detail květenství

  Od roku 1999 je celá plocha udržována pravidelným ručním kosením s následným včasným odnosem sena mimo vlastní chráněné území. Pravidelná, nejlépe mozaikovitá seč mokřadu se provádí 1× ročně v srpnu, pravidelná seč sušších částí území do poloviny července. Místa se šířící se třtinou křovištní je třeba kosit častěji, alespoň 2× ročně od konce června do konce srpna až září. Provádí se také údržba lesních okrajů ořezem. Do budoucna je také nutné zamezit zastínění mokřadu v chráněném území vytvořením části bezlesí v ochranném pásmu.   

Původní dřevěné ohrazení nejcennější části prameniště zchátralo, nebylo funkční a nadále již nebyla nutná jeho obnova. Populace hlízovce Loeselova se totiž rozšířila pod toto ohrazení do spodní části chráněného území. Z těchto důvodů byla rozpadající se ohrada v roce 2011 odstraněna. Ohrožení mokřadu představují také změny jeho vodního režimu, k jehož narušení bohužel došlo při rekonstrukci lokality vyhloubením tůňky pro obojživelníky.

Přírodní památka Kalábová (9. 5. 2008), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Kalábová (9. 5. 2008)

Natura 2000: Přírodní památka Kalábová je součástí evropsky významné lokality Bílé Karpaty (CZ0724090). Původně byla navržena jako EVL Březová - Kalábová (CZ0724088) o celkové rozloze 1,2221 ha. Dílčím předmětem ochrany je lokalita hlízovce Loeselova (Liparis loeselii) a vrkoče útlého (Vertigo angustior). 

PP Kalábová - ohrazení nejcennější části lokality v minulosti (5. 7. 2002), foto © Zdeněk Podešva

PP Kalábová - ohrazení nejcennější části lokality v minulosti (5. 7. 2002)


Literatura:

Antonín, V., Deckerová, H. et Jongepier, J. W. (2010): Red-listed macromycetes collected in the Bílé Karpaty (White Carpathian Mts.) Protected Landscape Area (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 95(1): 163–200. ISSN 1211-8788.

Batoušek, P. et Kreutz, C.A.J. (1999): Dactylorhiza traunsteineri (Sauter) Soó subsp. carpatica, eine neue Dactylorhiza-Unterart aus sen Weissen Karpaten (Bílé Karpaty) in der Tschechischen Republic. – Jour. Eur. Orch. 31(3): 678–702.

Batoušek, P. (2005): Dactylorhiza carpatica a D. lapponica v Bílých Karpatech. - Roezliana, Brno, 34: 33-34.

Batoušek, P., Kežlínek, Z. et Šmiták, J. (2006): Nové a ověřené lokality vzácnějších druhů orchidejí v ČR v roce 2005. – Roezliana 36: 40–50.

Benedikt, S., Borovec, R., Fremuth, J., Krátký, J., Schön, K., Skuhrovec, J. et Trýzna, M. (2010): Komentovaný seznam nosatcovitých brouků (Coleoptera: Curculionoidea bez Scolytinae a Platypodinae) České republiky a Slovenska. 1. díl. – Klapalekiana, 46: 1–363. ISSN 1210-6100.

Bojková, J. (2009): Variabilita makrozoobentosu podél minerálně-trofického gradientu prameništních slatinišť. – Disertační práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Školitel: Doc. RNDr. Jan Helešic, Ph.D.

Dvořák, D., Hrouda, P. [eds.] et al. (2020): Metodika druhové ochrany hub. – Brno: Masarykova univerzita.

Fajmon, K. (2019): Carex alba Scop., pp. 67–68. – In: Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 54: 47–148.

Grulich, V. et Řepka, R. (1997): Carex alba Scop. v České republice. – Sborník Přírodovědného klubu v Uh. Hradišti, 2: 52–56.

Hájek, M. (1998): Mokřadní vegetace Bílých Karpat. 4. Suppl. Sborníku Přír. klubu v Uherském Hradišti.

Hájek, M., Horsák, M. et Hájková, P. (2002): Pěnovcová prameniště karpatských pohoří. - Živa 1: 11-13.

Hájek, M., Hájková, P., Goia, I., Dítě, D. et Plášek, V. (2021): Variability and classification of Carpathian calcium-rich fens: breaking the state borders. Variabilita a klasifikace karpatských vápnitých slatiniš: boření státních hranic. – Preslia 93: 203–235.

Hlobilová, I. (1985): Antropické vlivy v lučních společenstvech Bílých Karpat a rozšíření vstavačovitých. – Diplomová práce, depon. in: Přírod. fak. Univ. Palackého, Olomouc.

Horsák, M. (2000): Lehmannia nyctelia (Bourguigant, 1861) - nový slimák pro Českou republiku. In: Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti 5: 120–122.

Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. – 3. upravené a rozšířené vydání. ZO ČSOP 57/10, 61/13 a 63/12, 68 s. ISBN 78-59617-15-4.

Hradílek, Z. (2002): Mechorosty PP Kalábová u obce Březová (CHKO Bílé Karpaty). – Ms., 2 pp. Depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou.

Chytrý, M. [ed.] (2011): Vegetace České republiky. Vol. 3. Vodní a mokřadní vegetace. – Academia, Praha, 828 s.

Janíčková, B. (2018): Inventarizační průzkum PP Kalábová z oboru vodní hmyz. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty.

 Jatiová, M. et Šmiták, J. (1996): Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku. – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, středisko Brno.

Jongepier, J. W. (2013): Brigáda na Kalábové - In: Bílé - Biele Karpaty 2/2013, s. 5

Jongepier, J. W. et Jongepierová, I. (2000): Botanický inventarizační průzkum nelesních chráněných území v CHKO Bílé Karpaty, část 1.: okolí Strání a Březové. In: Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti 5: 52 - 75.

Jongepierová, I. et Hájek, M. (1999): Plán péče o PP Kalábová na období 1999–2003. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé karpaty, Luhačovice.

Jongepierová, I. et al. (2005): Plán péče o PP Kalábová na období 2005–2012. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé karpaty, Luhačovice.

Jongepierová, I. [ed.] (2008): Louky Bilých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains. – ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4.

Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (2009): Inventarizační průzkum přírodní památky Kalábová z oboru botanika. Závěrečná zpráva. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty.

Jongepierová, I., Hoferková, E. et Konvička, O. (2012): Plán péče o PP Kalábová na období 2013–2022. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé karpaty, Luhačovice.

Kraus, J. (2010): Vegetace lesních pramenišť Bílých Karpat a její vztah k druhovému složení okolí. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.

Kuča, P., Májsky, J., Kopeček, F. et Jongepierová, I. [eds.] (1992): Chránená krajinná oblasť Biele Bílé Karpaty. – Vydavateľstvo Ekológia, Bratislava, 380 pp.

Lacina, A. (2007): Vliv lesnatého okolí na skladbu společenstev měkkýšů otevřených slatinišť. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: RNDr. Michal Horsák, Ph.D.

Lacina, A. (2010): Okrajový efekt jako fenomén určující skladbu malakofauny otevřených vápnitých slatinišť na kontaktu s lesními stanovišti. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: RNDr. Michal Horsák, Ph.D.

Nováček, O. (2010): Struktura a složení taxocenóz lasturnatek (Ostracoda) podél gradientu minerální bohatosti prameništních slatinišť. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: Mgr. Marie Omesová, Ph.D.

Omelková, M. (2012): Druhová skladba a ekologie dvoukřídlých (Diptera) na prameništních slatiništích, se zřetelem na vybrané taxonomické problémy čeledi koutulovití (Psychodidae). – Disertační práce. Masarykova univerzita v Brně, Přírodovědecká fakulta. Školitel: Doc. RNDr. Jan Helešic, Ph.D.

Popelková, M. (2018): Sinice a řasy Bílých Karpat – literární rešerše, seznam druhů a rozšíření vybraných taxonů. Algal flora of the White Carpathian Mountains – the List of Taxa. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: Mgr. Barbora Chattová, Ph.D.

Staněk, S. (1926): Příspěvek ku květeně jižní části Moravských Karpat. – Sborn. Klubu Přírod. Brno 8 (1925): 103–107.

Staněk, S., Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (1996): Historická květena Bílých Karpat. – Sborn. Přírod. Klubu Uherské Hradiště, suppl. 1: 1–198.

Stanovský, J. (2009): Přírodní památka Kalábová, inventarizační průzkum entomologický. Brouci – Coleoptera. – Ms., depon. in: Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Šácha, V. (2009): Svahové pochody v Bílých Karpatech a biotopy sesuvných území. – Diplomová práce, 83 s. Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra ekologie a životního prostředí. Vedoucí práce: RNDr. Irena Smolová, Ph.D.

Šimečková, H. (2012): Zhodnocení současného stavu a péče o vybraná chráněná území CHKO Bílé Karpaty. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, vedoucí práce Ing. Daniel Volařík.

Šimková, M. (2000): Ekologicko-faunistická charakteristika arachnofauny Březové a Strání (CHKO Bílé Karpaty). Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta Ostravské Univerzity, Ostrava, 73 pp.

Šmiták, J. (2001): Nové nálezy a potvrzení lokalit některých vzácných druhů vstavačovitých v Čechách a na Moravě v roce 2000. – Roezliana 30: 42–43.

Šmiták, J. (2002): Ověření některých lokalit vzácných druhů v roce 2001. – Roezliana 31: 52.

Šnajdara, P. (1996): Management MZCHÚ Bílé Karpaty 1994-1996. - Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Šnajdara, P., Trávníček, D., Konvička, O., Spitzer, L., Beneš, J. et Šnajdarová, M. [eds.] (2020): Vzácné a ohrožené druhy bezobratlých Zlínského kraje. – 1. vyd. Zlín: Zlínský kraj, 180 pp.

Štěrba, L. (2017): Studium populací hlízovce Loeselova (Liparis loeselii) v České republice. – Diplomová práce. Univerzita Hradec Králové, Přírodovědecká fakulta, Katedra biologie. Vedoucí práce: RNDr. Romana Prausová, Ph.D.

Tajovská, E. (2013): Variabilita společenstev měkkýšů lesních pramenišť Bílých Karpat: vliv faktorů prostředí a okolních stanovišť. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.

Tlusták, V. et Jongepierová, I. (1990): Orchideje Bílých Karpat. - KVM Olomouc.

Trávníček, D. (2010): Vodní brouci mokřadních biotopů v Bílých Karpatech. In: Trávníček, D. et Šušolová, J. eds.: Západné Karpaty – spoločná hranica. Sborník příspěvků z II. Mezinárodního sympózia přírodovědců Trenčianského kraja a Zlínského kraje, 9. – 11. VI. 2010. - Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 111 pp.

Vlčková, K. (2014): Chráněná území v CHKO Bílé Karpaty. Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce Mackovčin, P. 


Aktualizováno 13. 12. 2021   Úvodní stránka Zpět
Nahoru