Přírodní rezervace Kobylí hlava

Přírodní rezervace Kobylí hlava, luční část zbavená náletů dřevin (4. 6. 2004), foto © Z. Podešva

Přírodní rezervace Kobylí hlava, luční část zbavená náletů dřevin (4. 6. 2004)

Základní údaje: Přírodní rezervaci Kobylí hlava tvoří teplomilná doubrava s ojedinělým zachovalým zbytkem původních kavylových stepí. Nachází se v Hlucké pahorkatině (okrsek Boršická pahorkatina) asi 300 m jihovýchodně od kóty Kobylí hlava (359,8 m n. m.) a 3,4 km jižně od centra města Hluk v nadmořské výšce 296 až 337 m n. m. Katastrální území Hluk. Vyhlášeno Nařízením Okresního úřadu v Uherském Hradišti č. 3/1998 ze dne 22. 4. 1998 jako přírodní památka Kobylí hlava o celkové rozloze 1,6326 ha (ochranné pásmo 5,72 ha), přehlášeno na přírodní rezervaci Nařízením Okresního úřadu v Uherském Hradišti č. 15/2002 ze dne 2. 9. 2002 o rozloze 3,3858 ha, nově vyhlášeno Nařízením Zlínského kraje č. 19/2013 ze dne 16. 12. 2013. Evidenční kód ÚSOP: 1939. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/druhy. Celková rozloha 3,4934 ha, rozloha ochranného pásma 5,6821 ha (podle aktuálního plánu péče). Mapy.cz.

Předmět ochrany: širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a s jalovcem obecným (Juniperus communis), včetně teplomilné doubravy, se zbytky kavylových stepí; hadinec nachový (Echium maculatum) – evropsky významný druh a jeho biotop.

Geologie, půdní poměry: Geologickým podkladem chráněného území jsou paleogenní horniny hluckého vývoje dílčí bělokarpatské jednotky magurského flyše. Jde o svrchnokřídové antonínecké souvrství se střídáním vápenců, slínovců a vápnitých jílovců a o nivnické souvrství s převahou vápnitých jílovců. Tyto horniny jsou místy překryty návějemi spraší, popř. sprašových hlín. Půdním typem je kambizem vyluhovaná pelická.

Hlaváček jarní v PR Kobylí hlava (29. 3. 2003), foto © Z. Podešva

Hlaváček jarní v PR Kobylí hlava (29. 3. 2003)

Flóra a vegetace: Přes malou rozlohu území se zde zachovaly poslední zbytky původních kavylových stepí v masívu Kobylí hlavy. Jedná se o malé fragmenty úzkolistých suchých trávníků svazu Festucion valesiacae, které svým druhovým složením odpovídají mezofilním stepím s kavylem tenkolistým asociace Stipetum tirsae. Převažující vegetací luční části rezervace jsou však subkontinentální širokolisté suché trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati. Podstatnou část rozlohy rezervace dnes zaujímají teplomilné doubravy.

Nejvýznamnějším druhem luční enklávy je hadinec červený (Echium maculatum), který se zde nachází na severním okraji areálu výskytu. Populace hadince má v posledních letech vzestupnou tendenci, hojnější je v nedaleké přírodní památce Miliovy louky a v EVL Jasenová, dalších lokalitách druhu v Hlucké pahorkatině nacházejících se již v okrese Hodonín. V přírodní rezervaci Kobylí hlava se vyskytuje řada dalších ohrožených a chráněných druhů rostlin, k nimž patří např. koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandiflora), hlaváček jarní (Adonis vernalis), hrachor panonský chlumní (Lathyrus pannonicus subsp. collinus), kavyl tenkolistý (Stipa tirsa), kosatec různobarvý (Iris variegata), kosatec trávovitý (Iris graminea), hořec křížatý (Gentiana cruciata), kozinec dánský (Astragalus danicus), len žlutý (Linum flavum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), oman mečolistý (Inula ensifolia), ostřice nízká (Carex humilis), ostřice horská (Carex montana), ostřice Micheliova (Carex michelii), pcháč panonský (Cirsium pannonicum), škarda ukousnutá (Crepis praemorsa), štírovník Borbásův (Lotus borbasii), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), vítod větší (Polygala major), vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum), vstavač nachový (Orchis purpurea), vstavač osmahlý (Neotinea ustulata) a  bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), přežívá zde také poslední jedinec jalovce obecného (Juniperus communis).

Kosatec různobarvý (4. 6. 2004), foto © Z. Podešva Hadinec červený (4. 6. 2004), foto © Z. Podešva
Kosatec různobarvý (4. 6. 2004) Hadinec červený (4. 6. 2004)

V lesním porostu je dominantní dřevinou dub zimní (Quercus petraea), v keřovém patře je vzácným druhem dřín jarní (Cornus mas). Především v lesních lemech roste okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), kruštík růžkatý (Epipactis muelleri) a velmi vzácně kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens). Na mezi při horní hranici (již mimo území rezervace) byl nalezen dnes již velmi vzácný plevel koukol polní (Agrostemma githago).

Dnes již vzácný plevel koukol polní roste v těsné blízkosti PR Kobylí hlava (4. 6. 2004), foto © Z. Podešva
Dnes již vzácný plevel koukol polní roste v těsné blízkosti PR Kobylí hlava (4. 6. 2004)

Fauna: Dosud byly provedeny zoologické průzkumy zaměřené především na některé skupiny bezobratlých, plazy, obojživelníky a ptáky. Byly zde pozorovány vzácnější i teplomilné druhy hmyzu, např. cikáda chlumní (Cicadetta montana) a kudlanka nábožná (Mantis religiosa), z motýlů s denní aktivitou např. otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), bělopásek topolový (Limenitis populi), ostruháček březový (Thecla betulae), ostruháček dubový (Neozephyrus quercus), ostruháček jilmový (Satyrium w-album), ostruháček kapinicový (Satyrium acaciae), soumračník černohnědý (Heteropterus morpheus), vřetenuška čičorková (Zygaena ephialtes) a vřetenuška třeslicová (Zygaena brizae), z nočních motýlů např. bourovec hlohový (Trichiura crataegi), hřbetozubec Milhauserův (Harpyia milhauseri), lišaj pryšcový (Hyles euphorbiae), můry dřevobarvec ptačincový (Aporophyla lutulenta) a osenice černoskvrnná (Noctua orbona). Z brouků zde žijí např. střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri), zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta) a zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta). Z pavouků byl nalezen také nápadný křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), subtropický druh původem ze Středomoří. Z plazů byla zaznamenána poměrně stabilní populace ještěrky obecné (Lacerta agilis). Z ptáků byli kromě běžných druhů pozorováni např. holub doupňák (Columba oenas), krutihlav obecný (Jynx torquilla), ťuhýk obecný (Lanius collurio) a krahujec obecný (Accipiter nisus). 

Lesnictví: Podstatnou část rezervace tvoří lesní porost, který lze charakterizovat jako teplomilnou doubravu s dubem zimním (Quercus petraea), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a lípou srdčitou (Tilia cordata). Z lesních typů byla vylišena sušší hlinitá buková doubrava (2H4). V minulosti se jednalo o extenzívně obhospodařovaný les, který je v současnosti majetkem města Hluk. Je navržen přechod mezi lesem kulturním a přírodě blízkým.

PR Kobylí hlava, zbytky kavylových luk s kavylem tenkolistým (Stipa tirsa) , foto © Z. Podešva

PR Kobylí hlava, zbytky kavylových luk s kavylem tenkolistým (Stipa tirsa)
uprostřed teplomilné doubravy (4. 6. 2004)

Historie území: Vznik bělokarpatských stepí sahá do období boreálu asi před 10 000 lety. Již od neolitu byly stepní porosty udržovány pastvou a posléze kosením na celé ploše masívu Kobylí hlavy a nedaleké Jasenové. Tyto pozemky byly v období kolektivizace zemědělství postupně rozorávány nebo zalesňovány. Vlastní území bylo ještě v padesátých letech 20. století úplným bezlesím s loukami a pastvinami, v sedmdesátých letech bylo zalesněno dubem a borovicí. Porost borovice byl naštěstí aktivními ochránci přírody postupně odstraněn, porosty dubu se stabilizovaly do podoby teplomilné doubravy. Luční část pak byla v letech 1998 až 1999 zbavena náletu dřevin a bylo na ní obnoveno kosení.

Management, ohrožení: Louky jsou pravidelně jednou ročně koseny od druhé poloviny července do konce srpna, podle potřeby jsou odstraňovány nežádoucí náletové dřeviny. Je doporučena mozaikovitá údržba travních porostů pro zajištění zdárného vývoje živočichů, především bezobratlých. Plodící jednice hadince červeného je vhodné vyznačit kolíky a obsékat, aby bylo zajištěno dozrání semen. Pro podporu klíčení hadince je třeba zajistit narušení půdního krytu na vybraných malých ploškách. Lesní porost bude třeba postupně více prosvětlit a zbavit stanovištně nevhodných a nepůvodních dřevin, především borovice lesní. V území realizuje záchranný program vybraných ohrožených druhů stepních rostlin základní organizace ČSOP Scilla Vlčnov. Jde o ojedinělý příklad rekonstrukce původních bělokarpatských stepí v Hlucké pahorkatině.

Natura 2000: Přírodní rezervace Kobylí hlava je v překryvu s evropsky významnou lokalitou Kobylí hlava (kód CZ0722201) o celkové rozloze 3,3834 ha. Předmětem ochrany EVL je hadinec červený (Echium maculatum).

Hlucká pahorkatina s přírodní rezervací Kobylí hlava (18. 6. 2005)

Hlucká pahorkatina s přírodní rezervací Kobylí hlava (18. 6. 2005)


Literatura:

Anonymus (2017): Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Kobylí hlava CZ0722201. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště SCHKO Bílé Karpaty; Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Batoušek, P. (2010): Inventarizační průzkum rostlin lokality PR Kobylí hlava. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Buček, A., Lacina, J. et Laštůvka, Z. [eds.] (2006): Panonské stepní trávníky na Moravě. Veronica XX., 17. zvláštní vydání, 60 s. ISSN 1213-0699.

Dvořáková, J. (2009): Společenstva rostlin a plžů lučních stanovišť: analýza vzájemných vztahů a vlivu vybraných faktorů prostředí. Diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí diplomové práce: RNDr. Michal Horsák, Ph.D. Brno, 2009, 77 s. plus přílohy.

Elsnerová, M., Trávníček, D. et Schneider, J. (2003): Plán péče o přírodní rezervaci Kobylí hlava na období 2004–2013. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Galuška, J. (2018): Analýza ekologicky významných lokalit Mikroregionu Ostrožsko. – Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení. Vedoucí práce: RNDr. Jakub Trojan MSc., Ph.D.

Hájek, M. (1997): Batrachium rionii (Lagger) Nyman v Bílých Karpatech a další významné nálezy z okolí Hluku. – Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci 275: 63–64.

Hrabec, J. (2011): Příroda a krajina. In: Břečka, Jan et al. Hluk: dějiny města. Vyd. 1. Hluk: Město Hluk, 2011. 735 s. [cit. 2015-02-28]. Dostupné z <http://kronikahluk.cz/data/uploads/dejiny/piroda-a-krajina.pdf>.

Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. – 3. upravené a rozšířené vydání. ZO ČSOP 57/10, 61/13 a 63/12, 68 s. ISBN 78-59617-15-4.

Hrabec, J., Šnajdara, P., Zábranská, D. (2000): Potvrzení výskytu hadince nachového - Echium russicum J.F. Gmelin v Hlucké pahorkatině. In: Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti 5: 80-81.

Hubáček, J. (1976): Příspěvek k rozšíření minujících lepidopter v okolí Uherského Hradiště. – Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci 183: 13–29.

Hubáček, J. (1977): Druhý příspěvek k minujícímu hmyzu na Uhersko-Hradišťsku. – Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci 185: 6–13.

Hubáček, J. (1977): Příspěvek k faunistickému výzkumu Uhersko-Hradišťska, I. část.#Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci 185: 16–23.

Hubáček, J. (1977): Třetí příspěvek k rozšíření minujících dipter na Uherskohradišťsku. – Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci 187: 14–32.

Hubáček, J. (1978): Třetí příspěvek k rozšíření minujících dipter na Uherskohradišťsku, část 2. – Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci 191: 1–16.

Hubáček, J. (1978): Příspěvek k faunistickému výzkumu Uhersko-Hradišťska, II. část Apidae, mimo rod Bombus, Halictus, Andrena. – Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci 195: 16–23.

Hubáček, J. (1979): Příspěvek k poznání fauny motýlů některých teplých lokalit Uherskohradišťska. – Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci 201: 21–25.

Hubáček, J. (1979): Příspěvek k zoocecidiologickému výzkumu na Uhersko-Hradišťsku. – Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci 197: 1–19.

Hubáček, J. (1980): Příspěvek k výzkumu, minujícímu hmyzu na Uherskohradišťsku, IV. – Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci 203: 21–32.

Hubáček, J. (1981): Nové nálezy minujícího hmyzu a hálkotvorých živočichů na Uhersko-Hradišťsku za rok 1980. – Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci 209: 8–18.

Hubáček, J. (1998): „Proč Hlucká pahorkatina nebyla přiřazena k Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty”. – Poznáváme přírodu na Uherskohradišťsku a chráníme ji, s. 41–43, 1998, Okresní pedagogické středisko, Uh. Hradiště. 

Chytrý, M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky. Vol. 1. Travinná a keříčková vegetace. Academia, Praha, 528 s.

Chytrý, M. [ed.] (2013): Vegetace České republiky. Vol. 4. Lesní a křovinná vegetace. Academia, Praha, 552 s.

Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V. et Lustyk, P. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. 2. vyd., 445 pp. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. ISBN 978-80-87457-02-3.

Chytrý, M. a kol. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. Příroda 41, 174 pp. ISBN 978-80-7620-043-2.   

Jatiová, M., Šmiták, J. (1996): Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, středisko Brno.

Jongepier, J. W. (2014): Náš rozhovor – Jak Hlučan pomohl zachránit Kobylí hlavu. – In: Bílé – Biele Karpaty 2/2014: 2–3.

Jongepierová, I. [ed.](2008): Louky Bilých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains, ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4.

Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (2009): Návrhy chráněných území Stanislava Staňka II. Vyhlášené lokality, zachovalé lokality nebo zaniklé lokality se zachovaným okolím.#Příroda, Praha, 28: 203–224.

Kandrnál, L. (2005): Závěrečná zpráva z inventarizace Coleopter PR Kobylí hlava za rok 2005. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Kopeček, F. (1998): Plán péče o přírodní památku Kobylí hlava na období 1998–2005. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Kopeček, F. (2005): Závěrečná zpráva z inventarizace Lepidopter v MZCHÚ Kobylí hlava za rok 2005. - Ms., depon. in KrÚ Zlínského kraje.

Lacina, D. (2010): Podklady pro plány péče v EVL Zlínského kraje, část 9 – Biotopové lokality – kontinentální biogeografická oblast – Hlucko a Uherskobrodsko, EVL Kobylí hlava CZ0722201.

Letovská, V. (2016): Zánik Miliových luk. Středoškolská odborná činnost, obor SOČ: 4 Biologie. Purkyňovo gymnázium, Strážnice.

Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Maňáková, Š. (2018): Přírodní poměry a květena obce Blatnička. – Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: doc. RNDr. Vít Grulich, CSc.

Maňáková, Š. (2021): Flóra v okolí obce Blatnička a její změny. – Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce: doc. RNDr. Vít Grulich, CSc.

Pazderová, M. (2012). Návrh souhrnu doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Kobylí hlava CZ0722201. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště SCHKO Bílé Karpaty.

Rebrošová, K. (2007): Zhodnocení současného stavu a péče o lesní rezervace Uherskohradišťska. - Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie.

Richtárová, M. et Šnajdara, P. (2008): Program aktivní péče o ohrožené druhy rostlin Zlínského kraje - Echium russicum. Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství.

Sillinger, P. (1929): Bílé Karpaty. Nástin geobotanických poměrů se zvláštním zřetelem ke společenstvům rostlinným. – Rozpravy královské české společnosti nauk, třída matematicko-přírodovědecká, Nová řada, č. III. Praha 1929, s. 1–73.

Schneider, J., Lacina, D., Šnajdarová, M. et Pavelčík, P. (2014): Plán péče o přírodní rezervaci Kobylí hlava na období 2014–2023. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Skácelová, I. (2001): Ekobiologie hadince červeného (Echium russicum) a jeho rozšíření v ČR. Bakalářská práce. Univerzita Palackého Olomouc, Přírodovědecká fakulta, Katedra ekologie a životního prostředí.

Sladký, J. (2019): Za zmizelou bílou stepí. – Malovaný kraj, 55, 6.

Sviečka, J. (2005): Inventarizační průzkum ptáků PR Kobylí hlava v roce 2005. – Ms., depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Šálek, P. (2005): Základní inventarizační zoologický průzkum obojživelníků, plazů a vážek v přírodní rezervaci Kobylí hlava. – Ms., ZO č. 60/14 ČSOP VIA Hulín. Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.

Šnajdara, P. (2002): Maloplošná zvláště chráněná území okr. Uherské Hradiště. Koncepce Okresního úřadu Uherské Hradiště ve znění §71 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. – Ms., 21 s. Uherské Hradiště.

Tyllichová, K. (2016): Přírodní poměry a flóra území severovýchodně od Blatničky. Bakalářská práce. Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. Vedoucí práce Libuše Vodová.


Aktualizováno 26. 2. 2022   Úvodní stránka Zpět
Nahoru