Přírodní památka Mravenčí louka

Přírodní památka Mravenčí louka (23. 5. 2009), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Mravenčí louka (23. 5. 2009)

Základní údaje: Přírodní památka Mravenčí louka, dříve uváděná i pod názvem Rubaniska,  představuje asi 150 m široký pás luk a pastvin s rozptýlenou zelení a křovinami podél pravého břehu levostranného přítoku Krátkovského potoka. Nachází se za samotou východně od Krátkých, asi 1 km západně od obce Vápenice (obecní úřad), v nadmořské výšce 445 až 515 m n. m. Katastrální území Vápenice u Starého Hrozenkova, CHKO Bílé Karpaty. Zřízeno usnesením 28. schůze rady ONV v Uherském Hradišti ze dne 22. 7. 1982, přehlášeno vyhláškou Okresního úřadu v Uherském Hradišti ze dne 1. 8. 1991 jako CHPV Mravenčí louka. Evidenční kód ÚSOP: 801. Kategorie IUCN: IV – území pro péči o stanoviště/ druhy. Celková výměra: 16,0926 ha (dle aktuálního plánu péče). Mapy.cz.

Předmět ochrany: Krajinářsky hodnotný a druhově pestrý komplex původních luk a pastvin, zarostlých mezí a rozptýlených skupin keřů i stromů, výskyt ohrožených druhů rostlin.

Geologie, půdní poměry: Geologický podklad je tvořen zvrásněnými horninami svodnického souvrství (paleocén) bělokarpatské jednotky magurského flyše s převahou pískovců. Na kvartérních svahových sedimentech se vyvinuly kambizemě typické, v nivě potoka se nacházejí fluvizemě. Terén je poměrně členitý, vedle relativně rovných ploch zde najdeme typická sesuvná území s prameništi.

Flóra a vegetace: Na sušších stanovištích převažují zbytky společenstev přepásaných karpatských pastvin asociace Anthoxantho-Agrostietum s kostřavou červenou (Festuca rubra) a mezofilních luk svazu Arrhenatherion, místně také společenstva krátkostébelných pastvin svazu Violion caninae. Na mokřadech a vlhkých loukách se nacházejí fragmenty vegetace svazu Calthion a Filipendulion s tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria) a mátou dlouholistou (Mentha longifolia). Celé území přírodní památky je rozčleněno a lemováno hrázemi a lesíky, které představují karpatské dubohabřiny svazu Carpinion, asociace Carici pilosae-Carpinetum a křoviny svazu Berberidion. I přes změnu floristické skladby ve srovnání se záznamy Stanislava Staňka z 20. až 40. let 20. stol. zde bylo při botanických průzkumech nalezeno 288 druhů cévnatých rostlin. Ze vstavačovitých (Orchidaceae) se vyskytují prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), bradáček vejčitý (Listera ovata) a vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), v lesních porostech se přidává hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis).

Zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), foto © Zdeněk Podešva   Medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), foto © Zdeněk Podešva

Zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare)

 

Medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum)

Z dalších ohrožených, chráněných a jinak pozoruhodných druhů zde roste dnes již vzácný hořeček žlutavý pravý (Gentianella lutescens subsp. lutescens), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), čilimník zelenavý (Chamaecytisus virescens), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), modřenec chocholatý (Muscari comosum), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), vřes obecný (Calluna vulgaris), mochna bílá (Potentilla alba), kakost krvavý (Geranium sanguineum), ostřice třeslicovitá (Carex brizoides) a ostřice kulkonosná (Carex pilulifera), v lesních porostech a jejich lemech např. dřín jarní (Cornus mas), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis) a zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides).

Fauna: Podrobné zoologické průzkumy lokality a okolí byly zaměřeny především na měkkýše (Mollusca) a motýly (Lepidoptera). Z měkkýšů byl zaznamenán ohrožený druh skalnice lepá (Faustina faustina), na prameništích v blízkosti přírodní památky také vzácná praménka rakouská (Bythinella austriaca). Z blanokřídlých (Hymenoptera) bylo pozorováno několik ohrožených druhů čmeláků a mravenců, např. čmelák hájový (Bombus lucorum), čmelák luční (Bombus pratorum), čmelák proměnlivý (Bombus humilis), mravenec luční (Formica pratensis), mravenec otročící (Formica fusca), mravenec trávníkový (Formica rufibarbis), mravenec stepní (Formica cunicularia) a mravenec loupeživý (Formica sanguinea). V pramenných stružkách se hojně vyskytují larvy mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). K běžným druhům obojživelníků patří skokan hnědý (Rana temporaria), z plazů zde žije slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka obecná (Lacerta agilis), zmije obecná (Vipera berus) a užovka obojková (Natrix natrix), v minulosti byla pozorována i kriticky ohrožená užovka stromová (Zamenis longissimus). Ornitofauna je zastoupena běžnými druhy vázanými na lesní lemy. 

Přírodní památka Mravenčí louka (23. 5. 2009), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Mravenčí louka (23. 5. 2009)

Lesnictví: Chráněné území rozdělují drobné lesíky, z jižní strany je ohraničeno hrází listnatých dřevin s pestrou druhovou skladbou, v níž se uplatňuje dub letní (Quercus robur), dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus), líska obecná (Corylus avellana), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor klen (Acer pseudoplatanus), topol osika (Populus tremula) a další dřeviny.

Management, ohrožení: Území bylo historicky využíváno jako jednosečné louky. V době kolektivního hospodaření došlo k výrazné změně biotopů v neprospěch floristické skladby. Hůře přístupné svahy  zůstaly ležet ladem a postupně zarůstaly nálety dřevin, v mokřadech převládl tužebník jilmový. Západní část byla jedenkrát pohnojena minerálními hnojivy a částečně byla dokonce zorněna myslivci. Toto políčko bylo od roku 1987 ponecháno samovolné sukcesi a velmi rychle se zapojilo do okolní luční vegetace. V letech 1988 až 1991 byly brigádnicky pokoseny a od náletu vyčištěny některé plochy ve východní části území. V současné době se louky kosí jednou ročně. Ve vybraných plochách může probíhat pastva ovcemi, kozami nebo smíšeným stádem s hovězím dobytkem. V křovinatých porostech je možné provádět probírku s následnou přirozenou obnovou.

Natura 2000: PR Mravenčí louka se nachází na území CHKO Bílé Karpaty, jehož část o celkové rozloze 20 043,3080 ha byla vyhlášena jako Evropsky významná lokalita Bílé Karpaty (CZ0724090).

Přírodní památka Mravenčí louka (23. 5. 2009), foto © Zdeněk Podešva

Přírodní památka Mravenčí louka (23. 5. 2009)


Literatura:

Bojková, J., Chvojka, P. & Kozmák, P. (2012): Stoneflies (Plecoptera) of the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). In: Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 96(2) 2011: 37–70.

Dvořáková, J., Ložek, V., Horsák, M. & Pechanec, V. (2011): Atlas rozšíření suchozemských plžů v CHKO Bílé Karpaty. - Acta Carpathica Occidentalis, Supplementum 1, 124 s. ISBN 978-80-87614-00-6.

Horal, D., Jagoš, B., Resl, K., Uřičář, J., Jongepier, J. W. et Pechanec, V. (2006): Atlas rozšíření vybraných druhů živočichů CHKO Bílé Karpaty. - Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou.

Jongepier, J. et Jongepierová, I. (1998): Botanický inventarizační průzkum PP Rubaniska. - Ms., depon. in Správa CHKO Bílé Karpaty, AOPK ČR.

Jongepierová, I. [ed.] (2008): Louky Bilých Karpat. Grasslands of the White Carpathian mountains,  ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou, ISBN 978-80-903-444-6-4.

Jongepierová, I. et Konvička, O. (2006): Plán péče o PP Mravenčí louka (Rubaniska) na období 2006-2015. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Jongepierová, I., Fajmon, K., Vondřejc, T. E. et Žmolík, M. (2016): Plán péče o přírodní památku Mravenčí louka na období 2016–2025. – Ms., depon. in: AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Kaplan, Z. et al. (2018): Distribution of Gentianella lutescens subsp. lutescens in the Czech Republic. – Preslia 90: 425–531.

Kozmák, P. (2008): Inventarizační průzkum chrostíků (Trichoptera) PP Lom Rasová a PP Mravenčí louka a dalších vybraných lokalit na území CHKO Bílé Karpaty. – Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Kozmáková, O. (2008): Závěrečná zpráva ze sledování fauny květilkovitých – Anthomyiidae (Diptera, Brachycera) na vybraných lokalitách v CHKO Bílé Karpaty v roce 2008. – Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Kuča, P., Májsky, J., Kopeček, F. & Jongepierová, I. (1992): Monografie "Bílé Biele Karpaty". Bratislava.

Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Malenovský, I., Kment, P. et Konvička, O. [eds] (2012): Species inventories of selected insect groups in the Bílé Karpaty Protected Landscape Area and Biosphere Reserve (Czech Republic). – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae, Special issue 96(2): 1–933.

Piro, Z. [ed.] (2007): Zpráva o plnění aktivit projektu UNDP-GEF č. 1705 „Zachování biologické rozmanitosti trvalých travních porostů v pohoří Karpat v České republice prostřednictvím cíleného využití nových zdrojů financování Evropské unie “ za rok 2006. - Český svaz ochránců přírody, ZO 58/06 Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou.

Staněk, S., Jongepierová, I. et Jongepier, J. W. (1996): Historická květena Bílých Karpat. - Sborn. Přírod. Klubu Uherské Hradiště, suppl. 1: 1–198.

Šnajdara, P. (1996): Management MZCHÚ Bílé Karpaty 1994-1996. - Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Šnajdara, P., Hrabec, J. a kol. (2002): Chráněná území Uherskohradišťska a Uherskobrodska. 3. upravené a rozšířené vydání.

Tlusták, V. et Jongepierová, I. (1990): Orchideje Bílých Karpat. - Krajské vlastivědné muzeum Olomouc.

Vlašín, M. (1998): Sledování a podchycení výskytu užovky stromové. - Ms., depon. in: Správa CHKO Bílé Karpaty, Luhačovice.

Vlašín, M. (2009): Užovka stromová v České republice (1). - In: ZOO report profi, odborná příloha ZOO reportu, Brno, červen 2009, s. 1-3.

Vlčková, K. (2014): Chráněná území v CHKO Bílé Karpaty. Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce Mackovčin, P.


Aktualizováno 5. 2. 2020 CHKO Bílé Karpaty Úvodní stránka Zpět