Přírodní památka Vela
Základní údaje: Přírodní památka Vela představuje bukový lesní porost v jižní části Hostýnských vrchů (celek Hostýnsko-vsetínská hornatina, okrsek Lukovská vrchovina). Rozkládá se na vrcholu a jižním svahu kóty Vela (526 m n. m.) v nadmořské výšce 450 až 526 m, asi 2 km severozápadně od Lukova. Katastrální území Lukov u Zlína. Zřízeno usnesením ONV Gottwaldov ze dne 16. 4. 1987 jako CHPV Vela o výměře 5,10 ha, přehlášeno vyhláškou Okresního úřadu Zlín ze dne 1. 10. 1991, naposledy přehlášeno a rozšířeno na současnou výměru nařízením Okresního úřadu Zlín č. 1/97 ze dne 6. 2. 1997. Evidenční kód ÚSOP: 1432. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková výměra 8,2877 ha. Mapy.cz. Předmět ochrany: Jeden z posledních zbytků původních lesních porostů typu přirozených bučin v Hostýnských vrších.
Geologie, půdní poměry: Ve vrcholové části kóty Vela vystupují na povrch skalní výchozy, které jsou součástí jednoho kratšího a jednoho delšího souvislého skalního hřbetu. Oba jsou tvořeny středně ukloněnými lavicemi hrubozrnných pískovců přecházejících až do drobnozrnných polymiktních slepenců lukovských vrstev (paleocén) soláňského souvrství, které náleží k račanské jednotce magurského flyšového příkrovu Západních Karpat. Kratší a nižší hřbet začíná asi 10 m od vrcholové kóty. Dosahuje délky 17 m a jeho maximální výška je 3,3 m. Hlavní hřbet začíná ve vzdálenosti 88 m od vrcholové kóty směrem na sever a pokračuje severovýchodním směrem spolu s mírným klesáním svahu kopce do vzdálenosti asi 132 m.
Na začátku tohoto hřbetu je vyvinut solitérní skalní útvar, jehož výška dosahuje 6 m. Tato zajímavě modelovaná skála vznikala během procesů mechanického a mrazového zvětrávání. Jejich působením se na povrchu skály vytvořily různé velké polokulovité a oválné otevřené dutiny. Na západní straně jsou vyvinuty náznaky skalních voštin. Od této samostatné skály je klesající hlavní hřeben rozčleněn do sedmi skalních útvarů, které jsou od sebe odděleny rozsedlinami.
Délka těchto jednotlivých dílčích útvarů při dolních okrajích je maximálně 14 m a jejich největší výška nepřesahuje 5,5 m. Při zvětrávání se místy na povrchu skal nahromadilo větší množství rozptýleného hydroxidu železa a to způsobuje jejich červenohnědé nebo rezavé zabarvení. Půdním typem je oligotrofní kambizem, varieta typická a slabě oglejená, pouze ojediněle kambizem dystrická.
Flóra a vegetace: Z botanického hlediska se jedná o lokalitu velmi chudou. Lesní porosty tvoří téměř čistá bučina, která je z 94 % tvořena bukem lesním (Fagus sylvatica) a jen 5% zastoupení má dub zimní (Quercus petraea). Zbývajícím jedním procentem se na druhové skladbě lesa podílí smrk ztepilý (Picea abies), který sem proniká z okolních ploch. Dříve byla udávána i jedle bělokorá (Abies alba) a jeřáb břek (Sorbus torminalis), tyto dřeviny se v současné době na lokalitě již nenacházejí. Acidofilní bučina asociace Luzulo-Fagetum je téměř bez bylinného patra, pouze místy se vyskytuje bika bělavá (Luzula luzuloides), lipnice hajní (Poa nemoralis), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris). Na skalách roste osladič obecný (Polypodium vulgare) spolu s mechy a lišejníky.
Fauna: Z motýlů se zde v jarním aspektu hojně vyskytuje charakteristický druh bukových lesů martináč bukový (Aglia tau). Území a jeho širší okolí je významným hnízdištěm a útočištěm řady druhů ptactva. Z ohrožených druhů se zde vyskytuje jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a krkavec velký (Corvus corax), dále datel černý (Dryocopus martius), strakapoud velký (Dendrocopos major), holub doupňák (Columba oenas), čížek lesní (Carduelis spinus), lejek malý (Ficedula parva), sýkora uhelníček (Parus ater), šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris), z dravců kromě již zmíněného jestřába také káně lesní (Buteo buteo) a poštolka obecná (Falco tinnunculus). Pozorován byl i vzácný jeřábek lesní (Bonasa bonasia).
Lesnictví: Stáří stromů se pohybuje v rozmezí 130 až 200 let. Z hlediska lesnické typologie je tento porost řazen k lesním typům kyselá bučina borůvková (4K6), bohatá bučina s kostřavou nejvyšší (4B4) a skeletová jedlobučina (5Y). Je tvořen nestejnorodou, tloušťkově i výškově značně diferencovanou kmenovinou přirozeného původu na chudém stanovišti.
Management, ohrožení: Již po několik desetiletí zde nebyly prováděny žádné hospodářské zásahy. Lesní závod tuto plochu již před vyhlášením chráněného území vyňal z obhospodařování a udržoval ji jako rezervaci. Případné zásahy v území budou soustředěny pouze na podporu přirozeného zmlazení porostů. Přírodní památka Vela je jednou ze zastávek na naučně stezce, která vychází z Lukova. Návštěvníky zavede i k dalším chráněným územím (PP Bezedník, PP Bzová a PP Ondřejovsko) a seznámí je tak s nejhodnotnějšími partiemi této části Hostýnských vrchů. Natura 2000: PP Vela je součástí území Evropsky významné lokality Velká Vela (kód CZ0720192) v kategorii přírodní památka o celkové rozloze 770,6784 ha. Na území se nacházejí zachovalá a plošně rozsáhlá lesní společenstva od karpatských dubohabřin přes společenstva submontánních bučin až po montánní bučiny, maloplošně jsou zastoupeny také jasanovo-olšové luhy a lesní prameniště s tvorbou pěnovců.
Všechny fotografie Copyright © Zdeněk Podešva 2001- |
|
Literatura: Czudek, T., Demek, J. et Stehlík, O. (1961): Formy zvětrávání a odnosu pískovců v Hostýnských vrších a Chřibech. Časopis pro mineralogii a geologii, roč. VI, 1961, č. 3, s. 262-269, Praha. Elsnerová, M., Krist, J., Trávníček, D. (1996): Chráněná území okresu Zlín. Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, prosinec 1996. Goldbach, M. (2005): Výjimečné tvary reliéfu Vsetínských, Hostýnských, Vizovických vrchů a Javorníků. – Seminární práce, Gymnázium Jana Pivečky, Slavičín, 43 pp. Jurová, A. (2008): Zhodnocení současného stavu a péče o lesní rezervace Zlínska. - Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Antonín Buček. Kirchner, K.(1985): Krajinou Hostýnských vrchů. Zprávy Zeměpisného sdružení KŠVBV, 1985, č. 5, s. 1-2. Brno. Kirchner, K. (1988): The forms of weathering and erosion in the Hostýnské vrchy Mts. (Eastern Moravia). 3. Pseudokarst-symposium. Kulturbund der DDR, Dresden 1988, s. 38-40. Kirchner, K. et Krejčí, O. (1995): Databáze významných geologických lokalit: 1067 Vela [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2020-01-19]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/1067. Kravalová-Hrubcová, E. (1983): Floristická studie jižních svahů Hostýnských vrchů. Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce F. Dvořák. Kuželová, I. (1999): Lesní vegetace Hostýnských vrchů (Forest vegetation of Hostýnské vrchy Mts.). - Ms., Depon. in Katedra Botaniky, PřF MU Brno. Kuželová, I. (2002): Lesní vegetace Hostýnských vrchů. - Čas. Slez. Muz. Opava (A), 51: 129-144. Mackovčin, P., Jatiová, M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. 232. Schneider, J., Kozumplíková, A., Lampartová, I. et Pazderová, M. (2011): Plán péče o navrhovanou přírodní památku Velká Vela. – Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje. Schneider, J., Lacina, D., Kupec, P. a kol. (2010): Podklady pro plány péče v EVL Zlínského kraje. EVL Velká Vela. – Depon. in: Krajský úřad Zlínského kraje. Svačina, T. (2000) Přírodní podmínky Hostýnských vrchů. - ČSPOP Bystřice pod Hostýnem. Depon. in KÚ Zlínského kraje, ČSPOP Bystřice pod Hostýnem. Troneček, J. (2010): Příspěvek k poznání rozšíření kapradinovitých rostlin v Hostýnských vrších. In: Trávníček, D. & Šušolová, J. eds.: Západné Karpaty – spoločná hranica. Sborník příspěvků z II. Mezinárodního sympózia přírodovědců Trenčianského kraja a Zlínského kraje, 9. – 11. VI. 2010. - Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Zlín, 111 pp. |
| • Aktualizováno 28. 7. 2021 | Hostýnské vrchy | Úvodní stránka | Nahoru | Zpět |