|
Jeden zimní den s havranem polním
S ustupujícím podzimem se všichni setkáváme s ptáky,
kteří tvoří neodmyslitelnou součást nastávající zimy. Jsou to
havrani polní s latinským názvem (Corvus frugilegus). Svým
příletem, který se nedá přehlédnout, zvěstují čas dlouhých nocí
a chladu. Někdo je nemá rád, někdo ano. Povězme si něco o jeho životě
u nás.
Přiletují spolu s menšími kavkami obecnými (Corvus
monedula),dle výsledků dlouhodobého kroužkování přibližně z území
směrem po rovnoběžce na východ od bývalého Československa až po
pohoří Ural. Zimují převážně v nížinách, v lužních
lesích. Přiletují většinou počátkem října a odtahují koncem března.
Můžeme však pozorovat i jednotlivé kusy, které zůstávají i do května.
Havrani kteří u nás hnízdí, zaletují na tahu až do západní
Francie, ale to už je jiná kapitola. Přitahující a zimující
populace z východu jsou podle mého názoru rok od roku slabší.
Mimo jiné negativní okolnosti jako je chemizace, nemoci atp. se na početnosti
podepisuje také sociální chudoba převážně venkovského
obyvatelstva. Havrani hnízdí většinou v polních remízcích a
parcích v blízkosti lidských sídlišť. V době hnízdění
jsou jejich mláďata vítaným zpestřením jídelníčku. Chutí si totiž
nezadají nic s holoubaty. Ale zpět k nám.
Pokud nenapadne vyšší sněhová pokrývka, havrani sbírají
potravu na polích, větší hejna mohou také částečně oslabit
podzimní výsevy polní plodin. Protože jsou to všežravci s vysokou
učenlivostí, která se léty násobí, s dobrými letovými
schopnostmi a univerzálním dlátovitým zobákem, umějí se o sebe
postarat. Zaletují na polní hnojiště, stohy slámy, skládky komunálního
odpadu a také, pokud nejsou zrazováni i do těsné blízkosti lidských
sídel. Dožívají se v průměru 15ti let.
Pokud navštívíte nocoviště v nočních hodinách,
můžete se dočkat nepříjemného překvapení, mimo ohlušujícího křiku
se na vás snese déšť trusu a natrávené rozličné potravy, kterou
vyvrhují ze svých volat rozrušení ptáci. Mimo to má člověk pocit
jako v hororu Ptáci od Alfreda Hitchcocka, nemusíte se však bát. Onu návštěvu
ale vůbec nedoporučujeme, protože ptáci potřebují alespoň v noci
klid, navíc se zbytečně vysilují a stresují. Nezapomínejte, že
jejich zimní den i noc jsou jako pro mnoho jiných živočichů velmi náročné
a v době, kdy všichni sledujeme zimu za okny, nebo spíme ve vyhřátých
postelích, oni bojují o holý, polosytý nebo hladový život mnohdy s bičujícím
větrem, s chladem hluboko pod bodem mrazu a také ledovým deštěm.
V podvečer, vždy tak třicet minut před setměním,
kdy se již většina havranů a kavek kteří se slétli i ze vzdálenosti
35 km spojí do velkého hejna, provádějí v letu v blízkosti
nocoviště neuvěřitelné akrobatické kousky. Je to úžasná podívaná,
když pozorujete, jak mnohdy desítky tisíc ptáků vytvářejí svými těly
na nebi proměnlivé obrazce. Možná tak zastrašují domnělé vetřelce,
kteří by mohli být schováni na nocovišti. Náhle, jako na povel,
zaletují ptáci do korun stromoví. Nocují pod holým nebem. Drsné krákání
havranů se mísí s fistulí kavek, které se mezi sebou celou noc
hašteří a spolu s havrany chvílemi přeletují na jiné větve v domnění,
že právě to místo, které zabírají k noclehu jiní, je to pravé
ořechové. Nejspíš to bude tak, že ve velkém mraze malé proletění
zahřeje každého z ptáků na nocovišti. Zároveň je tak stále někdo
na hlídce proti možnému nepříteli. Někteří jedinci jsou na sebe
namačkáni jeden vedle druhého, až se větve prohýbají pod jejich tíhou,
jiní hřadují osamoceně.
Ráno, těsně před rozedněním, po nezbytné úpravě
peří, ptáci nocoviště opustí a přeletují za potravou do míst, kde
již někdy uspěli, jejich paměť je totiž fenomenální. Po jejich
odletu, v nezvykle ztichlém lese naleznete mimo zápachu ne nepodobném
zápachu v kačenárně, také množství trusu který je snad všude.
Pokud je sníh, stopy v něm nám prozradí návštěvy predátorů,
jako jsou toulaví psi a kočky z blízkých stavení ale také stopy
lišek a kun, někdy také probuzeného jezevce, kteří zde hledají něco
k snědku. Mnohdy mají úspěch, vyčerpaní, hladoví nebo nemocní
ptáci se neudrží ve větvoví a padají dolů na zem. Stanou se součástí
potravního řetězce, neboť ten přírodní, je na rozdíl od lidsky
vytvářených dokonalý a nic nezůstane bez užitku. Ještě něco,
havran není samec od vrány.
Pavel Šálek
Neděle, 29. ledna 2006
ZO ČSOP Via Hulín
|

|
Vyhledáváme a monitorujeme území
s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a
v těsné spolupráci s orgány ochrany přírody provádíme
botanická a zoologická mapování a to nejen v katastru obce Hulín,
ale i v okresním a krajském měřítku. Navrhujeme také nástin
vhodného plánu péče v těchto územích…
|
|